Eva Karelová

Eva Karelová se narodila 15. února 1925 ve Vídni jako Eva Fierlingerová. O jejím životě není toho moc známo. Ve dvaceti letech Eva zahájila profesionální hereckou dráhu jako členka olomouckého Českého divadla (1945 – 1948). Nakonec přešla do Prahy, kde se stala herečkou Divadla státního filmu (1948 až 1951) a až do své předčasné smrti setrvala jako členka Divadla S. K. Neumanna v Libni (1952 – 1957).

Tím se její herecká dráha plně uzavřela a v žádném jiném angažmá již pokračovat nemohla. Herečka Eva Karelová taktéž ojediněle hostovala na ostatních divadelních scénách a na rozličných zájezdových představeních. Byla představitelkou mladých, plnokrevných děvčat, přesto částečně lyrických a jemných.

Dopomáhala si se svým temperamentem, hustými černými vlasy, podlouhlým obličejem, výrazem tváře a magickýma očima a pohledem. Na divadle stihla hrát milovnické, naivní, komické a i dramatické mladistvé postavy.

Z jejích četných divadelních postav si uveďme výraznou Lenu Bogačevovou ve hře „Šest zamilovaných“ A. N. Arbuzova za překladu Antonína Kurše a režie Jana Strejčka. Po boku Evy Karelové se ve zbylých pěti úlohách (a ve výpravě Vladimíra Synka) objevili herci Pavla Moorová, Jiří Němeček, Jan Skopeček, Hermína Vojtová a Jaroslav Kotrba.

Do filmového světa vstoupila Eva Karelová na rozhraní 40. a 50. let. Četnost filmových rolí v některých letech (v roce 1949 si dokonce zahrála ve 4 titulech) má na svědomí její angažmá u Divadla státního filmu. Debutovala jako ošetřovatelka v LAVINĚ (1946) Miroslava Cikána, která byla připravována ještě na sklonku války a německé okupace v produkční firmě Nationalfilm.

Ihned za rok stvořila svojí jedinou titulní filmovou postavu dcery hostinského (Jaroslav Šára) Anky, jež si nakonec vezme portáše Juru (hrál Josef Bek) v historickém dramatu Václava Kubáska PORTÁŠI (1947). O rok později stvořila další velkou roli průvodčí tramvaje ve válečném Drdově dramatu NĚMÁ BARIKÁDA (1948) režiséra Otakara Vávry.

V roce 1949 natočila tři celovečerní snímky. Postupně se tento rok zjevovala jako mladá žena v krimi dramatu DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949) Jiřího Slavíčka, číšnice Filoménka (Theofila) Dittrichová ve velkofilmu Václava Kršky REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949) autorů Otakara Vávry a Miloše V. Kratochvíla s velkou částí tehdejšího českého hereckého potenciálu (př. Vladimír Ráž, Václav Voska, Josef Bek, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Vlasta Fabianová, Zdeněk Dítě, Jiří Plachý, Jaroslav Mareš, Saša Rašilov, Zdeňka Baldová i Theodor Pištěk) a jako dělnice Marie Frýdlová v Kubáskově budovatelském dramatu DVA OHNĚ (1949).

Rok 1949 Eva Karelová dokončila ještě kreací učitelky v krátkém agitačním snímku Karla Barocha pod názvem PIONÝRSKÁ ABECEDA (1949). Dalším létem vstoupila před filmové kamery už jenom jednou. Byla dívkou brusiče Jarky Karhana (Jaroslav Mareše) Božkou v budovatelské komedii KARHANOVA PARTA (1950) Zdeňka Hofbauera s Františkem Smolíkem, Jindřichem Plachtou (jeho poslední role) a Vladimírem Řepou v titulních úlohách.

O tři roky později (a čtyři roky před smrtí) se na stříbrném plátně předvedla naposledy jako mladá lékařka v Hubáčkově dramatu KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ (1953). Předčasná smrt Evy Karelové znamenala ztrátu pro české divadlo a kinematografii.

V 50. letech vystupovala též v rozhlase (jako princezna Kačenka v Jiráskově hře „Pan Johanes“ 1952 při rozhlasové úpravě a režii Přemysla Pražského a nebo jako Tosja Čížová v komedii Alexeje Arbuzova s překladem Ludmily Kubarské a rozhlasové úpravě Antonína Langra „Setkání s mládím“ 1953 v režii Jiřího Horčičky apod.), ojediněle v televizi a v dabingu.

I za svůj krátký život se herečka stihla provdat jako Eva Příhodová. Eva Karelová zemřela náhle 26. dubna 1957 v Praze ve věku pouhých dvaatřiceti let. Již navždy zůstane s dalšími předčasně zesnulými herečkami (např. Jarmila Horáková, Zorka Janů, Jana Rybářová, Soňa Danielová, Libuše Zemková, Zuzana Ondrouchová či Eva Čeřovská) klasickou představitelkou věčného filmového mládí a krásy.

Jaroslav "krib" Lopour