Zora Polanová

Zora Polanová se narodila 9. října 1917 v Praze. Pro herecké povolání se připravila na dramatickém oddělení pražské Německé konzervatoře (1932 – 1934). Ještě ve 30. letech započala hereckou kariéru v žižkovském Akropolisu (1934 – 1936) a v letech 1936 – 1942 hostovala v Uranii, v Rokoku a v Tylově divadle v Nuslích.

Poslední válečná léta prodlela v totálním nasazení. Po osvobození Polanová prošla Zemským oblastním divadlem v Liberci (1945 – 1949) a odešla natrvalo do Prahy. V hlavní metropoli zprvu v letech 1949 – 1951 hostovala v Městském oblastním divadle na Žižkově, v Divadle Umění lidu a v Divadle státního filmu.

Následně zakotvila až do svého odchodu na penzi v Městských divadlech pražských (1951 – 1978), kde hostovala do 90. let. Na začátku 90. let ještě stihla vystupovat v Pražském kulturním středisku.

Jako charakterní herečka tvořila v prvních letech Marii („Vesnice žen“), Hymen („Jak se vám líbí“), Apaturu Iris („Ze života hmyzu“), Káču („Hrátky s čertem“), Květinářku („Petr a Lucie“), Zdenku („Poslední muž“), Agátu Tichonovnu („Ženitba“), Haedilium („Lišák Pseudolus“), Janu z Arcu („Svatá Jana“), Marii („Večer tříkrálový“), Amélii („Dům doni Bernardy“), Dorotku („Potopa světa“), Spravedlnost („Marné chytračení“) a nebo Juno („Nebe na zemi“).

V Městských divadlech pražských se Polanová účastnila inscenací „Poušť rozkvete“ (Klava), „Jarní vítr“ (Studentka), „Pygmalión“ (Slečna Hillová), „Měsíc nad řekou“ (Růžena Pavlátová), „Strýčkův sen“ (Anna Nikolajevna), „Host do domu“ (Jindrová), „Ivanov“ (Marfa), „Gazdina roba“ (Poluša), „Skleněný zvěřinec“ (Amanda), „Komedie plná omylů“ (Povětrná dívka), „Příliš štědrý večer“ (Servírka), „Smrt guvernéra“ (1. Dáma), „Fyzikové“ (Lina Rosová), „Čekanky“ (Marie), „Mouchy“ (Žena), „Tři dámy s pistolí“ (Elli), „Marie Stuartovna“ (Hana), „Čtrnáctý hrabě Gurney“ (Paní), „Fidlovačka“ (Vdova Klinkáčková), „Mladý muž a bílá velryba“ (Matka), „Tři dámy s pistolí“, „Manžel pro Opalu“ i „Druhý výstřel“ apod.

Před filmovými kamerami Zora Polanová debutovala krátce po svém příchodu do Prahy. Ovšem vždy tvořila jen menší epizodky a ve filmech větších časových prodlevách. První příležitost jí poskytl režisér Karel Steklý v dramatu podle Olbrachtova románu ANNA PROLETÁŘKA (1952), když představovala dámičku v baru Lolu. Po pěti letech do 50. let zasáhla ještě rolí asistentky Marie Bosákové v dramatu PŘÍPAD JEŠTĚ NEKONČÍ (1957) Ladislava Rychmana.

Nejčastěji hrála v 60. letech: matka Zacpalová v Krškově OSENÍ (1960), manželka náměstka Richarda (František Löring) v Sequensově filmu KOLIK SLOV STAČÍ LÁSCE? (1961) a dvojrole společnice vdovy Eleonory Zanelliové (Jarmila Kronbauerová) a podvedené svědkyně v čapkovském snímku Jiřího Krejčíka ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964).

Ve druhé polovině 60. let následovaly úlohy pokojské Božky v kriminálce SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI (1966) Ivo Tomana, sousedky ve Vorlíčkově parodii KDO CHCE ZABÍT JESSII? (1966) a ještě úřednice banky v komedii „RAKEV VE SNU VIDĚTI…“ (1968) Jaroslava Macha.

V 70. letech na ní čekaly už jen dvě filmové úložky na samém počátku první poloviny této dekády: sestra Agnes v Čechově muzikále SVATÁ HŘÍŠNICE (1970) a u diváků nejznámější role Zory Polanové: třídní učitelka hlavních dětských hrdinů v Lipského komedii ŠEST MEDVĚDŮ S CIBULKOU (1972). Po dvanácti letech stanula před filmové kamery proto, aby naposledy představila sekretářku Štálovou v tragikomedii Jaromila Jireše PRODLOUŽENÝ ČAS (1984).

Po zbylých patnáct let se už na stříbrné plátno Polanová nevrátila. Pracovala též v rozhlase, od 50. let v dabingu (př. BÍLÝ PUDL, POSLEDNÍ POTLESK, STACHETLIER, MILIONOVÁ BANKOVKA, COLUMBO atd.) a občas v televizních filmech a seriálech (PŘÍLIŠ ŠTĚDRÝ VEČER a nebo HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO).

Jejím manželem byl herec a dabér Zdeněk Jelínek (1923 – 2005), s nímž měla dceru, lékařku Lenku Jelínkovou. Zora Polanová zemřela po dlouhé a těžké nemoci 13. října 1999 v Praze, pouhé čtyři dny po svých osmdesátých druhých narozeninách. Ač nikdy nepatřila k významným a předním členkám činoherních scén, její herecký divadelní seznam obsahuje na sto titulů. Ale její filmografie čítá pouhých jedenáct filmových položek.

Jaroslav "krib" Lopour