Významná brněnská herečka Helena Kružíková pochází z Třebíče. Již v době okupace propadla divadlu, po osvobození pak nastoupila na brněnskou Státní konzervatoř, která se v průběhu jejího studia transformovala na Janáčkovu akademii múzických umění. V prvním poválečném ročníku studovala s řadou významných osobností, jako byli Josef Karlík nebo Květa Fialová. Studium dokončila v roce 1950 a s některými dalšími spolužáky ze školy nastoupila do Těšínského divadla v Českém Těšíně, kde však setrvala jen jednu sezónu (1950-1951).

V roce 1951 se domovskou scénou Heleny Kružíkové stalo jeviště Státního divadla (dnes Národního divadla) v Brně, jemuž zůstala věrná již natrvalo. Obsáhla zde široký repertoárový rozptyl, od rolí mladých dívek a milovnic přešla postupně až ke zralým postavám. Její doménou byly především úlohy tragické, případně tragikomické (Vytetovaná růže, Macbeth, Dnes ještě nezapadá slunce nad Atlantidou) a postupem let se zařadila mezi významné osobnosti divadelního herectví v Brně. Stálé angažmá opustila s odchodem do penze koncem osmdesátých let, v Národním divadle ale pohostinsky vystupovala i nadále (například jako kněžna v Lucerně).

Filmografie Heleny Kružíkové není nijak bohatá, což bylo jako u řady jiných významných herců důsledkem angažmá mimo Prahu. V nevelkých dívčích rolích debutovala ve dvou budovatelských filmech, OLOVĚNÝ CHLÉB (1953) a PŘICHÁZEJÍ Z TMY (1953). V průběhu dalších desetiletí vytvořila ve filmu několik postav matek mladých hrdinů. Z postav tohoto typu můžeme připomenout film PRVNÍ DEN MÉHO SYNA (1964), kde byla matkou Vladimíra Pucholta, o několik let později byl jejím synem Ivan Vyskočil ve filmu PLAVENÍ HŘÍBAT (1975).

Ze spolupráce s televizí stojí za zmínku přepis Vančurovy hry JOSEFÍNA (1968), který byl především exhibicí začínající Hany Zagorové, tehdy ještě jako herečky. Brněnská televize nasnímala také několik divadelních představení s účastí Heleny Kružíkové (NEBOŽTÍK NASREDIN, 1964; RACEK, 1976). Naposledy se objevila jako jedna ze sudiček v televizní pohádce TŘETÍ SUDIČKA (1986).

Kromě divadla navázala Helena Kružíková po svém příchodu do Brna úzkou spolupráci také s rozhlasem a až do konce 80. let účinkovala v řadě rozhlasových her. Široké pole působnosti našla také v oblasti dabingu, který v Brně dosáhl vysoké kvality; její hlas bylo možno slyšet z řady zásadních děl světové kinematografie, po roce 1989 i v zahraničních seriálech (DALLAS). Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržela v roce 1998 Cenu Františka Filipovského. Je také nositelkou ceny Senior Prix, které jí v roce 1996 udělila Herecká asociace. V dřívějších dobách působila i pedagogicky a v letech 1974-1991 vyučovala na brněnské konzervatoři.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře