Otakar Dadák

Herec Otakar Dadák pocházel z Brodku u Prostějova a svůj sen o herectví realizoval studiem na Státní konzervatoři v Brně, které dokončil v roce 1941. Poté byl krátce angažován v brněnském Zemském divadle (1941), další léta okupace pak strávil ve Východočeském divadle v Pardubicích (1941-1945). Po osvobození se vrátil do Brna, kde pět sezón působil ve Svobodném divadle. Tato scéna byla zformována hned po skončení války díky nadšení mladých divadelníků a její soubor posílila řada později známých herců (dnes nese název Městské divadlo Brno). Repertoár divadla sázel především na osvědčené kusy českých autorů.

V roce 1950 nastoupil Otakar Dadák do Státního divadla v Brně, kde setrval až do svého odchodu do penze v roce 1979. Postupem let se na této scéně vypracoval v přední osobnost brněnského divadelního herectví, uplatnění našel ve světovém i domácím repertoáru, stěžejní pro něj (i ostatní významné postavy Státního divadla) byla spolupráce s režisérem Milošem Hynštem započatá koncem padesátých let. Hlavní roli hrál Dadák v představení Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata, titulní postavu ztvárnil také v Cyranovi z Bergeracu. Z jeho dalších jevištních vystoupení stojí za zmínku hry Racek nebo Mejdan na písku.

Spolu s dalšími začínajícími brněnskými herci debutoval Dadák na filmovém plátně koncem čtyřicátých let. Jako dělník František Mokroš se objevil poprvé v budovatelském filmu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949), následovalo několik dalších rolí ve snímcích podobného žánru. Z typově podobných postav vyniká jeho traktorista Vašek v okupačním dramatu MORDOVÁ ROKLE (1951). Po delší odmlce se k práci ve filmu vrátil počátkem šedesátých let, kdy hrál například řidiče v komedii U NÁS V MECHOVĚ (1960).

V českém filmu hrál Otakar Dadák naposledy v roce 1974, kdy se v nevelké roli objevil v dnes právem opomíjeném Menzelově snímku KDO HLEDÁ ZLATÉ DNO (1974). Následně byl pro spolupráci před kamerou osloven ještě dvěma významnými slovenskými režiséry (Martin Hollý a Štefan Uher) a participoval na jejich filmech HORÚČKA (1975) a KEBY SOM MAL DIEVČA (1976). Další Dadáková práce před kamerou se odehrávala již jen v televizi, hrál v několika inscenacích, televize zaznamenala také některá divadelní představení, v nichž hrál (RACEK, 1976). Naposledy hrál v televizní inscenaci POZVÁNÍ NA ZÁMEK (1989), která vznikla v brněnském studiu.

Významnou položku Dadákovy tvorby činí práce s hlasem. V brněnském studiu Československého rozhlasu se podílel na vzniku řady čtených dramatizací literárních předloh, natáčel také na gramofonové desky, spolu s dalšími herci vystupoval v recitačních pásmech v Domě umění v Brně, uměleckému přednesu se ostatně věnoval i v televizi.

Otakar Dadák zemřel v Brně 8. dubna 1992 ve věku 73 let. V jeho stopách nyní úspěšně kráčí vnuk Matej Dadák (*1975), taktéž herec.

Pavel "argenson" Vlach