Karel Postranecký se narodil 7. února 1898 v Praze. Vystudoval medicínu a stal se z něho vojenský lékař. Od roku 1925 hrál ve svém prvním angažmá, v Divadle Vlasty Buriana, kam se dostal díky náhodě. Jednou Vlasta Burian potřeboval v divadelní hře latinský proslov. Byl mu doporučen Postranecký, který jako lékař latinu ovládal. Buriana zaujal natolik, že mu nabídl trvalé angažmá. Kromě Divadla Vlasty Buriana spolupracoval Postranecký také s experimentální scénou Moderní studio (1929) a krátce také s Moderním studiem (1939). Po válce se na divadelních prknech již neobjevil.

Jeho největší herecký růst však spadá do jeho účinkování v Burianově divadle. Díky svému neměnnému herectví se skvěle hodil jako přihrávač Burianovu spontánnímu a improvizačnímu humoru. Jeho práce s mimikou, bujarost očí, posazení mírného hlasu a vojenské držení těla ho uváděli do různých rolí úředníků, policistů, sluhů, důstojníků ad. Za své herectví byl Postranecký Burianem obdařen zlatou tabatěrkou s věnováním.

Ve filmu se objevil poprvé roku 1931 ve snímcích SKALNÍ ŠEVCI (důstojník vojenské posádky), MILÁČEK PLUKU (desátník), KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (vrchní oficiál) a v české i německé verzi špionážního dramatu AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (zapisovatel u soudu). V českém filmu hrál až do roku 1941. Pro filmové plátno navždy zůstane jako skvělý představitel výrazných epizodních rolí a roliček ve více jak šedesáti snímcích.

Nejčastěji hrál roličky policistů a vojáků (PÍSNIČKÁŘ, VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI, ROZPUSTILÁ NOC, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, VESELÁ BÍDA, STUDUJEME ZA ŠKOLOU, SRDCE V CELOFÁNU, HOTEL MODRÁ HVĚZDA), číšníků a vrchních (KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA, SVATEBNÍ CESTA, ULIČNICE, U SVATÉHO MATĚJE, CESTOU KŘÍŽOVOU), učitelů a profesorů (PŘED MATURITOU, POZDNÍ MÁJ, SEXTÁNKA, ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA!), lékařů a psychiatrů (DIAGNIOZA X, JEDNA Z MILIONU, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK, MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR, VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE) a úředníků (KRB BEZ OHNĚ, DĚTI NA ZAKÁZKU), tajemníků (ARMÁDNÍ DVOJČATA, BÍLÁ VRÁNA), vrátných (DIVOCH, ZA TICHÝCH NOCÍ), tesařů (PANTÁTA BEZOUŠEK) či klientů (ADVOKÁTKA VĚRA).

Rozsahem větší role Postranecký získal ve filmech svého zaměstnavatele Vlasty Buriana, který si ho prosazoval do svých snímků: dvojrole číšníka a důstojníka královské gardy v Lamačově LELÍČKOVI VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932), čekatel ve FUNEBRÁKOVI (1932), polský přítel Rudolfa Špelce ve Fričově frašce ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (1932), velitel roty v české i německé verzi filmu POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (1933), topič Balvan v komedii HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (1934) Miroslava Cikána, dvojrole strážníka a amerického konzulátního úředníka v Lamačově komedii NEZLOBTE DĚDEČKA (1934), věřitel Elvíry v HRDINOVI JEDNÉ NOCI (1935), komorník Vilém ve filmu DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (1938) Karla Lamače, nafoukaný doktor v komedii U POKLADNY STÁL (1939), policejní inspektor v ULICI ZPÍVÁ (1939) režisérů Buriana, Šlégla a Broma, lovčí v BARONU PRÁŠILOVI (1940) Martina Friče a revizor Šajn ve Svitákově PŘEDNOSTOVI STANICE (1941).

Filmová dráha Karla Postraneckého se znenadání utnula roku 1941, kdy ještě sehrál role ve čtyřech snímcích (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA, PANTÁTA BEZOUŠEK, PŘEDNOSTA STANICE a HOTEL MODRÁ HVĚZDA), z nichž v komediální kriminálce TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA Martina Friče, kde hrál klenotníka Jana Klementa, se objevil divákům naposledy.

Za války se zkompromitoval v nacistických propagandistických rozhlasových skečích (např. „Hvězdy nad Baltimore“), za což byl po válce vyšetřován lidovým soudem (zřejmě mu byla zakázána umělecká práce). V jeho prospěch u soudu vypovídal jeho herecký kolega Ladislav Hemmer, který byl za války vězněn a kterému Postranecký posílal balíčky s jídlem.

O dalších osudech Karla Postraneckého mnoho informací nemáme. Na poválečné veřejné scéně se již neuplatnil. Zemřel osamocen a bezdětný 4. listopadu 1974 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře