Karel Schleichert se narodil 28. ledna 1865 v Praze jako Karel Veliký Vacslav Schleichert. Sám tvrdil, že jeho předkové byli šlechtici von Wiesenthal (v rodu měli Pipina Krátkého). Zprvu působil jako poštovní zřízenec a přes cirkusy, okrajové, kočovné a malé kabaretní scény a divadla se dostal až k filmu. Stal se jedním z nejobsazovanějších filmových herců v němém období československé kinematografie.

Již od začátku se svým mohutným a patriarchálním zjevem představoval různé otce, pány z vyšších i nižších společností a strýce. Jeho profesionální herecká dráha byla zejména v němém období filmu, kdy se musel spoléhat na svůj výrazný výraz a mimiku obličeje. Pro režiséry se tak stal opravdu velmi nepostradatelným hercem a pomocníkem při natáčení a ztvárňování rozličných postav a kreací.

S kinematografií přišel poprvé do styku již roku 1919 jako Marynin (Míla Holeková) otec, statkář, ve Slavínského autorském filmu DIVOKÁ MARYNA. Ještě tentýž rok stvořil starého továrníka Jarýna ve zfilmovaném románu „Jindra, hraběnka Ostrovínová“ Ivana Klicpery JINDRA režiséra Oldřicha Kmínka, ředitele cirku Luciana Astora v dramatu Roberta Zdráhala PROBUZENÉ SVĚDOMÍ, staršího pána v Machatého komedii TEDDY BY KOUŘIL a správního radu Hockeho v dramatu AKCIE P. Ž. H. režiséra a herce Jiřího Schreinzera.

Okamžitě získal další nabídky na filmování. Hrál například bohatého sedláka (TAM NA HORÁCH), šéfa obchodu (MAGDALENA), ředitele divadelní společnosti (KOMEDIANTKA), Jánošíkova (Theodor Pištěk) otce (JÁNOŠÍK), starého vysloužilce (CIKÁNI), strážníka (DRVOŠTĚP), radního (TU TEN KÁMEN ANEB KTERAK LÁSKOU MOŽNO V MŽIKU VZPLANOUT TŘEBA K NEBOŽTÍKU), četníka (BÍLÝ RÁJ), konšela (VYZNAVAČI SLUNCE), starého pána (HRABĚNKA Z PODSKALÍ), vrátného (ANIČKO, VRAŤ SE!), metaře Podhajského (PRAŽSKÝ FLAMENDR), hajného Metudu Vejvodu (V PANSKÉM STAVU), faráře Kalinu (NEMODLENEC), pošťáka Krušinu (KVĚT ZE ŠUMAVY), kněze (JEJÍ PRINC), pašeráka Sršáně (POHORSKÁ VESNICE), stárka (PÁTER VOJTĚCH), posádkového kuráta Voneše (JMÉNEM JEHO VELIČENSTVA), Praotce Čecha (ZLATÝ KVĚT), výměnkáře Čecha (Z ČESKÝCH MLÝNŮ), vévodu Arnulfa (SVATÝ VÁCLAV), hajného Ryzku (ADJUNKT VRBA), faráře (ČERNÉ OČI, PROČ PLÁČETE…?) či dvojroli vrátného v hotelu a pacienta (OPEŘENÉ STÍNY).

Ke konci němého období vytvořil Schleichert svoji bezesporu nejvýznamnější postavu starého a velmi dobráckého traťového hlídače v Machatého slavném dramatu EROTIKON (1929), kterýžto se svoji dcerou Andreou (Ita Rina) poskytne nocleh světákovi Sydneyovi (Olaf Fjord), který jeho dceru svede. Starému a utrápenému hlídačovi nezbývá nic jiného, než snášet potupný posměch celé vesnice.

Ve třicátých letech byl ve zvukovém filmu dále vyhledávaným ztvárňovatelem různých epizodních a často němých postav ve snímcích C A K. POLNÍ MARŠÁLEK (člen Napoleonovi družiny ve snu), ON A JEHO SESTRA (čtenář novin v autoklubu), PSOHLAVCI (starý Přibek), KARIÉRA PAVLA ČAMRDY (Petrnoušek), KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (porotce), ŠENKÝŘKA „U DIVOKÉ KRÁSY“ (bača), PENÍZE NEBO ŽIVOT (člen městské delegace), LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (dvořan), ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (soudní přísedící), U SNĚDENÉHO KRÁMU (soused), ŘEKA (hráč karet), DIAGNOSA X (sluha Jan), POSLEDNÍ MUŽ (bývalý spolužák), TATRANSKÁ ROMANCE (bača), HEJ – RUP! (nocležník v noclehárně), STUDENTSKÁ MÁMA (člen akademického senátu), JANA (hospodský), CÁCORKA (zedník), AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (pacient) a GOLEM (alchymista).

Svoji poslední úlohu starého bači ve Fričově dramatu HORDUBALOVÉ (1937) podle námětu Karla Čapka sehrál ve svých jednasedmdesáti letech. Na začátku 20. let se pokusil se svoji rodinou napsat, hrát a financovat film PROBUZENÉ SVĚDOMÍ (1919), což však nedopadlo nejlépe.

Často užíval pseudonymu Karel Schleichert – Loukodolský či Karel Šlajchert – Loukodolský. Na něho samotného s láskou a rád vzpomínal herec, režisér a scenárista Václav Wasserman ve vzpomínkové knížce „Václav Wasserman vypráví o starých českých filmařích“ (1958). Karel Schleichert zemřel v chudobě a osamocení 7. února 1940 v Písku ve věku sedmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře