Eugen Wiesner

Eugen Wiesner

Osobnostcsfd.cz

Herec

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herec

1927

Batalion

Film - Drama


1915

Ahasver

Film - Komedie

Životopis

Eugen Wiesner, někdy psán i jako Evžen Viesner, se narodil 12. ledna 1876 v Praze. Už roku 1893 dokončil pražskou varhanickou školu, ale stal se hercem u Pavla Švandy st. a v jeho smíchovské Aréně (1893 – 1897). Později působil u společnosti V. Pázlera v Sýkorově varieté v Celetné ulici (1897 – 1898), znovu v Aréně na Smíchově (1898 – 1899) a v divadle Urania u společnosti V. J. Suka (1899 – 1903). A svoji kariéru završil jako herec činohry pražského Národního divadla (červen 1903 – červenec 1931), kterého byl členem až do své smrti. S úspěchem hostoval i na dalších pražských, oblastních a kočovných divadelních scénách.

Eugen Wiesner jako vrozený komediant začínal v postavách samorostů, milovníků, veselých chlapců a komiků v činohře a operetě. Přes milovníky se v Národním divadle vyvinul k charakterním úlohám spíše tíhnoucí k psychologii. Přesto v nich zanechával své komické a zesměšňující rysy. Jako znalec lidských povah a charakterů odkoukal a na scénu převedl realistické herectví, vypracované detaily gest, mimiky a mluvy obyčejných lidiček.

Svým lidským a bystrým přístupem k prostým veseloherním a s nadsázkou bohatým kreacím se přibližoval k herectví Jindřicha Mošny. Též reagováním na různé herecké a jevištní styly zvládal hrát v českém i světovém moderním a klasickém repertoáru (francouzské konverzační hry, William Shakespeare, Karel Čapek, bratři Mrštíkové, Ladislav Stroupežnický nebo G. B. Shaw). Dvakrát si vyzkoušel i divadelní režii („České vlastenecké divadlo“ a „Mirandolina“).

Z desítek a desítek divadelních postav a inscenací si například připomeňme: „Stavitel Solness“ (Knut Brovik), „Tvrdohlavá žena“ (Johanes Pěnkava), „Večer tříkrálový“ (Fabian), „Lucerna“ (Sejtko), „Kolébka“ (Dobronička), „Jan Hus“ (Petr z Mladenovic), „Pan Johanes“ (Čemerka), „Vojnarka“ (zpěvák Hruška), „Otec“ (Jílek), „Komedie plná omylů“ (Dromio), „Zimní pohádka“ (Autolykus), „Romeo a Julie“ (Samson), „Král Jindřich IV.“ (Nehluba), „Zkrocení zlé ženy“ (Babtista), „Pygmalión“ (Sarkastický zevloun), „Naši furianti“ (Matěj Šumbal a Josef Habršperk), „Morálka paní Dulské“ (pan Dulský), „Strakonický dudák“ (Tomáš) či více jak třistakrát zahraný Principál komediantů (1908 až 1928) v opeře Bedřicha Smetany „Prodaná nevěsta“.

Poprvé se v českém filmu zjevil v komedii AHASVER (1915) režiséra Jaroslava Kvapila, kde Wiesner představoval holiče Břitvu. Kvapil tento krátký žert natočil podle vlastního námětu a scénáře s herci Národního divadla Růženou Naskovou (která zde debutovala a byl to na dvacet dva let její poslední film), dále Karel Hašler, Eugenie Engelbertová, Karel Kolár, Vladimír Merhaut, Karel Váňa, kameru měl Josef Brabec.

Jednalo se mimo jiné o jeden z prvních českých filmů, kterých se v době první světové války točilo skutečně poskrovnu. Jaroslav Kvapil se později ještě k filmové režii vrátil snímkem ZLATÝ KLÍČEK (1922) podle námětu Karla Čapka a operou Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1933). Na další (a zároveň poslední) filmovou úlohu čekal Eugen Wiesner celých dvanáct let.

V dramatu podle stejnojmenného románu a divadelní hry Josefa Haise – Týneckého BATALION (1927) režiséra Přemysla Pražského se stal bývalým hercem Muškou, který veškerý svůj volný čas tráví v nejnižší společnosti jako „štamgast“ v hospodě Batalion. Režisér Pražský tak zfilmoval skutečný příběh, který se odehrál v 70. letech 19. století. Není bez zajímavosti, že přesně o deset let později tuto látku přetvořil na stříbrné plátno režisér Miroslav Cikán.

Spolupracoval též s rozhlasem. Herec Eugen Wiesner zemřel náhle 7. července 1931 v Praze ve věku pouhých pětapadesáti let. S jeho osobou odešel jeden z nejspolehlivějších komediálních herců naší první české činoherní scény, který dokázal divákům před očima předvést silný herecký zážitek. Skonal na rozhraní němé a zvukové filmové éry, do které již nikdy nestihl, pro škodu jeho věrných diváků a příznivců, zasáhnout.

Režisérem Jiřím Šrámkem byly ve studiu Lucerna na gramofonové desky pod názvem „Noví hrdinové okamžiku“ (1983) nahrány tzv. monology českých herců a hereček, v nichž Eugena Wiesnera představoval herec a autor tohoto projektu Bohumil Bezouška, rovněž člen pražského Národního divadla.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.