Emanuel Hříbal

Emanuel Hříbal se narodil 1. června 1886 ve Zbirohu. Nejdříve hrál u ochotníků, ve venkovských divadlech a společností (u Karla Želenského či K. Stockého). Po příchodu do Prahy vedl několik svých kabaretů a později vystupoval v Uránii, Švandově divadle na Smíchově, Umělecké besedě, Varieté a v dalších rozličných divadlech. Na divadelních prknech používal také umělecké jméno Eugen Zbirožský.

Hříbal byl skvělým ztvárňovatelem malých komických postaviček v různých veselohrách a fraškách. Svoje role zdůrazňoval svým kulatým a milým obličejem s optimistickým výrazem. Komičnost podtrhoval vysokým a zajímavým hlasem a někdy i svou pohybovou dovedností.

Hříbalovi herecké debuty v němých filmech BILLY V PRAZE (hostinský Na Kuklíku) a TRAMPOTY DIVADELNÍHO ŘEDITELE (švec Pavel Buchal) z roku 1920 se bohužel nedochovaly. A tak jediným dokladem jeho hraní v němém období je drama LEŠETÍNSKÝ KOVÁŘ (1924), kde sehrál malou roli venkovana. Na sedm let se poté ve filmu odmlčel.

Ve zvukovém filmu se poprvé objevil v roli sluhy Vocápka v Krňanského komedii KARIÉRA PAVLA ČAMRDY (1931) podle Ignáta Herrmanna. Následně se ve filmu začal objevovat pravidelně a ročně hrál třeba i v deseti filmech. Pro svůj herecký výraz, talent a kulturní význam ztělesňoval pouze malé, ale zato mistrně stvořené, epizodní postavičky.

Sehrával zřízence (ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC, POKUŠENÍ PANÍ ANTONIE, LIDÉ NA KŘE, RYBA NA SUCHU, PŘÍJDU HNED, BLÁHOVÝ DEN), sluhy (DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK, POLSKÁ KREV), návštěvníky restauračních zařízení (POZDNÍ LÁSKA, CÁCORKA, ADVOKÁT CHUDÝCH, VELKÁ PŘEHRADA), listonoše (SESTRA ANGELIKA, MOŘSKÁ PANNA, TURBINA, HOTEL MODRÁ HVĚZDA, ŽÍZNIVÉ MLÁDÍ), úředníky (DŮM NA PŘEDMĚSTÍ, DVA TÝDNY ŠTESTÍ) i strážníky (ŽIVOT VOJENSKÝ, ŽIVOT VESELÝ).

Ale také dohazovače (MADLA Z CIHELNY), hostinské (ŘEKA, TATRANSKÁ ROMANCE), vězně (ULIČNICE), hosty (TRHANI, POHÁDKA MÁJE), exekutory (STRÝČEK Z AMERIKY, RUKAVIČKA), knihovníky (KANTOR IDEÁL, HRDINA JEDNÉ NOCI), lékaře (SVÍTÁNÍ, JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ), různé zaměstnance (ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI, NA TÝ LOUCE ZELENÝ), venkovany (BEZDĚTNÁ, PRSTÝNEK), radní (U NÁS V KOCOURKOVĚ, KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA), rybáře (MINULOST JANY KOSINOVÉ), průvodčí (JARNÍ PÍSEŇ), číšníky (TISÍC ZA JEDNU NOC) a desítky jiných povolání s různými sociálními zázemími a charaktery.

Pouze jednou se Hříbalovi naskytla možnost sehrát větší a výraznější roli, a herecky ji plně využil. Režisér Gustav Machatý jej obsadil do postavy podváděného a naivního majitele detektivní kanceláře Kamila Tachecího v komedii NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932). Na jinou a obdobnou filmovou roli čekal Hříbal již marně. Opravdu výjimečně spolupracoval s československým rozhlasem.

Od roku 1944 se jako jeden z mála filmových figurkářů (ostatní herci menších rolí pracovali v továrnách) zúčastnil s velkými filmovými hvězdami (Baarová, Vítová, Korbelář, Marvan, Černý, Plachý aj.) totálního nasazení v provizorních dílnách s lehkou manuální prací pod vedením Jana Svitáka.

Poválečná kinematografie ho poctila jedenácti nevýznamnými rolemi ve filmech NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (konšel), ZNAMENÍ KOTVY (vrátný), TŘI KAMARÁDI (listonoš), MUZIKANT (muzikant), PODOBIZNA (starší pán), NIKOLA ŠUHAJ (Rusín s dýmkou), NEVÍTE O BYTĚ? (úředník), LÉTO (Havlas), DALEKÁ CESTA (Žid před velvyslanectvím) a VZBOUŘENÍ NA VSI (Hůlka). Jeho úplně posledním filmem bylo drama DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (1949) Vladimíra Slavínského, kde se nám ukázal jako hlídač. Emanuel Hříbal zemřel v Praze roku 1951 ve věku šedesáti pěti let. Přesné datum úmrtí nám není dodnes známo.

Jaroslav "krib" Lopour