Věra Hlavatá

Věra Hlavatá se narodila 17. září 1907 v Praze do rodiny známého herce Františka Hlavatého (1873 až 1952). Rovněž její starší bratr Vladimír Michael Hlavatý (1905 – 1992) úspěšně stoupil na hereckou dráhu. Věra po vystudování započala svůj herecký život jako elévka v pražském Národním divadle (1913 – 1926), kde hrála například ve hrách „Rozkošná příhoda“, „Boží člověk“ či „Věčné mládí“. Po zrušení elévského souboru nastoupila do Divadla Uranie a nakonec do Divadla Vlasty Buriana.

Na divadle a také ve filmu byla nejčastěji představitelkou mladých a temperamentních děvčat z vyšších i prostých kruhů.

Rozsah filmové činnosti Věry Hlavaté spadá pouze do období němého filmu, ve kterém vytvořila na šest rolí mladých dívek. K filmu jí přivedl otec, když hrála v jeho melodramatu NEZNÁMÉ MATKY (1921) roli Marie. Po pětileté přestávce se opět objevila v otcově filmu ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (1926) v úloze dcery ředitele školy Lilky.

Další rok ztělesnila hned tři role Heleny v komedii Václava Kubáska PANÍ KATYNKA Z VAJEČNÉHO TRHU (1927), Olgy Lesczynské v Innemannově a Burianově komedii MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (1927) a Toničky v dramatu DŮM ZTRACENÉHO ŠTĚSTÍ (1927) Josefa Rovenského.

Naposledy se divákům představila v malé roličce dívky z Ludmiliny družiny v historickém velkofilmu Jana S. Kolára SVATÝ VÁCLAV (1929). Do zvukového filmu již nijak nezasáhla.

Věra Hlavatá po provdání za JUDr. Jindřicha Nechanského náhle zanechala herecké činnosti na divadle i ve filmu. Později se stala zahraniční korespondentkou v Československé keramice. Nakonec se na ní zapomnělo a zemřela v Praze 6. května 1997 ve věku nedožitých devadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour