Jiří Myron

Jiří Myron se narodil jako Bohumil Prošek 7. července 1884 v Humpolci. Ještě v mladickém věku se roku 1904 představil jako herec u divadelní kočovné společnosti ředitelky a majitelky této společnosti Růženy Pohorské – Reindlové. Následně v letech 1904 – 1909 prošel Myron dalšími šesti kočovnými společnostmi. A v letech 1909 – 1923 byl jako herec, režisér a divadelní ředitel členem divadel v Praze, Kladně (tehdy Stálé divadlo), Ostravě (Národní divadlo moravskoslezské) i Olomouci (České divadlo). Nakonec se stal dlouholetým členem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1923 – 1954), kde plul mezi činohrou a operetou, působil zde až do své smrti a byl v letech 1942 – 1946 i ředitelem.

Po smrti Jiřího Myrona byla jedna scéna ostravského divadla – Národní dům (Lidové divadlo) – roku 1954 přejmenována na Divadlo Jiřího Myrona (v letech 1976 – 1986 byla tato scéna mimo provoz kvůli rekonstrukci po požáru), jehož jméno nese dodnes. Myron tvořil své postavy v duchu psychologického realismu, např. v inscenacích „Zločin a trest“ (Marmeladov), „Miliónový Macco“ (Chán Kublaj), „Úklady a láska“ (Miller), „Léto“ (farář Hora), „Král Lear“… Režíroval př. „Morálku paní Dulské“ nebo „Bobří kožich“.

Před filmovou kameru se Jiří Myron dostal pouze čtyřikrát. Z toho třikrát ještě v dobách českého němého filmu. Poprvé se zjevil jako manažér cirku Richard Brán v dramatu Roberta Zdráhala PROBUZENÉ SVĚDOMÍ (1919), jež býval uváděn i jako ROMÁN LÁSKY A POMSTY. Za povšimnutí stojí, že titulní úlohu si zahrála Anči Jelínková (hrála ještě ve snímcích BABIČKA režisérky They Červenkové a TY PETŘÍNSKÉ STRÁNĚ stejné režisérky), financiérka tohoto filmu. Zde se také už jako samostatný kameraman poprvé osvědčil Otto Heller, zakladatel české kameramanské školy, jež svoji kariéru ukončil od roku 1939 ve Velké Británii.

O rok později se představil hned ve dvou snímcích. Nejdříve byl správcem žulových lomů Waltnerem v dramatu ZA ČEST VÍTĚZŮ (1920) Antonína Ludvíka Havla a Julia Lébla. Snímek (vyrobily ho dvě společnosti Havel – Film Company a Record Bohemian a distribuovala ho firma Tempofilm) se ale, jež byl natáčen na zahradě Nuselského pivovaru, do dnešních dnů nedochoval a zbyly z něho jen čtyři fotografie a jeden popisek. Režisér Antonín Ludvík Havel si napsal námět a před kamerou Svatopluka Innemanna hrál titulní úlohu legionáře Miloše Drahoty. V dalších úkolech se představili Emil Focht, Marta Májová, Rudolf Myzet, Růžena Maturová nebo Václav Menger.

Nedochoval se ani druhý film z toho roku, melodrama DVĚ MATKY (1920) Přemysla Pražského. Kvůli ztraceným filmovým materiálům neznáme ani pojmenování role Jiřího Myrona, ani jména postav dalších herců, například Heleny Friedlové, Marty Májové, Theodora Pištěka, Růženy Šlemrové, Marie Ptákové, Přemysla a Bédi Pražských. Stejnojmennou románovou předlohu Emilie Richebourgové scenáristicky zpracoval Přemysl Pražský a Anna Benhartová, kameramanem a architektem byl architekt a mimo jiné člen významné divadelnické a filmové rodiny Fialů Ferdinand Fiala.

Do pražských filmových ateliérů se vrátil až po dlouhých dvaatřiceti letech jako americký delegát v OSN Harris v politickém dramatu Jána Kadára a Elmara Klose ÚNOS (1952). V této agitce si zahrál téměř celý herecký rejstřík barrandovských ateliérů. Z četných úloh si vyjmenujme známé herce Ladislava Peška, Jiřího Dohnala, Jaroslava Mareše, Bohuše Záhorského, Miloše Kopeckého, Františka Hanuse, Rudolfa Deyla ml., Lídu Vostrčilovou, Eduarda Dubského, Rudolfa Hrušínského st., Ladislava Boháče, Felixe le Breuxe, Eduarda Kohouta, Jaroslava Průchu, Josefa Hlinomaze, Karla Effu či Soběslava Sejka.

Myron spolupracoval též s rozhlasem. Zajímavostí je, že svůj pseudonym začal používat už na první štaci, ale jeho úředním jménem se stalo až tři roky před smrtí, v roce 1951. Za svoji činnost obdržel Cenu města Ostravy (1937). Herec, režisér a divadelní ředitel Jiří Myron zemřel 25. ledna 1954 v Ostravě ve věku nedožitých sedmdesáti let. Jeho divadelní činnost, role, kolegy a též osobní život zmapoval Miloš Zbavitel v životopise „Jiří Myron“ (1980).

Jaroslav "krib" Lopour