V oblasti filmu se herečka Naděžda Gajerová zapsala jen několika vedlejšími rolemi, zvláště v 60. letech ale patřila k důležitým osobnostem Národního divadla. Narodila se jako Naděžda Mauerová v Brně a tady také začínala s herectvím. Již jako dítě účinkovala na scéně Národního divadla v Brně v představeních určených pro nejmenší diváky, v době okupace pak pohostinsky vystupovala ve studentském souboru Komorní hry, mezitím zároveň studovala školu pro ženská povolání. V letech 1945-1947 byla angažována v brněnském Svobodném divadle, které bylo v podstatě nástupcem Komorních her. V roce 1947 začala studovat na Státní konzervatoři v Brně, v témže roce ale byla přizvána k natáčení filmového zpracování románu SIRÉNA (1947), kde hrála velkou roli Růženy, dcery hlavního hrdiny hutníka Hudce.

Natáčení mimo Brno ji přinutilo přerušit studium herectví a na konzervatoř se již nevrátila, některé zdroje uvádějí, že nadále spolupracovala s filmem, ale žádné dostupné prameny její další účast filmu nedokládají. K jevištní praxi se vrátila počátkem 50. let, kdy se stala členkou souboru Divadelní skupiny Československého svazu mládeže (1950-1953), následně byla pět let angažována v Divadle S. K. Neumanna (1954-1959), kam byla přijata po předchozím pohostinském účinkování. V této době se také příležitostně vracela k filmovému natáčení, v několika filmech různých žánrů vytvořila vedlejší role dívek a mladých žen (JEŠTĚ SVATBA NEBYLA, 1954; NEPORAŽENÍ, 1956), za zmínku stojí její participace na kvalitním okupačním dramatu VYŠŠÍ PRINCIP (1960).

V roce 1959 byla Naděžda Gajerová přijata jako sólistka činohry do Národního divadla v Praze a s touto scénou zůstala spjata bezmála třicet let až do svého odchodu na penzi (1987). Po svém příchodu na naši první scénu převzala několik menších rolí v již hraných představeních, ve své první sezóně pak nastudovala pět rolí. Poměrně velké role hrála například v klasických kusech jako Hamlet nebo Zdravý nemocný (obě tato představení uvádělo Národní divadlo s úspěchem několik let). V následujících letech účinkovala opět v několika hrách každou sezónu, význam jejích rolí ale postupně klesal. Objevovala se v české klasice, často hrála v shakespearovském repertoáru, příležitosti dostala i v moderních hrách anglosaské provenience.

V první polovině šedesátých let se Naděžda Gajerová naposledy objevila ve filmu, maminku jednoho z dětských hrdinů hrála ve filmu ANIČKA JDE DO ŠKOLY (1962), o tři roky později se připomněla – opět postavou maminky – v nadčasovém dramatu z konce války AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965). Z této doby pocházejí také některé záznamy divadelních představení natočené Československou televizí (JEJICH DEN, 1962; POPRASK NA LAGUNĚ, 1966). V televizi se pak objevila později v hudební komedii STO DUKÁTŮ ZA JUANA (1971), jinak se ale věnovala především divadlu. Z jejích pozdějších vystoupení na jevišti se sluší uvést českou klasiku Naši furianti, kterou Národní divadlo hrálo celých šest let a v roce 1982 záznam z tohoto představení pořídila Československá televize. Menší roli hrála také ve slavné Kočičí hře s Danou Medřickou v hlavní roli.

Kromě herectví se Gajerová věnovala v pozdějším věku také psaní a pod jménem Naďa Mauerová publikovala několik próz pro děti. Značnému zájmu čtenářů se ve své době těšila například pohádková kniha Děvčátko s koťaty (1979). V roce 1997 byla Naděžda Gajerová vyznamenána hereckou cenou Senior Prix.

Manželem Naděždy Gajerové byl filmový režisér Václav Gajer (1923-1998), s nímž se seznámila při natáčení svého prvního filmu (rozvedli se v roce 1968). Z jejich manželství pochází tři děti, ve stopách rodičů se vydala nejmladší dcera, herečka Veronika Gajerová (*1963).

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře