Lída Sudová

Lída Sudová se narodila 31. července 1881 v Praze. Po vystudování se věnovala jen obyčejnému zaměstnání. Jako profesionálka vystoupila až v roce 1907 jako šestadvacetiletá v různých ochotnických a menších pražských souborech. Následně se na krátkou dobu zjevila v činohře pražského Národního divadla (1913 – 1914). I v pozdějších letech vystupovala v Národním divadle (není ale jisto, jestli jako členka či jako stálý host), které střídala s dalšími pražskými i mimopražskými scénami.

Sudová si zahrála v ostravském Národním divadle moravskoslezském (1919 – 1922), českém souboru bratislavského Slovenského národního divadla (1922 – 1923), Národním divadle (1925 – 1931), Divadle Vlasty Buriana (1931 – 1935), opět v Národním divadle (1935 – 1936), v němž svoji divadelní dráhu po intermezzu v Novém divadle (1936 – 1945) ukončila odchodem na odpočinek (1952 – 1960). Sudová byla charakterní herečkou menších úloh. Její herectví spočívalo v hlasovém projevu, gestikulaci a zjevu.

V Národním divadle si např. zahrála Lízu („Pygmalión“), Hešu („Morálka paní Dulské“), Konstance („Konstance“), Lady Windermerovou („Vějíř lady Windermerové“), Lizavetu Nikolajevnu Drozdovou („Běsové“), královnu Kateřinu („Kateřina Veliká“), stařenu („Ljubov Jarová“, „Obrněný vlak 14 – 69“), Rozárku („Naši furianti“), Wolfovou („Jan Hus“), kněžnu („Není nad vzdělanost“), vesničanku („Otec“), ženu („Radúz a Mahulena“, „Drahomíra a její synové“), sestru („Bílá nemoc“), Hildu („Podzimní zahrada“) atd.

V české kinematografii zanechala Lída Sudová pouze malý otisk, zato však nezanedbatelný. Bohužel její „němá“ filmová dráha z dnešního pohledu nedopadla moc úspěšně. Všechny tři její němé filmy se do dnešních dnů nedochovaly a ani neznáme názvy rolí ztvárněné touto herečkou.

Poprvé se zjevila v komedii první české filmové společnosti ASUM Maxe Urbana a Anny (Anduly) Sedláčkové IDYLA ZE STARÉ PRAHY (1913). Bližší údaje o obsahu tohoto filmu se nedochovaly. Známe pouze režiséra a kameramana Maxe Urbana a další herce Annu Sedláčkovou, Miloše Vávru, Aloise Sedláčka a Zdenku Rydlovou – Kvapilovou (pozdější druhá manželka režiséra Jaroslava Kvapila).

O šest let později následovala dramatická YORICKOVA LEBKA (1919) režiséra a herce Miloše Nového. Film vyprávěl o nesnázích, které zažil herec při studiu a hraní známé divadelní úlohy „Hamleta“ od Williema Shakespeara. Po boku Lídy Sudové se v tomto filmu zjevily i její kolegové z Národního divadla Eva Vrchlická starší, Eduard Kohout, Alexander Třebovský, Karel Kolár, Alois Sedláček, Karel Váňa a samozřejmě Miloš Nový v titulní úloze.

Ještě tentýž rok přišel na plátna kin další film Miloše Nového PAPÁ (1919). Podle svého scénáře hrál Nový opět hlavní roli, s nímž si opět zahrála Lída Sudová, Alois Sedláček, Karel Váňa a také nově Joe Jenčík a Eduard Tesař. Kromě filmových materiálů se o tomto snímku výrobní společnosti Excelsiorfilm nedochoval ani bližší obsah.

Filmová kariéra Lídy Sudové se nadobro ukončila ve 30. letech čtyřmi postavičkami v zcela průměrných a podprůměrných melodramatických snímcích. Jako první ji přivedl do filmových ateliérů režisér Václav Kubásek pro úlohu bardámy v romantickém snímku POZDNÍ LÁSKA (1935). V tomto snímku vytvořili jednu z mála svých hlavních rolí Jan W. Speerger, Jiřina Steimarová a Blanka Waleská.

Následně se jí ujal režisér Vladimír Slavínský, a ještě tentýž rok představovala v jeho romantické komedii VDAVKY NANYNKY KULICHOVY (1935) podle románu Ignáta Herrmanna zaměstnavatelku nevěsty Nanynky Kulichové (Hana Vítová) Agátu Pazderkovou.

O dva roky poději si ji do dvou svých snímků přenesl opět Vladimír Slavínský. V jeho dílech FALEŠNÁ KOČIČKA (1937) si zahrála kartářku, která MUDr. Vladimíru Přelouči předpoví jeho budou lásku (Věra Ferbasová), a VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE (1937) ztvárnila příbuznou továrníka Jana Severýna (Theodor Pištěk).

Do konce života se na filmovém plátně již nezjevila, ale před kamery se ještě vrátila jako paní s pejskem v televizní inscenaci Evy Sadkové JEJICH DEN (1962) podle Krejčovy inscenace z prken Národního divadla. Ojediněle se dostala také před rozhlasový mikrofon. Lída Sudová zemřela až 6. března 1971 v Praze v nedožitém požehnaném věku devadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour