Adolf Dobrovolný

Adolf Dobrovolný se narodil 8. května 1864 v Postoloprtech u Loun. Jako devatenáctiletý začínal od roku 1883 herecky u kočovných divadelních společností, například u Divadelní společnosti ředitele Josefa Faltyse nebo České divadelní společnosti Josefa Čížka atd. Dále herecky působil ve Švandově divadle na Smíchově (1897 – 1903), patřil mezi zakládající herce Divadla na Vinohradech (1907 – 1910) a vyzkoušel si i šéfredaktorskou práci pro měsíčník „Divadelní svět“ (1910 – 1914) a práci režisérskou (byl operetním a činoherním režisérem) ve slovinské Lublani (1914 – 1917) a v Brně.

Jako šéfrežisér byl angažován v Deklaraci na Žižkově (6. září 1917 – 30. září 1919). Po zrušení Deklarace se stal komikem a konferenciérem ve známém Kabaretu Lucerna u Karla Hašlera (1919 – 1923). Hostoval taktéž na scéně Národního divadla v Praze jako Napoleon I. ve hře „Madame Sans – Gene“ (29. června 1906) za režie Aloise Sedláčka. Uměleckou dráhu ukončil jako historicky první stálý hlasatel Československého rozhlasu – Radiojournalu (1924 – 1934), kde pracoval až do své smrti.

Krátce po nástupu do rozhlasu se stal nejpopulárnějším rozhlasovým hlasatelem, nejenom svým hřejivým hlasem, češtinou a výslovností, ale kromě čtení denních zpráv (každý den si aktuality připravoval z denního tisku) se věnoval recitací básní (mj. báseň „Rodná mluva“ od J. V. Sládka), přípravě literárních pásem (Arkadij Averčenko, A. P. Čechov, I. A. Krylov) a pořadů k historickým výročím.

Dále dal základ rozhlasové četbě pohádek, pomáhal rozvíjet reportáže, pásma, přednášky, rubriky a též novinky. Sám si zahrál a režíroval několik rozhlasových her („Medvěd námluvčím“ 1925, „Srdce mladé dívky“ 1925 nebo „Sebevrah“ 1925). Věnoval se i veřejné umělecké recitaci. V rozhlase taktéž 2. srpna 1924 komentoval historicky úplně první sportovní přenos v Evropě (boxerský zápas z Letné mezi českým boxerem Františkem Rose – Růžičkou a americkým Rocky Knightem).

Adolf Dobrovolný patří tedy mezi zakladatele první české rozhlasové tradice, to nejen v každodenní hlasatelské činnosti, ale i v původní rozhlasové tvorbě a v doprovodných zábavných a publicistických pořadech. Herecké umění, silnou postavu a kulatou tvář a hlavu s pleší Adolfa Dobrovolného využili též čeští filmaři v pěti němých a ve dvou zvukových snímcích. Debutoval jako telefonující pán v komedii ZLODĚJ (1919) režisérky They Červenkové.

Přes 20. léta pokračoval Dobrovolný dalšími němými filmy. Objevil se jako hrabě Černín v dramatu LEGIONÁŘ (1920) Rudolfa Měšťáka, účastník výletu v Majerově MAGDALENĚ (1920) podle románu J. S. Machara, Pavel Kolínský v Tylově PALIČOVĚ DCEŘI (1923) opět režisérky (historicky první české) They Červenkové a notář v nedochovaném melodramatu ZÁVĚŤ PODIVÍNOVA (1923) další české režisérky (historicky druhé) Zet Molas.

Zvukovou tvorbu 30. let obohatil do své náhlé smrti pouze rolí i epizodou: císařského rady Aloise Švarce ve veselohře M. J. Krňanského KARIÉRA PAVLA ČAMRDY (1931) podle známé knihy „Z notýsků Pavla Čamrdy“ Ignáta Herrmanna a naposledy spícího plešatého bankovního ředitele v baru v komedii na námět stejnojmenné divadelní hry herečky, dramatičky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové OKÉNKO (1933) pod režijním vedením Vladimíra Slavínského. Filmová herecká práce byla jen vedlejší činností Adolfa Dobrovolného.

Ztěžovaly to divadelní závazky a práce v rozhlasovém Radiojournalu. Uplatnil se též jako dramatik a překladatel – napsal několik divadelních veseloher, frašek a rovněž překládal. Není bez zajímavosti, že svůj hlas uplatnil i při historicky prvním nadabování cestopisného dokumentu DASSAN – OSMÝ DIV SVĚTA / DASSAN: AN ADVENTURE IN SEARCH OF LAUGHTER FEATURING NATURE’S GREATEST LITTLE COMEDIANS (1930). Dobrovolný namluvil k tomuto filmu za technické režie Jaroslava Sváry komentář ve filmových ateliérech AB na Vinohradech v roce 1932.

Jeho ženou byla divadelní a filmová herečka Saša Kokošková – Dobrovolná (1866 – 1942). Adolf Dobrovolný zemřel 17. ledna 1934 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti let. Nejenom, že právem patří do dějin českého filmu a divadla, jeho jméno nese i historická prvenství v historii českého rozhlasu a dabingu. Jeho o dva roky mladší žena ho přežila o celých osm let.

Jaroslav "krib" Lopour