Marie Bečvářová

Marie Bečvářová se narodila jako Marie Wintrová (někdy uváděna jako Marie Vintrová) 13. února 1879 v Chocni. Se svojí celoživotní láskou, herectvím, začala už ve čtrnácti letech. V letech 1893 – 1898 Marie započala a hereckou průpravu získala u kočovných venkovských společností Ladislava Chmelenského, Antoše J. Frídy, Josefa Muška a Františka Trnky. Dále herečka prošla Divadlem na Výstavě – Výstavním divadlem Uranie (1898), Divadelní společností Vendelína Budila (1898 – 1900), opět u Vendelína Budila Městským divadlem v Plzni (1900 – 1922).

Nakonec svojí uměleckou dráhu Marie Bečvářová zakončila v pražském Divadle na Vinohradech (1922 – 1936), kde setrvala až do svého úmrtí. V počátcích kariéry používala své rodné jméno. Příležitostně a pohostinsky vystupovala i v plzeňském Loutkovém divadle Feriálních osad. Je zajímavé, že k herectví se později soukromě zdokonalovala u slavné Marie Hübnerové. Marie Bečvářová začínala jako herečka naivních a lyrických mladých milovnic, později jako realistická herečka vytvářela postavy lidové a charakterní.

Její doménou byly venkovské a maloměšťácké hubaté, výřečné, neochotné, silné, nabroušené, klepavé, závistivé, zlé, ale také laskavé, dobrotivé a lidsky moudré. Velmi často ztvárňovala matky, tetičky, chůvy, kuchařky, domovnice, babičky a stařenky. Zahrála si například Služku Fanku („Loupežník“), Pampelišku („Princezna Pampeliška“), Mastílkovou („Fidlovačka“), Peštovou („Velbloud uchem jehly“), Vílu Routičku („Potopený zvon“), Martu („Faust“) apod.

Ve filmových análech se poprvé zjevila ve čtyřiceti sedmi letech, ještě v dobách němého filmu. V jednom roce se Marie Bečvářová představila jako kovářka v komedii režiséra Přemysla Pražského MODCHE A REZI (1926) podle stejnojmenné novely Vojtěcha Rakouse. Bohužel, tento její debut se do dnešních dnů nedochoval.

Podruhé byla ve stejném roce matkou Máry (Marie Gabrielová) a ženou dělníka Kose (Vladimír Majer) v melodramatu na motivy románu Jana Bárty ROMÁN HLOUPÉHO HONZY / ŘEDITEL SKLÁRNY (1926), které režíroval kolega Bečvářové z Vinohradského divadla František Hlavatý. To bylo poslední hereččino „němé filmové opojení“.

Po devíti letech se před filmové kamery a tentokráte do zvukového filmu opět navrátila. Znova filmovala jen jeden rok, těsně před svojí smrtí. V tomto jediném roce si zahrála dokonce ve čtyřech filmových titulech. Nejprve se uvedla v dnes již nedochované komedii Jana Svitáka PAN OTEC KARAFIÁT (1935) podle divadelní hry Otomara Schäfera „Slečna Konvalinka“ jako manželka titulního mlynáře Karafiáta (Theodor Pištěk) a matka Dr. Jarky Karafiáta (Arno Velecký).

Svojí jedinou titulní úlohu přetvořila v roli paní sousedky v krátkometrážní reklamě na výrobky firmy Baťa HLEDÁ SE PANÍ POLÁŠKOVÁ (1935) Elmara Klose (jenž se zde ukrýval pod jmény Klause Hakona a F. Šestky).

Záhy vytvořila svojí nejslavnější filmovou úlohu dobrosrdečné a trochu poblázněné služky u c. k. notáře Jiřího Voborského (Hugo Haas) Františky, která podle svých snů věští nastávající nepříjemnosti v životě svého pána notáře, v komedii režiséra Martina Friče podle divadelní hry F. F. Šamberka JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (1935).

Naposledy se na filmových plátnech představila jako babička hlavní Maryši Lízalové (Jiřina Štěpničková) v dramatu MARYŠA (1935) Josefa Rovenského podle scénáře Josefa Rovenského, Otakara Vávry a Vladimíra Wokouna na motivy divadelní hry bratrů Mrštíků. Půl roku po premiéře tohoto snímku Marie Bečvářová skonala.

V Praze pracovala od 20. let i pro Československý rozhlas. Marie Bečvářová zemřela náhle 30. května 1936 v Praze ve věku pouhých sedmapadesáti let. Pro divadelní diváky zanechala desítky a stovky význačných divadelních postav a před svým skonem plných šest filmových kreací, díky nimž se herečka navždy zapsala do dějin české kinematografie 20. a 30. let.

A zejména jednou postavičkou služky Františky se stala i mezi dnešními diváky povědomou. Zesnula na vrcholu svých fyzických a uměleckých sil a své vlastní velké divadelní kariéry. Podle mnohých, v její herecké tradici pokračovala divadelní a filmová herečka Anna Letenská (1904 – 1942).

Jaroslav "krib" Lopour