Valentin Šindler

Valentin Šindler se narodil 30. ledna 1885 v Cholině u Litovle. Vystudoval kroměřížské gymnázium a jeho další dráha se měla ubírat směrem k teologii, které se vzdělával v Olomouci (1905 – 1908). Při tom se soukromě vzdělával hudbě u J. Nešvery. Po poradě s Karlem Kovařovicem se rozhodl věnovat se cele pěvecké dráze.

Nejdříve hostoval roku 1909 s úspěchem v pražském Národním divadle, ale kvůli nedostatkům v hlase angažmá nedostal. Proto se rozhodl odjet zdokonalovat se k O. E. Roinsonovi do Vídně a k F. Emerichovi do Berlína. Opět hostoval v Národním divadle (září 1910 – leden 1911), znova trvalé angažmá nepřišlo, získal tedy místo ve Vinohradském divadle (duben 1911 – květen 1911).

Po cyklu oper Bedřicha Smetany (1911) byl do opery Národního divadla trvale angažován (3. červen 1911 – 31. srpen 1913). Po odejití prošel operou v chorvatském Záhřebu (1914 – 1917), krátce opět hostoval v Národním divadle (1917) a svoji činnost završil v Národním divadle v Brně (1917 – 1932). Často též hostoval ve vídeňské Volksoper (1917), Východočeské společnosti (1917, 1928), Divadle na Vinohradech (1914, 1919) a nebo Malé operetě (1932).

V 50. letech byl častým hostem zájezdových estrád a pedagogem i hlasovým poradcem pražského Uměleckého souboru národní bezpečnosti. Byl mj. soukromým pedagogem, opravdu lidovým zpěvákem a vypravěčem. Stal se autorem, literárního i jevištního, a u lidových diváků nanejvýš oblíbeného, hanáckého „stréčka Matěja Křópala z Břochovan“, jehož využil ve vlastním hanáckém Lidovém veseloherním divadle Stréčka Matěje Křópala (1941 – 1945).

Působil též koncertně a v pražském Akropolisu, Českém lidovém divadle v Brně, plzeňském Divadle J. K. Tyla atd. Valentin Šindler byl lyrickým tenoristou, jenž dokázal svůj vřelý projev, dynamiku, linii a dobře vyslovovanou artikulaci využít. I když se zpočátku zdál jeho hlas slabým a nedokonalým, přesto ho poté rozvinul k lepší artikulaci, zesílenému hlasu, přednesu a frázování. Osobitě dokázal jevištně odhalovat přesné charaktery operních úloh. Jako skvělý operní pěvec se nejlépe uplatnil ve Smetanových operách „Tajemství“ (Vít) a „Dvě vdovy“ (Ladislav Podhajský).

Z dalších pěveckých partů si vyjmenujme Kudrjáše („Káťa Kabanová“), Vítka („Věc Makropulos“), pana Broučka („Výlet pana Broučka“), Jana („Dědův odkaz“), Hoffmanna („Hoffmannovy povídky“), Jeníka („Šelma sedlák“), Bedřicha („Milkování“), Tonia („Dcera pluku“), Dona Ottavia („Don Juan“), Lorenza („Jessika“), Rugera („Ohně zmar“), Alfonse z Monzy („Zampa“) atd. atd. Ale zcela všechny úlohy předčil stréček Křópal, jenž se poprvé zjevil roku 1924 jako literární glosátor brněnského divadelního života.

Poprvé si Šindler zahrál v českém (ještě němém) filmu učitele v komedii Přemysla Pražského PEPÁNEK NEZDARA (1923). Dvakrát přenesl na plátno i svého stréčka Matěje Křópala z Břochovan, a to nejprve v komedii Martina Friče VŠE PRO LÁSKU (1930) s Fričovou manželkou Suzanne Marwille v titulní úloze a v operetě Jiřího Baldy a Rudolfa Nížkovského NA SVATÉM KOPEČKU (1934) režiséra Miroslava Cikána. Jeho slávy se snažili využít ještě režiséři v dalších úlohách, v nichž Šindler použil hanáckého dialektu.

Byl školníkem Ječmínkem v Lamačově komedii KANTOR IDEÁL (1932) s Anny Ondrákovou, kolovrátkářem V CIZÍM REVÍRU (1934) Vladimíra Majera a zcela naposledy panem mlynářem Hlubinou v Podhorského melodramatu HŘÍCH MLÁDÍ (1935), jenž byl natočen v Brně a je někdy uváděn též jako STUDENTI NA PRÁZDNINÁCH. Dalších dvaadvacet let se v české kinematografii nezjevil.

Neopomněl spolupracovat s rozhlasem („Dědeček vzpomíná“ 1939), kde v něm (např. „Radiokabaret“, „Gramorevue“, „Plkačke a jedno drohy“ 1925, „Z Brna do Brna“ 1928) a na gramofonových deskách často vystoupil jako stréček Křópal. Už roku 1909 natočil Valentin Šindler více jak pět fonografických válečků Edison. Realizoval se též jako autor rozhlasových revuí, komedií a různých humoristických povídek a glos, např. „Plkačke“ (1937).

Zpěvu se věnovali též jeho bratři Antonín Šindler (1886 – 1972) a Václav Šindler (1893 – 1952), který interpretoval Křópalova synovce „Jozéfka Melhobó“ (později k duu přibyla i „tetka Křópalka“ v interpretaci Antonie Košnerové či Ludmily Janulíkové). Valentin Šindler zemřel 21. ledna 1957 v Praze, devět dní před svými sedmdesátými druhými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour