Jaroslava Skorkovská

Jaroslava Skorkovská (často bývá uváděna jako Jaroslava Skorkovská – Kučerová) se narodila 5. prosince 1899 ve Zdicích. Informace o jejím životě jsou velmi kusé. Víme například pouze to, že byla provdána jako Červinková. Nejdříve se soukromně školila (zejména základní hereckou techniku) u slavné herečky Národního divadla Marie Hübnerové a herce a režiséra Jana Bora. Divadlo začala profesionálně hrát již ve dvaceti dvou letech.

Prošla Švandovým divadlem na Smíchově (1921 – 1925), Divadlem Komedie (1925 – 1926), Českou komorní scénou (1926 – 1929) a Vinohradským divadlem (1929 – 1937). Roku 1937 se vzdala herectví z rodinných důvodů. Po dvaceti letech se ze soukromí vrátila (taktéž jako nápovědka) rovnou na prkna Městských divadel pražských (1956 – 1964) a odešla přímo na odpočinek. Dlouhá herecká pauza byla na jejím výkonu a herectví velmi znát.

Od milovnických rolí se přehrála do mateřských, důchodcovských a stařeckých charakterů. Dbala na velmi hlasitou výslovnost i mluvu a na někdy až přehnanou gestikulaci, mimiku, patos a práci s tělem. Často, díky své ostře řezané tváři a zlému pohledu, byla dobrou představitelkou záporných žen, salonních dam, milenek, životem rozvrácených a zničených ženštin, komických figurek a stařen s nádechem realismu v českém a světovém dramatickém repertoáru. Staccatově úsečná mluva s temně kovovým dunivým hlasem byla v pozdějším věku v rozporu s její chladnou rozvažující rozumovostí.

Na našich scénách sehrála například větší postavy Doriny v Molièrově „Tartuffovi“, Oksany ve „Zkáze eskadry“ O. J. Kornijčuka, Filipinky v Rollandově „Hře o lásce a smrti“, Olympie v Molnárově „Olympii“, Anny ve hře „Na dně“ Maxima Gorkého, Alexandry v „Idiotovi“ F. M. Dostojevského, Milady ve „Třech mušketýrech“ Vítězslava Nezvala, Běty v „Sestřenici Běty“ Honoré de Balzaca, Ftatateety v Shawově „Caesarovi a Kleopatře“, Lízalky v „Maryše“ bratří Mrštíků nebo donny Uraccy v „Cidovi“ Pierra Corneilla.

V našem filmu poprvé debutovala roku 1926 ve dvou snímcích Přemysla Pražského jako baronesa Laura v dramatu PRAŽSKÝ FLAMENDR podle stejnojmenné divadelní hry buditelského dramatika Josefa Kajetána Tyla a Irena Zvolská v nedochované komedii PRACH A BROKY, v němž se poprvé a naposledy zjevila slavná divadelní herečka a manželka Emila Artura Longena Xena Longenová.

Po čtyřech letech se objevila v krátkometrážním reklamním snímku BRATŘI KARAMAZOVI (1931), který byl natočen přímo na scéně Vinohradského divadla, jako jeden z prvních záznamů divadelního představení. Režii divadelního představení, které mělo premiéru 3. a 4. března 1931, měl na starosti bývalý učitel Skorkovské Jan Bor. Do českého hraného filmu se o její návrat postaral jeden z nejhorších režisérů československé kinematografie V. Ch. Vladimírov obsazením do velmi podprůměrného a nízkorozpočtového melodramatu VÝKŘIK DO SIBIŘSKÉ NOCI (1935) na motivy románu Alexandra Ostrovského, kde vytvořila s herečkou Marianou Hellerovou tetu knížete Milovidova (Arno Velecký).

Po dvouleté přestávce diváci Skorkovskou spatřili v jediné větší a výrazné roli velice zlé a chamtivé obchodnice A. Poláčkové, jenž svou dceru Hanku (Lída Baarová) vyhodí z domu, když si mylně myslí, že svedla jejího druhého muže (František Kreuzmann) v dramatu Otakara Vávry podle románu Marie Majerové PANENSTVÍ (1937). Dílo však roztočil po dvou dnech natáčení zesnulý režisér a herec Josef Rovenský. V poválečném československém filmu se uplatnila již jen jednou.

Až za svého úplně posledního působení v Městských divadlech pražských roku 1958 v menší roličce sekretářky ústředního hrdiny mladého Petra (Rade Marković) v komedii TŘI PŘÁNÍ režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. Externě Jaroslava Skorkovská spolupracovala s rozhlasem. Datum i místo úmrtí Jaroslavy Skorkovské nebylo dlouho známo. Nakonec bylo zjištěno, že skonala 30. prosince 1986 v Praze, pětadvacet dní po svých osmdesátých sedmých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour