Josef Loskot

Josef Loskot se narodil 14. dubna 1889 v Praze na Žižkově. Roku 1905 absolvoval obchodní školu a zpěvu se zdokonaloval v pěvecké škole komorní zpěvačky saského krále Olgy Paršové – Žikešové (1905 – 1909). Ihned se stal členem operního sboru a interpretem malých zpívaných postav pražského Národního divadla (1. prosinec 1909 – 1912) jako I. bas. I po vzniku Československé republiky se do stejné funkce v Národním divadle vrátil (1919 až 31. srpen 1955), odkud odešel po penzionování přímo na odpočinek. Kromě účinkování v opeře (200 děl) se mimo jiné v malých postavách nesčetněkrát objevil i v činoherním a baletním souboru. Loskot se uplatnil taktéž na dalších menších pražských scénách.

Jeho statná a vysoká postava, podlouhlý obličej s ostrými rysy a školený hlasový projev se nejlépe uplatnily ve výrazných a nevšedních epizodkách v činohře, opeře i baletu, např. „Paní Moda“ (Zápasník), „Psohlavci“ (Šára), „Pohádka o Honzovi“ (Rytíř), „Princezna Hyacinta“ (Posel), „Boris Godunov“ (Lovicki), „Jan Roháč“ (Menhard z Hradce a Puškař Zelený), „Jan Žižka“ (Purkmistr brněnský), „Louisa“ (Kočí), „Nápadníci trůnu“ (Jiný Birkebeinský), „Revizor“ (Deržimorda), „Smrt cara Pavla I.“ (Druhý granátník), „Ten, který dostává políčky“ (Tomáš), „Tosca“ (Roberti), „Svatební noc“ (Druhý voják), „Vlci“ (Revoluční důstojník), „Edvard II.“ (Zápasník), „Labutí jezero“ (Bojar), „Madame Sans – Gene“ (Mortemart a Duroc), „Matěj Poctivý“ (Plavec), „Zápas“ (Blacksmith), „Louskáček“ (Posluha) a nebo „Manon“ (Vrátný).

Dále „Gero“ (Hněvoš a Starosta), „Převrat“ (Voják a Dělník), „Turandot“ a „Chastelard“ (Kat), „Boxerský zápas“ (První trenér), „Labutí jezero“ (Ceremoniář a Bojar), „Ilseino srdce“ (První bohém), „Klárina“ (Muž z tlupy), „Královna loutek“ (Kupec), „Šeherezáda“ (Dveřník), „Netopýr“ (Ivan), „Fra Diavolo“ (Podomek), „Čert a Káča“ (Čert strážce), „Violetta“ (Komisionář), „Bratři Karamazovi“ (Četník), „Vanda“ (Vitimír), „Z pohádky do pohádky“ (Duch času a Posluha), „Babička pokračuje“ (Rychtář), „Paní ministrová“ (Sima Popovič), „Alžběta Anglická“ (Kardinál), „Pohádka o Honzovi“ (První dvorní dráb), „Koštana“ (Pandur), „Špalíček“ (Kat), „Růžový kavalír“ (Leopold), „Princezna Hyacinta“ (Černoch), „Modrý květ“ (Mikuláš a Maršálek), „Šeherezáda“ a „Král Lávra“ (Kat), „Třírohý klobouk“ (Otrok) či „Vojna a Mír“ (Lokaj Gavrila).

Ke konci 20. let poprvé přišel do styku s českou kinematografií. Poprvé dvakrát ještě v dobách němého filmu a na začátku 30. let čtyřikrát vstoupil prvně do zvukového období. Byl karbaníkem v komedii VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (1928) Svatopluka Innemanna, vladykou Skeřem v historickém a prvním českém „velkofilmu“ Jana S. Kolára SVATÝ VÁCLAV (1929), hostem u Michovského (Václav Vydra st.) v melodramatu Friedricha Fehéra KDYŽ STRUNY LKAJÍ (1930), legionářem v Innemannově TŘETÍ ROTĚ (1931), Matějem Přibkem v dalším snímku Svatopluka Innemanna PSOHLAVCI (1931) podle Aloise Jiráska a farářem v Kodíčkově snímku na motivy divadelní hry Karla Čapka LOUPEŽNÍK (1931).

První polovinu 30. let dokončil ještě jako zpívající zelený král v Haasově, Poláčkově a Machatého filmu NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932), věřitel Františka Lelíčka (Vlasta Burian) v komedii Karla Lamače LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932), vesničan v Innemannově, Kvapilově a Pollertově filmové verzi opery Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1933), hostinský v dramatu Miroslava Josefa Krňanského ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT (1933) a nezaměstnaný v dramatickém snímku NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933) lékaře, spisovatele, dramatika, scenáristy a režiséra Vladislava Vančury. Po těchto filmových pracích se Josef Loskot na pět let odmlčel.

Na postavu chasníka v hospodě v historické komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) byl vyzván režisérem Otakarem Vávrou a během protektorátu stvořil roku 1942 ještě dvě postavy: vesničan v MĚSTEČKU NA DLANI (1942) Václava Binovce a vrátný v baru v komedii Miroslava Cikána KAREL A JÁ (1942). V poválečné znárodněné filmové výrobně se kromě miniaturních epizodek zjevil též v malinké postavičce muže v dramatu podle stejnojmenného románu Antonína Zápotockého RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM (1955) Vladimíra Vlčka. V polovině 50. let odešel do ústraní (věnoval se i koncertní činnosti). Josef Loskot zemřel 9. ledna 1974 v Dolních Černošicích v nedožitém věku vysokých osmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour