Antonín Jirsa

Antonín Jirsa se narodil 27. května 1888 v Praze. Vyučil se číšníkem a uzenářem v Nuslích. Po vyučení se věnoval profesionálnímu zápasení v řeckořímském stylu jako těžká váha. K zápasení ho přivedl Josef Šmejkal. Jeho vysoká silná a impozantní postava, s hrozivě vypadajícím naježeným obličejem a přivřenýma očima, a samozřejmě také jeho hluboký a silný hlas ho přímo k zápasničení předurčovaly.

Se svým učitelem mistrem Šmejkalem procestoval jako zápasník a model pro sochaře řadu zemí, např. Alžír, Itálii, Francii, Švýcarsko, Kanadu, Argentinu. Po vojně opět vyrazil na cesty Evropou a několik let si pobyl znovu v Argentině. Zde byl jako trenér a filmový herec. V roce 1929 se vrátil nadobro zpátky do ČSR. Stále zápasil: reprezentoval ČSR na různých mezinárodních soutěžích a mistrovstvích.

Díky své zápasnické proslulosti a svému vyvinutému tělu si ho v roce 1932 všimli filmaři, když získal tři role strážníka v komedii SŇATKOVÁ KANCELÁŘ Svatopluka Innemanna, hosta v hospodě v dramatu PÍSNIČKÁŘ a švagra Jardy v Lamačově komedii FUNEBRÁK.

Do konce 2. světové války mu filmaři nenabídli jiné postavy, než malé epizodní. Se svým tělem hrál zejména stěhováky (OKÉNKO, NA SLUNEČNÍ STRANĚ, DŮVOD K ROZVODU, DÍVKA V MODRÉM, MILOVÁNÍ ZAKÁZÁNO, CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, GABRIELA, VALENTIN DOBROTIVÝ), plavčíky (DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK, OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA), divadelní kulisáky (ŽENA, KTERÁ VÍ CO CHCE) či ošetřovatele (NEZLOBTE DĚDEČKA, PÁN A SLUHA).

Dále pak siláky a obry (ŘEKA, MAZLÍČEK, U SVATÉHO MATĚJE, TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA, MĚSTEČKO NA DLANI), hospodské (TRHANI, KLATOVŠTÍ DRAGOUNI, BÍLÁ JACHTA VE SPLITU, POHÁDKA MÁJE, PÍSEŇ DROŽKÁŘE, NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA?), obávané katy (GOLEM), kováře (HORDUBALOVÉ, ŽÍZNIVÉ MLÁDÍ), různé štamgasty (POZDNÍ LÁSKA, VČERA NEDĚLE BYLA, DVOJÍ ŽIVOT, DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI, ADVOKÁT CHUDÝCH, ŠŤASTNOU CESTU) i horníky (PRO KAMARÁDA).

Za války se nevyhnul nucenému účinkování v německém filmu. Například sehrál malou roli v německém snímku PARACELSUS (1943), natáčený na Barrandově režisérem G. W. Pabstem s hercem Wernerem Krussem v titulní úloze.

Těsně po válce si v roce 1946 Jirsa zahrál velkou filmovou úlohu: natvrdlého konšela a kováře Martina Bezprstého, který s ostatními představiteli města Rakovníka znepříjemňuje pobyt a působení v tamní škole vzdělanému bakaláři Janovi (Zdeněk Štěpánek) a jeho mendíkům, ve Vávrově a Štěpánkově komedii NEZBEDNÝ BAKALÁŘ.

Po této roli opět hrál malé úložky ve filmech TŘINÁCTÝ REVÍR (tovární vrátný), SIRÉNA (host v krčmě), POSELDNÍ MOHYKÁN (zřízenec), POLIBEK ZE STADIONU (stěhovák), NIKOLA ŠUHAJ (přepadený muž), NIKDO NIC NEVÍ (německý ředitel), MUZIKANT (cirkusový silák), ČAPKOVY POVÍDKY (Baran zvaný Šandor), MUZIKANT (cirkusový silák), KRAKATIT (muž v uniformě), PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (námořník), PAST (strojvůdce), MIKOLÁŠ ALEŠ (zřízenec s obrazy), DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (horník) či CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (zubařův pomocník).

Naposledy se ve filmu objevil (a také rozloučil) po dvacetiletém působení v československé kinematografii rolí policajta v komedii HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952) Miroslava Hubáčka.

Po roce 1952 Antonín Jirsa náhle zmizel z filmu a z veřejného života. Nakonec herec a zápasník zemřel v osamocení a v zapomenutí roku 1959 v Praze. Neznáme ani jeho přesné datum – den a měsíc úmrtí.

Jaroslav "krib" Lopour