František Milič

František Milič se narodil 9. června 1912 v Praze. Po studiích se nechal, stejně jako jeho mladší bratr, pozdější kameraman Rudolf Milič (1918 – 1980), zlákat filmem a začínal v letech 1937 – 1947 jako asistent režie. V této funkci tedy zažil konec první republiky, protektorát a začátky českého poválečného znárodněného filmu.

Současně se na přelomu 30. a 40. let objevil na plátně v epizodkách seminaristy ve Fričově PÁTERU VOJTĚCHOVI (1936), úředníka pojišťovny v ŽENĚ NA ROZCESTÍ (1937) Oldřicha Kmínka, nemocničního laboranta v Kmínkově melodramatu JEJÍ HŘÍCH (1939), flamendra ve snímku ARTUR A LEONTÝNA (1940) M. J. Krňanského a ještě inspicienta v Čápově filmu PRELUDIUM (1941).

Jako asistent režie pomáhal na filmových projektech rozličným režisérům: Oldřichu Kmínkovi na ŽENĚ NA ROZCESTÍ (1937), Janu Svitákovi na melodramatu SRDCE NA KOLEJÍCH / SEMAFOR (1937), Čeňku Šléglovi a Jiřímu Slavíčkovi na komedii JARČIN PROFESOR (1937), Miroslavu Cikánovi na filmech STUDUJEME ZA ŠKOLOU (1939) a PELIKÁN MÁ ALIBI (1940), Františku Čápovi na BABIČCE (1940), PRELUDIU (1941), NOČNÍM MOTÝLOVI (1941), JANU CIMBUROVI (1941), TANEČNICI (1943), MLHÁCH NA BLATECH (1943) a DĚVČICI Z BESKYD (1944), Miroslavu Josefu Krňanskému na ARTUROVI A LEONTÝNĚ (1940), Martinu Fričovi na komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941) a těsně před koncem války i Václavu Wassermanovi na snímku SOBOTA (1944).

A po osvobození ještě asistoval Otakaru Vávrovi na kostýmní historické komedii NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946) a též na dramatu podle románu Karla Čapka KRAKATIT (1948). Už následující rok 1947 v rámci Československého státního filmu povýšil a stal se filmovým vedoucím výroby. V této pozici setrval až do ochodu na penzi roku 1975. Jako vedoucí výroby vedl výrobu význačných českých filmových děl a také velkofilmů.

Pracoval s výbornými režiséry (Otakar Vávra, Jiří Krejčík, Jiří Weiss, Václav Krška, Karel Kachyňa) a i s filmy tvůrců tzv. nové vlny 60. let (Věra Chytilová, Pavel Juráček). Ovšem na začátku 70. let a normalizace pracoval František Milič mj. i na několika politicky angažovaných pamfletech. Než se dostal k této funkci, byl u Hrušínského parodie PANCHO SE ŽENÍ (1946) zástupcem vedoucího výroby.

Ve funkci vedoucího výroby se ve 40. a 50. letech podepsal pod významnými i zapomenutými filmovými tituly režisérů Otakara Vávry (např. PŘEDTUCHA, NĚMÁ BARIKÁDA, NÁSTUP, JAN HUS, JAN ŽIŽKA, PROTI VŠEM, OBČAN BRYCH), M. J. Krňanského (NIKOLA ŠUHAJ), Josefa Grusse (HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“), Václava Kršky (REVOLUČNÍ ROK 1848), Václava Kubáska (DVA OHNĚ), Miloše Makovce (PŘÍPAD DR. KOVÁŘE), Miroslava Cikána (PÁRA NAD HRNCEM), Jiřího Krejčíka (NAD NÁMI SVÍTÁ, MORÁLKA PANÍ DULSKÉ, PROBUZENÍ) a Jiřího Weisse (VLČÍ JÁMA a ROMEO, JULIE A TMA).

V 60. letech pokračoval na výrobě filmů opět u tvůrců Jiřího Krejčíka VYŠŠÍ PRINCIP (1960), slovenská POLNOČNÁ OMŠA (1962), LABYRINT SRDCE (1961), ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964), SVATBA JAKO ŘEMEN (1967), PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY (1967), Jiřího Weisse ZLATÉ KAPRADÍ (1963) a nově Karla Kachyni POUTA (1961), Jaroslava Balíka BLBEC Z XEENEMÜNDE (1962), Milana Vošmika TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ! (1964), Pavla Juráčka KAŽDÝ MLADÝ MUŽ (1965) a Věry Chytilové OVOCE STROMŮ RAJSKÝCH JÍME (1969).

Pro Jiřího Krejčíka vedl František Milič už jenom jednou a naposledy v 70. letech výrobu jeho kriminálního psychologického dramatu PODEZŘENÍ (1972). Před odchodem na odpočinek vedl pro Josefa Macha drama ČLOVĚK NENÍ SÁM (1971) se Zdeňkem Kampfem a Jiřinou Švorcovou a TŘI NEVINNÍ (1973) s Jiřím Sovákem v titulní čtyřroli a nakonec pro Zbyňka Brynycha drama NOC ORANŽOVÝCH OHŇŮ (1974) a hudební film ROMANCE ZA KORUNU (1975).

Ve stejné funkci pracoval ojediněle i v televizi (tř. KAM SLUNCE NECHODÍ… Ivo Nováka z roku 1971). Filmový herec, asistent režie a vedoucí výroby Filmového studia Barrandov František Milič zemřel 31. března 1981 v Praze ve věku nedožitých devětašedesáti let. Svého o šest let mladšího bratra přežil o necelý jeden rok.

Jaroslav "krib" Lopour