Maria Bibikov

Marie Bibikoffová se narodila 25. dubna 1917 ve švýcarském Bernu ruskému šlechtici a poslednímu velvyslanci carského Ruska ve Švýcarsku Michailu Bibikoffovi. Jako dítě vyrůstala a vzdělání získávala, v klášterech, kde se naučila řadě jazyků. Věnovala se umění a k tanci se školila u salzburské taneční školy Isadory Duncanové. Jako baletka působila u Maxe Rienhardta. Následně se s dalšími ruskými emigranty stala členkou kabaretu, s nímž vystupovala ve Vídni i v Berlíně. V nacistickém Berlíně však byla zatčena německou policií za hrdinné pomáhání Židům.

S pomocí Jana Masaryka získala československý cestovní pas, na který v květnu 1937 přijela do ještě svobodné Prahy. Díky Masarykovi se seznámila také s českým hercem a režisérem Hugo Haasem (1901 – 1968). I když byl Hugo Haas znám svým bohémským stylem života, sukničkářstvím a vztahem k herečce Adině Mandlové (1910 – 1991), Marii okouzlil svým smyslem pro humor, charisma a šarmem. Proto se za něho v roce 1938 provdala a přijala jméno Bibi Haasová (či Marie Haasová). Bibi byla přezdívka, kterou pro ni vymyslel sám Haas, jako zkráceninu jejího dívčího příjmení.

Ještě pod jménem Marie Bibikoffová vstoupila do české kinematografie ve čtyřech snímcích, jež režíroval (nebo v nich aspoň hrál) Hugo Haas. Nejdříve byla dívkou v penzionátu v komedii KVOČNA (1937) podle stejnojmenné divadelní hry Edmonda Konráda „Kvočna“, v níž zazářila Růžena Nasková jako starostlivá Anna Svojanová. Ještě týž rok přišlo do kin strhující drama BÍLÁ NEMOC (1937), jež jako velkou divadelní hru varující před rozpínavým fašismem napsal Karel Čapek, a Marie si zahrála ošetřovatelku malomocných v sanatoriu dvorního rady profesora Dr. Sigelia (Bedřich Karen).

O rok později v už rozostřené politické situaci se po boku Haase představila jako mladá dívka ve světlém kloboučku v komedii Miroslava Cikána SVĚT KDE SE ŽEBRÁ (1938), jež také byla natočena podle stejnojmenné hry od Edmonda Konráda. Svůj krátký a malý otisk v našem filmu ukončila jako studentka Lída v melodramatu CO SE ŠEPTÁ (1938). Tento film natočil Haas podle svého námětu a scénáře pro výrobní firmu Lloydfilm. Z dnešního pohledu není česká filmová činnost Marie Haasová nijak významná, získala ji díky svému manželu Haasovi.

Poté, co se manželům narodil syn Ivan Haas (1939 – 1969), byli nuceni na poslední chvíli opustit v roce 1939 kvůli židovskému původu Haase Československo. Oba manželé prošli ještě svobodnou Francií a Portugalskem, kde díky svým jazykovým dispozicím byla Marie manželovým tlumočníkem. Nakonec museli oba utéct z Evropy do Spojených států amerických. V roce 1950 dostali oba americké občanství. S manželem poznala americká města Chicago, New York a Los Angeles, i filmové ateliéry, v nichž jako Věra stanula v Tourneurově filmu DNY SLÁVY / DAYS OF GLORY (1944).

Hugo Haas se v Los Angeles přetvořil jako producent, režisér, scenárista a herec několika dramatických snímků (PICKUP, ESCAPE, GIRL ON THE BRIDGE, THY NEIGHBOR’S WIFE, BAIT) a jako majitel produkční společnosti Hugo Haas Corporation (1950 – 1961). Marie mu vydatně pomáhala a ještě naposledy se uvedla v jeho filmech jako žena (DÍVKA NA MOSTĚ / THE GIRL ON THE BRIDGE z roku 1951) a zdravotní sestra (STRANGE FASCINATION z 1952). V jiném filmu již nehrála. V roce 1963 navštívili Československo při 80. výročí otevření Národního divadla.

Hollywoodem znechuceni odešli do Říma (1961 – 1962) a natrvalo se od roku 1962 usadili ve Vídni. I po Haasově smrti žila Marie ve Vídni a věnovala se vychovatelské práci opuštěných dětí. Po roce 1989 několikrát navštívila jako vzácný host Prahu a Brno (1997, 1998 a 2000) S Alešem Fuchsem své velmi cenné vzpomínky svěřila memoárům „Dlouhá svatební cesta“ (1997, 2009). V posledních létech svého života trpěla zdravotními problémy a spokojeně žila v domově Řádu milosrdných sester svatého kříže pro dlouhodobě nemocné. Přesto do smrti novináře neodmítala. Marie Bibikoffová – Haasová zemřela 9. května 2009 v rakouském Laxenburgu. Devět dní po svých vysokých devadesáti dvou letech.

Jaroslav "krib" Lopour