Vlasta Jelínková se narodila jako Anna Jelínková 31. října 1904 v Sadské do staré herecké rodiny. Po vzoru svých tet, Hany Jelínkové – Vojtové (1871 – 1933), Terezie Brzkové (1875 – 1966) a Otýlie Beníškové (1882 – 1967), bratranců Jaroslava Vojty (1888 – 1970), Adolfa Vojty – Jurného (1893 až 1957) a Karla Beníška (1908 – 1975), sestřenice Hermíny Vojtové (1890 – 1976) a dalších příbuzných, se rozhodla věnovat herecké tradici. První zkušenosti nabírala v Městském divadle na Kladně (1918 až 1920), Městském divadle v Plzni (1920 – 1924) a opět na Kladně (1924 – 1925).

Přešla nakrátko do ostravského Národního divadla moravskoslezského (1925 – 1926), z něhož přešla do Východočeské společnosti v Pardubicích (1926 – 1927), později také do divadelní společnosti Karla Želenského (1929) a znova do Plzně (1927), Pardubic (1929) a Ostravy (1930 – 1945). Odešla do Prahy a stala se zakládající členkou Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1945 – 1963), v jehož svazku setrvala až do odchodu na odpočinek. Další roky prožité na penzi prodlela herečka při práci pro českou kinematografii.

Vlasta Jelínková byla všestrannou herečkou. Přes milovnické a mladické postavy se brzy přehrála do velkých charakterních kreací mladých hrdinek a hrdých žen. Typické a divákům nejznámější (hlavně díky filmu) jsou její herecké úkoly babičkovské a stařenkovské. Byla herečkou širokého rejstříku, nejčastěji prostou a lidovou ženou (často se šátkem na hlavě), ale s přirozeností a velkou přesvědčivostí dokázala představit i historickou vznešenou ženu z vyšších kruhů (i když těch bylo bohužel poskrovnu). Z úloh divadelních si uveďme např. Markétu (v Tylově „Janu Husovi“), vílu Rosavu („Strakonický dudák“) aj.

K filmové práci se dostala až po překročení čtyřicítky. I když ojediněle hrála, soustavněji se do filmových ateliérů dostávala až po svém odchodu z divadla. Do roku 1969 se Vlasta Jelínková představila jako Gabrielová (MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI), paní bytná (NEVÍTE O BYTĚ?), manželka (MUZIKANTI a BEZ SVATOZÁŘE), divačka (HUDBA Z MARSU), žena Žofie (NEVĚRA), ošetřovatelka (BOMBA), babička (LÁSKA NEBESKÁ), žena na schodech (TŘICET JEDNA VE STÍNU), stará manželka (NIKDO SE NEBUDE SMÁT), služebná na faře (ROZMARNÉ LÉTO), babička (KINOAUTOMAT ČLOVĚK A JEHO DŮM), teta Týna (TŘINÁCTÁ KOMNATA) a teta Thimingová (SKŘIVÁNCI NA NITI). Jelínková často spolupracovala s režisérem Jiřím Menzelem (5x) a v menší míře s režisérem Otakarem Vávrou (3x).

Její další menší či větší epizodky se v 70. a 80. letech zjevily ve snímcích NAHOTA (stará pěstounka), SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (manželka), PRINC BAJAJA (babička), LEKCE (hospodyně), NÁVRATY (babička rodičky), DNY ZRADY (stařenka v pohraničí), KDO HLEDÁ ZLATÉ DNO (babička), PLAVENÍ HŘÍBAT (stařenka), NA SAMOTĚ U LESA (Vondrušková), PŘÍBĚH LÁSKY A CTI (matka Anna Rottová), „JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“ (stařenka s hůlkou), KAM NIKDO NESMÍ (matka), HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (nevěsta), TRNOVÉ POLE (pacientka), TŘI VETERÁNI (babička ze Starého Bělidla), VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (Ticháčková) a JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (pacientka s vejci). Návštěvníci kin si Vlastu Jelínkovou nejčastěji zapamatovali právě díky filmům NA SAMOTĚ U LESA (1976), VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985) a JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (1987).

Známá byla i její obětavá práce na televizních inscenacích (LICHÁ STŘEDA, JAK CHODÍ BABIČKY SPÁT, O POMNĚNCE, PAN TAU A RODINNÁ SLAVNOST, PAN TAU ODCHÁZÍ, FANDA, ZLOČIN NA POŠTĚ, ARABESKY či ZÍREJ, HOLUBE!) a seriálech (SŇATKY Z ROZUMU, KAMARÁDI, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MUŽ NA RADNICI, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, PLECHOVÁ KAVALÉRIE nebo MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA).

Její hlasové dispozice využil rozhlas („Život začíná znovu“, „Rovnýma nohama“, „Štěstí nepadá s nebe“, „Chirurg Platon Krečet“, „Cowboyská pohádka“, „Zapadlí vlastenci“, „Šlechtické hnízdo“, „Silák Hungerfield“, „Maryša“, „Lov a pláč“, „V předvečer“, „Zpráva o moru v Londýně“, „Linka důvěry“, „Princ Chocholouš“ apod.) a dabing (ZLATÉ VĚŽE, NA STROMĚ, ŽERT). Vlasta Jelínková, provdaná jako Schindlerová, zemřela 26. října 1988 v Praze. Jen pět dní před svými vysokými 84 narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře