Petr Lotar

Petr Lotar se narodil pod jménem Petr Chitz 12. února 1910 v Praze jako pražský Němec židovského původu. I když v Německu navštěvoval hereckou školu Maxe Reinhardta a studoval i u režiséra Erwina Piscatora, vystupoval výhradně na českých jevištích a pouze česky. V jednadvaceti letech zahájil svoji krátkou hereckou kariéru v Československu. Po krátkém intermezzu v ostravském Národním divadle moravskoslezském (1931 – 1933) se usadil v Divadle na Vinohradech v Praze (1933 – 1939).

Petr Lotar se nejlépe uplatňoval v menších charakterních komických rolí, jež skvěle mohl rozvinout ve Vinohradském divadle. Směšnost a komičnost svých postav potrhoval svým zjevem a fyziognomií, vysokým čelem, mimikou a mírně křiklavým hlasem. I když původem rodilý Němec s československým občanstvím, českou řeč ovládal dokonale bez přízvuku. Lotar se několikrát herecky uplatnil také v pražském Československém rozhlase, např. jako hrabě ve hře „Figaro“ (1938).

V druhé polovině 30. let zanechal Lotar také malý otisk čtyř rolí v české kinematografii. Pro filmové plátno ho poprvé objevil známý herec, scenárista a režisér Hugo Haas ve své komedii KVOČNA (1937) podle stejnojmenné divadelní hry Edmonda Konráda. Lotar si zde zahrál spisovatele Jana Průšu, druhého manžela Olgy Svojanové (Světla Svozilová), kterému zcela vyhovuje Olžina mateřská starostlivost a péče, na rozdíl od jejího prvního muže Petra Tůmy (Vítězslav Boček).

Následující rok stihl před svým odchodem do zahraničí účinkovat hned ve třech snímcích. Představil se tedy jako detektiv ve Fričově detektivce KROK DO TMY (1938) s Rolfem Wankou, Václavem Tréglem, Františkem Smolíkem, Adinou Mandlovou a Zvonimirem Rogozem v titulních úlohách. O měsíc později měla premiéru Schorschova romantická komedie VČERA NEDĚLA BYLA (1938) a s Lotarem (kumpán Tonda Pírko) si zahrála Jiřina Štěpničková, Otomar Korbelář, Antonie Nedošinská a Václav Trégl.

Nejvýraznější – a zároveň poslední úlohu pro něho připravil režisér Otakar Vávra v historické komedii o životě renesačního šlechtice a frejíře Mikuláše Dačického z Heslova (Zdeněk Štěpánek) CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), kde ztvárnil komického konšela a přísedícího u soudu Labušku. Svou účastí na této nacionální komedii pomáhal upevňovat naději před hrozícím nacistickým nebezpečím a pozdvihovat národní sebevědomí v těžké politické situaci, která v roce 1938 zmítala celou Evropou. Není proto divu, že tento film byl ihned po začátku okupace zakázán.

Antifašista Lotar se v zářijových dnech 1938 angažoval kvůli mnichovským událostem jako hlasatel německého vysílání Československého rozhlasu. Kvůli nastávající politické situaci emigroval 1939 do Londýna. Po válce působil ve Švýcarsku. V nových domovech se uplatnil jako divadelní herec, režisér, dramaturg, spisovatel a autor rozhlasových a divadelních her. Často spolupracoval s dalším německým Čechem, jež byl také ve švýcarském exilu, hercem, zpěvákem a podnikatelem Egonem Karterem.

Jako divadelní dramatik uvedl v roce 1943 v Londýně inscenaci „Pravda vítězí“. Ve Švýcarsku zažil také svého největšího spisovatelského úspěchu, když za hru „Das Bild des Menschen“ („Obraz člověka“) z roku 1952 získal Cenu Gerharta Hauptmanna (1954). Své spisovatelské dovednosti zúročil ve dvou vzpomínkových románech „…domov můj“ (1981 a 1993) a „Země, kterou ukáži tobě“ / „Land, das ich dir zeige“ (1989 a 1991), kde Lotar věrohodně popsal prostředí předválečné Prahy, českou divadelní atmosféru, nástup nacismu v Německu a česko – německé vztahy.

Napsal také román „Smrt prezidenta“ / „Tod des Präsidenten“ (1968) a vlastní rozhlasovou hru „Ze života a díla Alberta Schweitzera“ s korespondencí mezi ním a „doktorem z pralesa“ Albertem Schweitzerem uspořádal knižně ve sborníku „O smyslu života“ / „Vom Sinn des Lebens“ (1995). Tento umělec rovněž překládal z češtiny do němčiny a naopak. Petr Lotar zemřel 12. července 1986 v severošvýcarském Ennetbadenu ve věku sedmdesáti šesti let. Svobody své rodné české země se již nedožil…

Jaroslav "krib" Lopour