Eva Jansenová

Eva Jansenová je v některých pramenech a materiálech uváděna pod odlišným jménem Eva Jausenová. O jejím soukromém životě, tvůrčí dráze a dalších osudech nemáme dnes mnoho spolehlivých zpráv. Ve 30. letech byla brněnskou operetní zpěvačkou a herečkou. Během let 1931–1939 vystupovala ve zpěvohře Národního divadla Brno, tehdy Zemského divadla Brno.

Hrála v řadě operet a zpěvoher. V první polovině 30. let ztělesnila takto například Komornou („Kateřina Veliká“), Neteř Loru („Země úsměvů“), Elenu („Pepina“), Treszku („Podzimní manévry“), Růžu Čejkovou („Zítra nám bude hej!“), Havajanku Raku („Květ z Havaje“), Floru („Ne, ne Nanette!“), Fanču („Hanácká krev“), Lady Mary („Král tuláků“), Lenku („U svatého Antoníčka“), Louisonu („Pařížanka“), Ninu („Na Svatém Kopečku“), Jaromíru Norovou („Apropó, co dělá Andula?“), Tatjanu („Jarní bouře“) či Brigittu („Král s deštníkem“).

Ve druhé polovině 30. let následovaly v Brně hudební inscenace „Na tý louce zelený“ (Lola Paličková), „Uličnice“ (Catherine Hellerová), „Odtroubeno“ (Ema), „Přijde jaro, přijde…“ (Mimi) nebo „Císař pán na třešních“ (Seržan Madelon) a „Balalajka“ (Evelina). V roce 1932, v dobách, kdy získala svou první, jedinou a poslední filmovou roli, si zahrála Adu, neteř baronky ve frašce „Veřejné pohoršení“ v Divadle Vlasty Buriana v Praze.

Dále víme, že v těžkých pomnichovských dobách opustila Brno a přešla do Prahy. V letech 1939–1940 vystupovala v hudebně dramatickém Divadle u Karlova mostu, jenž sídlilo v koncertním sále Unitarie na Karlově ulici. Tato scéna musela ukončit činnost po deseti měsících. O další případné divadelní kariéře a bližších detailech ze života Evy Jansenové, jak již bylo ostatně řečeno, již nic nevíme. Ovšem podle dostupných zdrojů nebyla s největší pravděpodobností po roce 1945 v žádném divadelním angažmá.

Jako herečku s krásnou tváří, s elegantní štíhlou postavou a přirozeným jemným hereckým projevem si ji vybral režisér Karel Lamač do větší filmové role královniny (představovaná herečkou Lídou Baarovou) společnice Conchity v komedii Vlasty BurianaLelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932). Takto se Jansenová zapsala do dějin československé kinematografie, ale před filmové kamery se již nepostavila. Ve 30. letech tak bylo kvůli jejímu brněnskému angažmá. Zůstává tak herečkou jediného filmu.

Uplatnění pro ni nalezl také brněnský rozhlas. O konci života Evy Jansenové nám podala svědectví herečka Lída Baarová ve svých memoárech „Života sladké hořkosti“ (vydány v letech 1991, 1992, 1998 a 2005). Podle ní nacisté ve čtyřicátých letech v koncentračním táboře popravili otce Jansenové. Ta tím neunesla tíhu situace a raději spáchala sebevraždu. Toto svědectví se však ukázalo jako mylné. Podle úředních dokladů herečka přežila německou okupaci a žila ještě po roce 1945 stále pod svým dívčím jménem. Bohužel nic bližšího o ní již nevíme a její zbytek jejího života je stále zahalen tajemstvím. Herečka Eva Jansenová zemřela v naprostém zapomenutí neznámo kdy a kde.

Jaroslav "krib" Lopour