K. V. Marek

K. V. Marek, uváděn i jako Václav Marek, se narodil 3. září 1902 v Plzni jako Karel Viktor Marek. Na sklonku první světová války začínal v operním sboru Městského divadla svého rodného města (1918 až 1921). Po této praxi a krátkém soukromém pěveckém studiu se stal sólistou Východočeské společnosti a též ostravského Národního divadla moravskoslezského (1921 – 1926), Slovenského národního divadla v Bratislavě (1926 – 1927) a opět Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1927 – 1930).

Svoji uměleckou cestu završil jako člen opery pražského Národního divadla (září 1930 – červenec 1938), kde se výjimečně uplatnil taktéž v činoherním souboru. Největšího uplatnění nalezl K. V. Marek na mimopražských scénách, v Národním divadle v Praze se jen „hodil“ pro menší a epizodní charakterní postavičky. S pomocí šéfa opery v Ostravě Jaroslava Vogla se postupně vypracoval jako basový zpěvák až k náročným operním partům.

Jeho hlas byl rozsáhlý a též zvučný bas s témbrem zasazený do barytonu, přednes byl ušlechtilý a herecké výrazové prostředky byly střídmé, neafektované a srozumitelné. Ke konci 20. let se pokusil během svého ostravského angažmá dvakrát i o operní režii: „André Chénier“ z roku 1927 a „Fra Diavolo“ z 1928. Je jistě zajímavé, že tyto režie provedl ve věku pětadvaceti a šestadvaceti let.

Z četných oper si připomeňme: „Rusalka“ (Vodník), „Prodaná nevěsta“ (Indián), „Jakobín“ (Hrabě Vilém z Harasova), „Blaník“ (Oldřich z Rožmberka), „Hubička“ (Otec Paloucký), „Čert a Káča“ (Čert vratný), „Strašidlo v zámku“ (Novinář), „Zakletý princ“ (Baron Jestřáb z Velenic), „Čarostřelec“ (Kuno), „Jánošík“ (Garaj), „Libuše“ (Lutobor z Dobroslavského Chlumce), „Honzovo království“ (Táta), „Gianni Schicchi“ (Marco), „Bohéma“ (Schaunard), „Eugen Oněgin“ (Kníže Gremin), „Psohlavci“ (Jiří Syka), „Madame Butterfly“ (Kníže Yamadori a Císařský komisař), „Tosca“ (Žalářník a Sciarrone), „Tajemství“ (Malina), „Rigoletto“ (Marullo), „Dalibor“ (Soudce), „Bouře“ (Adriano), „Don Carlos“ (Řeholník), „Louisa“ (Strážník), „Vodař“ (Četař), „Bratři Karamazovi“ (Vrublevský), „Na starém bělidle“ (Ryzmburský myslivec) apod.

Jeho sličného zjevu a mladosti využil režisér Vladimír Slavínský, když ho ve svém přepisu stejnojmenné konverzační divadelní hry dramatika Viléma Wernera PRÁVO NA HŘÍCH (1932) obsadil do velké titulní úlohy prostopášného lékaře MUDr. Rudolfa Macha, o jehož záletech se dozví mj. i věrná manželka Věra (Truda Grosslichtová), otec (Antonín Vaverka) a hlavně tchýně Marie Lípová (Zdeňka Baldová).

A o rok později ve větší postavě tenoristy Karla Rodena se setkal též s EXEKUTOREM V KABARETU (1933) režiséra Roberta Zdráhala s Anitou Beránkovou, Járou Kohoutem, Mílou Svobodou, Marií Grossovou, Theodorem Pištěkem, Milkou Balek – Brodskou a Josefem Příhodou v titulních úlohách. Marek i zpíval. Titulní postavu exekutora přetvořil imitátor Vlasty Buriana Ferry Víšek, který i v této postavě Krále komiků napodoboval. Žel, jeho poslední filmovou úlohu už nikdy neuvidíme.

Měl se představit v dramatu Josefa R. Engela ROZMARY MLÁDÍ (1933). Film byl dlouhou dobu ohlašován v tisku velmi velkou a honosnou reklamou a snímky z natáčení, kvůli nedostatečnému kapitálu se natáčení snímku po práci v exteriérech v Beskydech, Karlových Varech a v Praze nadobro zastavilo. A všechny natočené záběry byly později zničeny. Hrát zde měli i další herci, např. Jiřina Steimarová, Fred Bulín, Božena Svobodová, Jiří Steimar, F. X. Mlejnek, Blanka Waleská, Mary Jansová, Josef Rovenský, Jan W. Speerger nebo Jarmila Holmová.

Ojediněle spolupracoval s rozhlasem a gramofonovými deskami. Těšil se i popularitě, která byla mimo jiné zvýrazněna i necelými třemi filmovými úlohami. Bohužel, v další umělecké práci a činnosti byl K. V. Marek omezován těžkou a vleklou nemocí, která se mu nakonec stala osudnou.Operní a též operetní zpěvák, herec a operní režisér K. V. Marek zemřel předčasně a náhle po těžké nemoci 15. října 1939 v rodné Plzni, krátce po svých pouhých třicátých sedmých narozeninách.

Skonal na samém vrcholku tvůrčích sil, před dokončením své umělecké dráhy a na počátku německé okupace. Zemřel pouhých šest let po svých posledních filmových úlohách a i když dokončil pouze dvě filmové práce, už právem patří do dějin české kinematografie a i do dějin českého divadla.

Jaroslav "krib" Lopour