Ján Kadár

Slovenský filmový scénárista a režisér, jenž natáčel ve filmové branži ne zcela obvyklým způsobem ve dvojici s jiným režisérem, se narodil 1. dubna 1918 v Uhersku, v Budapešti. Studoval práva, ale v roce 1938 studií zanechal a začal v Bratislavě navštěvovat fotografickou a filmovou školu prof. Karla Plicky. V průběhu druhé světové války byl vězněn. Po válce se věnuje profesím asistenta produkce a režiséra dokumentárních filmů v bratislavském Krátkém filmu. V letech 1947-1949 pracoval v Praze.

Po roce 1949 se vrací na Slovensko a zde začíná točit hrané filmy. První výraznější počin Jána Kadára je film KATKA 1949, vyprávějící příběh o mladém děvčeti, které se střetává s novými životními zkušenostmi ve velké továrně. Film, ač svižně natočený, ztrácí mezi diváky vřelý ohlas, jelikož se jedná o politickou agitku. Roku 1952 začíná spolupracovat s českým režisérem Elmarem Klosem. Spolu s ním natočili celkem osm snímků. Začínali opět politickou agitkou ÚNOS 1953. Snímek vypráví o provokaci „imperialistů“, jejichž agenti uloupí letadlo z trati Ostrava – Praha. Obětí únosu má být zneužito k rozpoutání štvanic proti lidově demokratickému Československu. Následuje hudební komedie HUDBA Z MARSU 1955, drama z pražského předměstí TAM NA KONEČNÉ 1956, satira TŘI PŘÁNÍ, válečné drama SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN 1963 a politické drama OBŽALOVANÝ 1964.

Vrcholný snímek, jenž vzešel z jejich spolupráce, nese název OBCHOD NA KORZE 1965. Děj filmu se odehrává za druhé světové války v malém městě na Slovensku, kde žije poctivý a slušný člověk Tóno Brdko se svou selsky půvabnou, ráznou a vypočítavou ženou. Jednoho dne se zásluhou intrik svého švagra stává arizátorem nevýnosné galanterie, jež patří stařičké židovce paní Lautmannové. Brtko je přesvědčen židovskou radou, aby v obchodě setrval a za pravidelnou úplatu předstíral arizaci. Stará paní se o Tóna stará jak o vlastního syna a on jí pomáhá, jak může. Události pod vlivem nešťastných dějin však postupně naberou rychlý spád a vedou k tragickému konci. Snímek si vysloužil oskara za nejlepší cizojazyčný film roku 1966 a o rok později se dočkala představitelka paní Lautmannové Ida Kamínská oskarové nominace za hlavní roli. Společně s Josefem Kronerem získali také řadu ocenění na MFF v Cannes v roce 1965. Na filmu se jako pomocný režisér také podílel Juraj Herz.

Poslední film, jenž spolu Kadár a Klos před Kadárovou emigrovací do USA natočili, nese název TOUHA ZVANÁ ANADA 1969. Jedná se o baladický a temný snímek.

Od počátku 70. tých let opouští Československo a emigruje do USA , kde setrvává a natáčí snímky v americké a kanadské produkci: THE ANGEL LEVINE 1970, CO MI TÁTA NALHAL 1975, THE BLUE HOTEL 1977, THE OTHER SIDE FROM HELL. V roce 1979 umírá v Los Angeles, nedlouho co dokončuje svůj poslední TV film FREEDOM ROAD.

Režisér Elmar Klos jejich spolupráci ve vzpomínce na Jána Kadára charakterizoval slovy: „Důvod naší součinnosti byl velmi prostý a praktický. Představte si sehraný deblový pár na tenisovém kurtu. Prostě dva hráči se sešli a doplňují se v tom, co umějí, ale i v tom, co neumějí. Vědí, kdy se na partnera mohou spolehnout a kdy ho sami musí podepřít.“

Vladimír "Endyis" Endler