Stanley Kramer

Stanley Kramer, americký filmový režisér a producent nominovaný na Oskara, stojí za nejslavnějšími hollywoodskými filmy nesoucími v sobě i určitá poselství. Za svoji práci obdržel v roce 1961 uznání v podobě pamětní ceny Irvinga G. Thalberga. Režisér Steven Spielberg ho označil za „jednoho z našich největších filmových tvůrců, ne pouze pro kvalitu jeho umění a vášeň, kterou přenášel na plátno, ale pro to, jak silně ovlivňoval svědomí světa.“

Kramer žil se svou babičkou nedaleko Manhattanu, v místech známých jako „Pekelná kuchyně“. Už od raného dětství byl v kontaktu s filmem; jeho strýc, Earl Kramer, pracoval v distribuci společnosti Universal Pictures a poté jako agent v Hollywoodu. Kramerova matka byla zaměstnána zase v sekretariátu Paramount Pictures. Stanley navštěvoval střední školu v Bronxu a pak univerzitu New Yorku. V posledním roce studia dostal nabídku na placenou praxi v textovém oddělení společnosti 20th Century Fox. Kramer práci přijal, ačkoli původně plánoval právnickou kariéru. Univerzitu dokončil v roce 1933 (jeho hlavním oborem bylo spisovatelství).

V roce 1941 už pracoval jako asistent výroby na THE MOON AND SIXPENCE a válečném SO ENDS OUR NIGHT. Dva roky nato dostal povolávací rozkaz, ale válce se vyhnul prací v sekci armádního filmu přímo v New Yorku. Po válce (v roce 1948) založil vlastní nezávislou produkční společnost Screen Plays Inc. Jeho partnery byli spisovatel Herbie Baker, publicista George Glass a producent Carl Foreman, kterého znal z dřívějška z práce pro armádu. Už během své producentské dráhy si Kramer získal uznání pro svůj talent. Zatímco první film vyrobený jeho společností, SO THIS IS NEW YORK (1948) v režii Richarda Fleischera, byl propadák, následující snímek, Markem Robsonem režírovaný CHAMPION s Kirkem Douglasem, znamenal již úspěch. Film získal šest nominací na cenu Akademie, včetně pro nejlepšího herce v hlavní a vedlejší roli (Oskara nakonec získal za nejlepší střih). V následujících letech Kramer tvoří úspěšné drama HOME OF THE BRAVE (1949) a v roce 1950 ve snímku MUŽI přivádí na plátna poprvé Marlona Branda (režie F. Zinnemann).

O rok později udělal tehdejší prezident společnosti Columbia Pictures, Harry Cohn, Kramerovi nabídku pracovat pro něj. Kramer dostal zcela volnou ruku ohledně toho, který film točit, stejně jako rozpočet se stropem bezmála milión dolarů. Nabídku přijal, ale zbytek roku strávil na dokončení svého posledního projektu – westernového dramatu V PRAVÉ POLEDNE s Gary Cooperem a Grace Kellyovou, režírované Fredem Zinnemannem. Film měl obrovský ohlas, získal čtyři Oskary (nejlepší herec v hlavní roli, střih, hudba a původní píseň) a tři nominace (režie, nejlepší film a scénář).

V říjnu 1951 Kramer ukončuje spolupráci s Carlem Foremanem, který měl tehdy vypovídat o svém angažování v Komunistické straně. Kramer stále tvořil pro Columbii - drama SMRT OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍIHO (1951), thrillerový film-noir THE SNIPER (1952), THE MEMBER OF THE WEDDING (1952), opět v Zinnemannově režii, dále THE JUGGLER (1953) s Kirkem Douglasem, DIVOCH (1953) s Marlonem Brandem a rodinný fantasy muzikál THE 5,000 FINGERS OF Dr. T (1953), který získal nominaci na Oskara za hudbu. Filmy po svém uvedení nebyly zrovna úspěšné, dnes jsou ale pokládány za zajímavé a jsou vysoce ceněny.

V roce 1953 se Kramer dohodl se šéfem Columbie na ukončení pětileté smlouvy. Pro svůj poslední projekt pod hlavičkou Columbie se mu přesto podařilo získat sumu, která v součtu dosahovala výše rozpočtů všech jeho předešlých neúspěšných filmů. Válečné drama VZPOURA NA LODI CAINE vycházelo z knihy Hermana Wouka a režíroval je Edward Dmytryk. Kramer čelil rozhořčení vojenského námořnictva, které považovalo své vyobrazemí ve filmu za neobjektivní, ale dokázal se přesto s armádou dohodnout, když poukazoval na to, že film je tak přesný a pravdivý jak jen může být. Do snímku byla obsazena řada v té době uznávaných herců včetně Humphreyho Bogarta, Vana Johnsona, Freda MacMurraye a Jose Ferrera. Cohn nastavil Kramerovi přísné limity, jako například rozpočet do 2.5 miliónů dolarů a maximální délku dvou hodin. Výsledek byl nadmíru úspěšný a jedenáct miliónů dolarů, které přinesl, vynahradilo filmové společnosti všechny předchozí ztracené výdaje spojené s Kramerem.

Po „Vzpouře“ Kramer Columbii opustil a vrátil se k nezávislé tvorbě, tentokrát již ale v pozici režiséra. Během tohoto období obnovil svoji reputaci filmy jako je komorní psychologické drama z lékařského prostředí NE JAKO CIZINEC (1955) s Olivií de Havilland, Robertem Mitchumem a Frankem Sinatrou a dobrodružná PÝCHA A VÁŠEŇ (1957) s Cary Grantem, Frankem Sinatrou a Sofií Lorenovou. Vyhnul se naštěstí Hollywoodské černé listině, která ovlivnila mnoho jiných kolem. Jeho liberální názory a touha k tvorbě a režii kontroverzních snímků byly přesto dobře známé. Režíroval ÚTĚK V ŘETĚZECH (1958) s nezapomenutelnou dvojicí Curtis - Poitiers, katastrofické „ponukleární“ sci-fi NA BŘEHU (1959) s Gregory Peckem a Avou Gardnerovou, dramata se Spencerem Tracym KDO SEJE VÍTR (1960) a NORIMBERSKÝ PROCES (1961). Všechny filmy byly na svou dobu troufalé a zaobíraly se nepohodlnými a vážnými tématy.

V protikladu k předešlým Kramer v roce 1963 produkoval a zrežíroval finančně nákladnou hvězdnou komedii TO JE ALE BLÁZNIVÝ SVĚT. Čtyři roky nato uvedl své slavné rasové drama HÁDEJ, KDO PŘIJDE NA VEČEŘI (1967). Říká se, že ze všech svých filmů byl nejvíce pyšný právě na tento. Ve filmu hraje Sidney Poitier a Katharine Houghtonová a spolu naposledy se na plátně představili Katharine Hepburnová a Spencer Tracy. Film se stal hitem, získal osm nominací na cenu Akademie a dva Oskary (pro nejlepší herečku v hlavní roli a scénář). V následujících letech se Kramer svojí režií podepsal pod snímky jako CHRAŇTE ZVÍŘATA A DĚTI (1971), DRSNÁ OKLAHOMA (1973) s Georgem C. Scottem a Faye Dunawayovou a KDYŽ BĚŽEC KLOPÝTNE (1979) o provinčním knězi zapleteném do vraždy. Kramer režíroval 14 různých herců, kteří pak byli za své role nominováni na Oskara: Tony Curtis, Sidney Poitier, Theodore Bikel, Cara Williamsová, Spencer Tracy, Maximilian Schell, Judy Garlandová, Montgomery Clift, Oskar Werner, Michael Dunn, Simone Signoretová, Katharine Hepburnová, Cecil Kellaway a Beah Richardsová. Hepburnová a Schell za účinkování v jeho filmech Oskara také získali.

„Kdyby si měli lidé jen s něčím spojovat moji profesionální kariéru, chtěl bych, aby to bylo se čtyřmi filmy, ve kterých jsem režíroval Spencera Tracyho.“

Své dítě se chystal pojmenovat po Spenceru Tracym, ale když se ukázalo, že to bude holčička, pojmenoval ji po Katharine Hepburnové - Hepburnová jí také šla za kmotru. V roce 1997 vydal svoji autobiografii s názvem „To je ale bláznivý svět: Život v Hollywoodu.“ Stanley Kramer zemřel v Los Angeles na následky zápalu plic. V australském Berwicku na jeho počest pojmenovali jednu ulici „Kramer Drive“ (natáčela se zde část filmu NA BŘEHU).

Marek "džanik" Janík

Komentáře - zatím bez komentáře