Pavla Vrbenská

Vlastním jménem Milada Šupitová. Od deseti let účinkovala v dětském rozhlasovém sboru a později také v dětských rozhlasových hrách. Touha po divadlu ji roku 1940 přivedla na pražskou Státní konzervatoř, odkud po dvou letech přešla na konzervatoř v Brně. Po absolutoriu získala angažmá v Českém lidovém divadle v Brně a poté hostovala i v Národním divadle v Praze. Pro film ji objevil v roce 1944 ředitel výroby Lucernafilmu Vilém Brož, a to na základě jejího hereckého výkonu v brněnské inscenaci Moliérova Lakomce, kde hrála roli Marie.

Její první filmovou rolí se tak stala dramaticky náročnější postava svobodné matky ve filmu JARNÍ PÍSEŇ debutujícího režiséra Rudolfa Hrušínského. Úspěšné zkoušky před kamerou i příznivý ohlas, jakého se dostalo její první filmové roli, jí zajistily další filmovou činnost, ještě téhož roku se objevila ve Wassermanově dramatu SOBOTA, jelikož byl film příliš dlouhý, byl při závěrečném sestřihu dosti zkrácen a tak z něj téměř zmizela i její postava prodavačky v květinářství. V roce 1945 účinkovala i v nedokončeném Čápově snímku Z RŮŽE KVÍTEK.

Po válce se představila na plátně už pod pseudonymem Pavla Vrbenská ve čtyřech hlavních, i vedlejších rolích rozdílného charakteru: v Čápově válečném dramatu MUŽÍ BEZ KŘÍDEL natočeném v roce 1946 sehrála dramaticky náročnou postavu Marty, poštovní úřednice, která se jako konfidentka gestapa vetřela mezi české odbojáře a měla pak na svědomí nejednoho z nich. V dalším okupačním dramatu NADLIDÉ si zahrála dceru odbojářského důstojníka Evu, film režíroval Václav Wassermann.S režisérem Františkem Čápem spolupracovala v roce 1947 na jeho dalším filmu MUZIKANT, byl to film z venkovského prostředí natočený podle předlohy J. Š. Kubína, kde vytvořila postavu venkovského děvčete Růži.

Posledním z hereččiných filmů uvedených v našich kinech byla nová filmová adaptace divadelní veselohry „Okénko“ Olgy Scheinpflugové, kterou natočil režisér Vladimír Slavínský pod názvem DNES NEORDINUJI. Pavla Vrbenská v něm ztvárnila roli zpěvačky Kateřiny a díky dvěma písním, které zde sama zazpívala, mohla v této roli poprvé a naposledy projevit svůj pěvecký talent. V letech 1947 a 1948 účinkovala rovněž v rozhlase, kde s Vladimírem Dvořákem konferovala různé zábavné pořady a rozhlasové kabarety.

Na základě čtyřleté smlouvy, kterou uzavřela koncem roku 1947 s britským producentem, začala na přelomu let 1947 a 1948 natáčet pod novým pseudonymem Paula Valenska v Praze anglický film BOND STREET a právě práce na tomto filmu jí později usnadnila odchod do ciziny. V roce 1949 natočila již v Anglii svůj druhý a poslední film anglický s názvem GOLDEN ARROW. Oba filmy režíroval anglický režisér Gordon Parry. V pamětech Adiny Mandlové „Dneska už se tomu jenom směju“ lze najít i několik zmínek o jejím setkání s Pavlou Vrbenskou v padesátých letech.

Michal "Véča" Večeřa