František Krahulík

Osobnostcsfd.cz

Herec

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herec

1971

Prodej

Film - Komedie, Krátkometrážní

Naši furianti

Film - Komedie


1969

Přehlídce velím já!

Film - Komedie


1968

Čest a sláva

Film - Válečný, Drama, Historický

Růžová Anička

Film - Pohádka

Zločin v duhovém zálivu

Film - Krimi, Rodinný


1967

Přísně tajné premiéry

Film - Komedie, Krimi


1965

Nikdo se nebude smát

Film - Komedie, Drama

Anděl blažené smrti

Film - Drama


1964

Marťanská kronika

Film - Povídkový, Drama


1962

Černá dynastie

Film - Válečný, Drama


1961

Tažní ptáci

Film - Drama


1960

Práče

Film - Rodinný, Válečný, Drama


1959

Král Šumavy

Film - Dobrodružný, Krimi, Drama


1957

Čarokrásná ševcová

Film


1954

Přiznání Václava Urbánka

Film - Krátkometrážní, Drama

Životopis

František Krahulík pocházel ze Starého Plzence, od mládí inklinoval k divadlu a herectví, ale teprve po druhé světové válce si mohl dopřát odbornou průpravu; po roce 1945 studoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze a absolvoval v roce 1948. Již v této době pohostinsky vystupoval na scéně Národního divadla, v menších rolích se objevil například v Hrátkách s čertem nebo v Pygmalionu. Po absolutoriu nastoupil do Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde působil v letech 1948-1950. Poté musel absolvovat základní vojenskou službu a stejně jako řada jiných herců ji strávil v tehdejším Divadle československé armády (1950-1952; dnešní Vinohradské divadlo). Pak se vrátil do Plzně a setrval zde následujících dvanáct sezón (1952-1964).

Vstup Františka Krahulíka na scénu Národního divadla byl v podstatě započat již v době studií po válce, v době svého plzeňského angažmá se koncem padesátých let začal na naši první scénu vracet v pohostinských účinkováních a nakonec se v březnu 1964 stal stálým členem činohry Národního divadla. Jako zaměstnanec Národního divadla poprvé vystoupil v Jiráskově Lucerně, která se uváděla v letech 1964-1967 a dočkala se bezmála 160 repríz. Následovalo dalších 24 her, které zde Krahulík nastudoval, a i když se musel spokojovat jen s vedlejšími rolemi, stal se prospěšnou oporou činoherního souboru.

Filmografie Františka Krahulíka zahrnuje pouhých deset titulů. Poprvé se objevil v hraném polodokumentárním filmu o práci na statku PŘIZNÁNÍ VÁCLAVA URBÁNKA (1954), kde účinkoval s dalšími herci plzeňského Tylova divadla. Na přelomu 50. a 60. let pak dostal menší příležitosti v dodnes známých filmech KRÁL ŠUMAVY (1959) a PRÁČE (1960). Již jako člen Národního divadla si pak zahrál docenta Gálu v zajímavém titulu NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965), následně jej můžeme zaznamenat v kriminální komedii PŘÍSTĚ TAJNÉ PREMIÉRY (1967). Postavou kováře se pak divákům kin připomněl v nadčasovém historickém snímku ČEST A SLÁVA (1968).

Krahulíkovi současníci a kolegové z divadel na něj dodnes vzpomínají jako na veselého parťáka a sympatického společníka. K výrazným atributům Krahulíkova herectví patřil příjemně zabarvený baryton. To mu také zajistilo poměrně rozsáhlé aktivity v rozhlase, kde oproti divadlu nebo filmu dostal podstatně větší prostor. V rozhlasových inscenacích byl pověřován i hlavními rolemi; ještě v Plzni to byla například hra Samota Nadějov (1960), v pražském rozhlase pak namluvil hlavní postavu v inscenaci Stromy (1967). Některé nahrávky se záznamem Krahulíkova hlasu se dočkaly i vydání na gramofonových deskách.

Poslední dva roky života František Krahulík své umělecké aktivity výrazně omezil vzhledem ke svému onemocnění rakovinou plic. Prakticky se stáhnul z jeviště Národního divadla a do roku 1969 spadá také jeho poslední filmová role (PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ, 1969). V Národním divadle hrál naposledy v představení Jindřich V., které mělo premiéru v únoru 1971. František Krahulík zemřel na následky své nemoci 20. srpna 1971 ve věku 47 let. Jeho poslední roli ve jmenované hře převzal Miroslav Macháček a účinkoval v ní až do roku 1975.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.