Pavel Ludikar

Pavel Ludikar se narodil jako Pavel Vyskočil 3. března 1882 v Praze do umělecké rodiny. Jeho otcem byl sbormistr, dirigent a pedagog Augustin Vyskočil (1852 – 1902) a matkou zpěvačka a operní pěvkyně Františka Ludikarová. Byl uváděn i jako Pavel Ludikar – Vyskočil (a pseudonym si zvolil podle matčina rodného jména). Odmaturoval v roce 1900 na pražském gymnáziu a na přání otce se zapsal na studium práv a filozofie (1900 – 1902), nakonec se však začal definitivně věnovat hudbě – zpěvu, hře na klavír a kompozici na pražské konzervatoři (1903 – 1904).

Už 17. června 1904 hostoval jako Pavel Vyskočil na jevišti opery Národního divadla v Praze (Sarastro v „Kouzelné flétně“). Po úspěchu zanechal studií a už jen zpíval. V roce 1905 studoval zpěv v Paříži u Jean – Louise Lassaleho. A jako dramatický pěvec prošel Dvorní operou v Drážďanech (1904 – 1905), Volksoper ve Vídni (1906 – 1909), opět Dvorní operou (1909 až 1910), milánskou La Scale (1910 – 1912), operami v Buenos Aires (Teatro Colón) a Rio de Janeiro (1912 až 1913), poté v americkém Bostonu (1913 – 1914) a v dalších.

Za první světové války vystupoval ve Švýcarsku (v 1917 v Oper Zürich). Po válce vystupoval v Turíně (1919 – 1921), Paříži (1922), Londýně a dalších městech v USA (1923 – 1925) a nakonec vrchol své pěvecké kariéry zažil jako člen newyorské Metropolitní opery (1926 – 1932). Po těchto zkušenostech se vrátil do rodného Československa. Zde již v žádném trvalém angažmá nebyl, hostoval př. v pražském Národním divadle (1921, 1927, 1932, 1933, 1938), Východočeské společnosti v Pardubicích a v bratislavském Slovenském národním divadle, pořádal koncerty, zájezdy s písňovými cykly atd.

Krátce jako ředitel, režisér („Jakobín“) a pěvec působil i v Neues deutsches Theater v Praze. Za okupace vystupoval na koncertech v Německu, věnoval se práci pedagogické na pražské Státní konzervatoři (1941 – 1943) a Mozarteu v Salzburgu (1944). Po návratu do Prahy a po skončení války byl kvůli své práci v hitlerovském Německu zatčen, obviněn z kolaborace (i když za války využíval svého postavení pro pomoc českým lidem) a musel se ve Vamberku (rodiště jeho otce) živit jako metař.

Na konci roku 1945 se vystěhoval do Vídně. Ve Vídni se opět věnoval umění, až do odchodu na odpočinek byl profesorem na vídeňské konzervatoři (1949 – 1956), krátce řediteloval štýrskohradeckou Opernschule a prakticky do své smrti opět vyučoval v salzburském Mozarteu. Po celý život se rovněž využil jako autor písňových textů, upravovatel písní a překladatel operních libret a písní z češtiny do němčiny, italštiny a dalších jazyků (a naopak).

Ludikarův sametový basbaryton oplýval výbornou barvou a širokým rozsahem. Vytvářel velké světové operní role, např. v operách „Boris Godunov“, „Faust a Markétka“, „Prodaná nevěsta“, „Hoffmannovy povídky“, „Karl V.“, „Figarova svatba“, „Prsten Nibelungův“, „Valkýra“, „Mistři pěvci norimberští“, „Parsifal“, „Wotan“, „Don Giovanni“, „Hans Sachs“, „Jakobín“, „Mefistofeles“, „Růžový kavalír“, „Tosca“, „Lohengrin“, „Bohéma“ aj.

Dvakrát si vyzkoušel i práci pro československou kinematografii. Spolu s Josefem Rovenským, Hansem Dorasilem byl autorem námětu a scénáře u melodramatu TATRANSKÁ ROMANCE / PÍSEŇ DOMOVA (1934), jež Josef Rovenský i režíroval a kde Pavel Ludikar hrál titulní roli kováře Pavla a též zpíval písně „Jánošík, mocný pán“ a „Vodu, vodu, nechcem já ju“, u řady byl i autorem textu („Jánošík, mocný pán“, „Teď vidím, že nemusím se lásky bát“, „Vodu, vodu, nechcem já ju“, „Teče potok od Kriváňa“). O šest let později, na začátku protektorátu, se objevil a opět jako hlavní hrdina filmu, skladatel a dirigent Jan Lípa v Binovcově melodramatu PÍSEŇ LÁSKY (1940), kde Ludikar i zpíval („Píseň lásky“ a „Já vás měl rád“).

Už více se ve filmu, ať již v českém nebo v evropském, neobjevil. Natáčel gramofonové desky a zpíval i v rozhlase. Spolupracoval např. s Richardem Straussem nebo s Arturem Toscaninim. Získal Národní cenu (1942). Na rodnou zemi nezanevřel a často Čechy navštěvoval i po roce 1948. V letech 1961 až 1970 byl ženatý s rakouskou spisovatelkou a básnířkou Lucy Steidlovou – Ludikarovou (1916 – 20??).

Pavel Ludikar zemřel 19. února 1970 (některé prameny uvádějí 20. únor) ve Vídni, krátce před svými osmaosmdesátými narozeninami. Jako jeden z mála českých pěvců (operní party zpíval ve čtyřech a písně dokonce ve dvanácti jazycích) se stal světovou operní hvězdou první velikosti a proslavil po celém světě českou operu a zpěv.

Jaroslav "krib" Lopour