Iván Petrovich

Iván Petrovich, rozený Swetislaw Petrovic absolvoval gymnázium v rodném Neusatzu, poté začal studovat techniku v Praze a Bělehradě. Byl vícestranně založený. Hrál na několik hudebních nástrojů, zpíval, byl členem fotbalového a atletického klubu budapešťské Polytechniky. Za fotbalovou jedenáctkou odehrál několik mezinárodních zápasů, které byly pořádány v tehdejším Německu. Roku 1912 byl za Maďarsko členem fotbalového týmu pro Olympijské hry ve Stockholmu.

V roce 1916 studia přerušil a nastoupil službu v armádě. Během války došlo u budoucího inženýra k zajímavému posunu. V zákopech se setkal s někým, kdo rozuměl zpěvu a přesvědčil Petroviche, jehož hlas měl barvu, téměř tříoktávový rozsah a intonační jistotu o jeho talentu. Po skončení války se ke studiím nevrátil a rozhodl se pro jinou životní etapu. Začal vystupovat jako operní pěvec a absolvoval dokonce turné po Spojených státech. Žil střídavě mezi Vídní a Paříží.

První film A NAPRAFORGÓS HÖLGY natočil roku 1918. Ve stejném roce následoval film DER STERN VON DAMASKUS rakouského režiséra Michaela Kertesza (později se prosadil v Hollywoodu pod jménem Michael Curtiz, roku 1942 režíroval film Casablanca). Filmem DIE TÄNZERIN NAVARRO, kde hrál s tehdejší hvězdou Astou Nielsenovou si v Německu vydobyl první herecké úspěchy. V následujících letech němé éry byl obsazován v mezinárodních filmech, jako např. ve francouzském LA FEMME NUE (1926), americkém THE GARDEN OF ALLAH (1927), nebo německém ALRAUNE (1928).

V třicátých letech hrál ve filmech německé produkce. Svou roli ve filmu zahrál, v muzikálu odzpíval, jako např. husara Stefana Koltayho ve VIKTORIA UND IHR HUSAR (1931), nebo doktora Bodo v OPERNREDOUTE (1931), dále kapitána Stoneho v DIE BLUME VON HAWAII (1933). Hrál např. s Theo Lingenem, Liane Haidi a Polou Negri. Časopis Filmwelt, č. 27 ze 7. června 1935 otiskl o herci článek s názvem: „Patnáct let hercem.", kde mimo jiné píše: „Petrovich není jen herec a zpěvák, který odehrál rozličné role v německém filmu. Jeho patnáctiletá kariéra jej řadí k jeho dějinám. Patnáct let, je buď dlouhá, nebo krátká doba, záleží, jak to člověk vezme. Petrovich vtiskl filmu nový impuls a stal se spojkou mezi německým a jugoslávským filmem." Jeho posledním německým filmem byl propagantický FEINDE (1940).

Petrovich opustil Německo a přesídlil do Maďarska, zde během druhé světové války hrál ve třech filmech maďarské produkce. Prvním byl ÉLETRE ÍTÉLTEK! (1941), poté si z Hansem Moserem (Moser emigroval do Maďarska z Rakouska, jeho manželka byla židovka.) zahrál v EINMAL DER LIEBE HERRGOTT SEIN (1942), posledním byl MACHITA (1944). Po válce přesídlil do Vídně, dalo by se říci, že po německém a maďarském období, přišlo rakouské.

Petrovich, který strávil mládí ve vícejazyčné Vojvodině, měl talent na jazyky. Kromě své mateřštiny - srbštiny, ovládal maďarštinu, němčinu, angličtinu a francouštinu. Roku 1947 si zahrál ve filmu režiséra Pabsta DER PROZESS, podle Kafkova námětu. Po roce jej Eduard von Borsody obsadil do kriminálky ARLBERG-EXPRESS. V roce 1949 přišel beethovenský EROICA, kde hrál knížete Lichnovského a hudební komedie WER BIST DU, DEN ICH LIEBE?

S koncem padesátých let byl Petrovich vícestranný, vyzrálý herec, který již dávno nehrál milovníky. Od roku 1950 měl rakouské občanství. Spolupracoval s rozhlasem a televizí. Iván Petrovich hrál v 71 filmech. Ve 40. letech byl ženatý s herečkou a zpěvačkou Friedel Schusterovou (1903 – 1983). Zemřel během svého pobytu v Mnichově a byl i na tamnějším hřbitově Nordfriedhof pohřben.

ČSFD.cz