Jarmila Pechová

Jarmila Pechová

Osobnostcsfd.cz

Herečka

Filmografie

Herečka

1964

Komedie s Klikou

Film - Komedie


1962

Prodaná nevěsta

Film - Hudební, Komedie


1955

Z mého života

Film - Hudební, Životopisný, Drama

Životopis

Jarmila Pechová se narodila 11. května 1919 v Brně. Původně navštěvovala brněnský učitelský ústav a zároveň své pěvecké vlohy zdokonalovala při Brněnské besedě. Soukromě se zpěvu zdokonalovala u A. Krancové v Brně a v Praze u Tino Pattiera. Začínala jako elévka a sboristka v brněnském Národním divadle (1938 – 1939). Po krátkém angažmá v olomouckém Českém divadle (1939 – 1941) odešla už nadobro do Prahy. Prošla Akropolisem (1941 – 1943), Tylovým divadlem v Nuslích (1943 – 1945) a jako sólistka Opery Divadla 5. května (1945 – 1948) odešla i s celým souborem do opery Národního divadla v Praze (1. srpen 1948 – 1962).

Její odchod z Národního divadla nebyl dobrovolný. Během zkoušky opery „Lucerna“ v roce 1960 utrpěla těžký úraz a roku 1962 se stala invalidní penzistkou. Přesto na prknech Národního divadla působila od roku 1967 do druhé poloviny 70. let jako host (v letech 1960 – 1967 byla úplně mimo divadlo). Do roku 1945 byla celkem úspěšnou operetní herečkou, ale v poválečných dobách, kdy byla klasická opereta systematicky likvidována, se přeškolila definitivně s konečnou platností na operu. Už od začátku diváky a odborníky udivovala svým smyslem pro italskou operu (pro kterou v tehdejší době bylo málo školených pěvců). Vynikala průbojnými, nosnými a temně zabarvenými hlasovými dispozicemi, jež byly schopny změnou různých dynamických odstínů uvést postavu se složitým psychologickým a citovým životem.

Při vstupu do Národního divadla se z ní stala subreta, za krátký čas se opět začala objevovat ve velkých operních partech a v lyrických sopránových údělech. Výrazné bylo i její dramatické a též temperamentní herectví, niterný projev a atraktivní postava i obličej. V dobách dirigenta Zdeňka Chalabaly zpívala opery Wolfganga Mozarta, Otakara Jeremiáše, Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany, Giacoma Pucciniho nebo Giuseppe Verdiho. K nejvýznamnější úlohám patří Čo – Čo – San („Madame Butterfly“), Dona Elvíra („Don Juan“), Esmeralda („Prodaná nevěsta“), Agrafena Světlovová („Bratři Karamazovi“), Bystrouška („Příhody lišky Bystroušky“), Dona Elvíra („Don Giovanni“), Málinka („Výlety pana Broučka“) apod. apod.

Z dalších oper, v nichž si Jarmila Pechová zazpívala, si uveďme: „La Traviata“ (Violetta), „Maškaráda“ (Luisa), „Bohéma“ (Mimi), „Cosi fan tutte“ (Dorabella), „Tosca“ (Floria Tosca), „České jesličky“ (Eva), „Únos ze serailu“ (Katka), „Braniboři v Čechách“ (Vlčenka), „Mladá garda“ (Ljuba Ševcovová), „V studni“ (Lidunka), „Kníže Igor“ (Polovecká dívka), „Šelma sedlák“ (Bětuška), „Figarova svatba“ (Cherubín), „Smrt kmotřička“ (Dcera šumařova), „Rusalka“ (Lesní žínka), „Hubička“ (Barče), „Šárka“ (Častava), „Valkýra“ (Siegruna), „Věc Makropulos“ (Poklízečka na jevišti), „Piková dáma“ (Guvernantka), „Svätopluk“ (Kněžna Moreny), „Z mrtvého domu“ (Poběhlice), „Honzovo království“ (Žena Ivanova) a nebo „Libuše“ (1. žnec).

V české kinematografii zanechala Jarmila Pechová otisk pouze dvěma filmovými úkoly. Poprvé sehrála historickou osobu, pěvkyni Eleonoru z Ehrenbergů (1832 – 1912), vlastním jménem Eleonora Gayerová, svobodná paní z Ehrenbergů), první představitelku Mařenky v opeře „Prodaná nevěsta“, v životopisném dramatickém snímku Václava Kršky o hudebním skladateli Bedřichu Smetanovi (Karel Höger) Z MÉHO ŽIVOTA (1955). Po dalších devíti letech se už jako penzistka na stříbrném filmovém plátně objevila ještě jednou. Opět ji ke spolupráci vyzval režisér Václav Krška, když v jeho komedii opět s Karlem Högerem (dále Natašou Gollovou, Vlastou Chramostovou, Janou Drbohlavovou, Vlastimilem Haškem, Čestmírem Řandou a Jiřinou Bohdalovou) KOMEDIE S KLIKOU (1964) byla Italkou.

Jako zpěvačka výrazně spolupracovala s Československou televizí (PRODANÁ NEVĚSTA), rozhlasem („Don Giovanni“ 1956, „Prodaná nevěsta“ 1959 apod.) a gramofonovými závody („Bratři Karamazovi“ či „Prodaná nevěsta“). Jejím manželem byl pěvec Národního divadla Vladimír Vodeničarov (1918 – 1994). Získala tituly Zasloužilé členky Národního divadla (1965) a Zasloužilé umělkyně (1966) a Cenu Senior Prix (1994). Jarmila Pechová zemřela 14. března 2008 v Praze ve věku nedožitých devětaosmdesáti let. Zemřela po téměř třiceti letech strávených v ústraní a po pětačtyřiceti letech od své poslední filmové úlohy.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.