Milada Želenská

Milada Želenská se narodila jako Milada Frýdová 16. ledna 1897 v Příbrami do umělecké rodiny. Jejím otcem byl herec a divadelní ředitel Antoš Josef Frýda (1857 – 1922) a matkou herečka Olga Brodská – Frýdová. Není proto divu, že jako členka starého hereckého klanu už od tří let stála na jevišti v dětských úlohách v kočovné divadelní společnosti svého otce. K herectví se soukromě připravovala u herečky Marie Hübnerové a herce Karla Želenského, jehož syna si nakonec vzala.

Začínala jako mladá herečka olomouckého Českého divadla (1921 – 1931) a odešla na Slovensko. Stala se dlouholetou členkou činohry bratislavského Slovenského národního divadla (1931 – 1943). Po přerušení vlastní kariéry (1943 – 1945), kdy byla slovenskými nacionalisty propuštěna kvůli svému českému původu, se opět do Bratislavy vrátila (1945 – 1946).

Po krátké době opět odešla a zůstala herečkou bratislavské Nové scény (1946 – 1951). Znova se vrátila do Slovenského národního divadla (1951 – 1954) a nadto přešla zpátky do Čech. Do ochodu na odpočinek setrvala v Městských divadlech pražských (1954 – 1962), kde se rychle aklimatizovala a stala se nepostradatelnou členkou souboru. V dalších létech se věnovala již jen pohostinskému vystupování v Městských divadlech pražských a okrajově i na dalších pražských oblíbených scénách.

V letech 1928 a 1929 hostovala i v pražském Národním divadle. Zpočátku se stala herečkou krásných mladých hrdinek, lyriček, emancipovaných bojovnic a buřiček. Na Slovensku byla hlavně konverzační umělkyní v lehkém komickém žánru, v pozdějších dobách se přehrála do starších charakterních, až psychologicky propracovaných, kreací v českém i světovém moderním a taktéž klasickém repertoáru.

Vynikla svým vrozeným šarmem a temperamentem, příjemností, klidem, komickým talentem, situačním humorem a za léta prověřenými noblesně vznešenými gesty a pohybem. Zahrála si např. v inscenacích „Radúz a Mahulena“ (Mahulena), „Faust“ (Markétka), „Svatá Jana“ (Jana), „Anna Kareninová“ (Anna Kareninová), „Věc Makropulos“ (Emilia Marty), „Tři přání“ (babička), „Leonie“ (Germaine) či „Konstance“.

I když se na divadelních prknech Milada Želenská realizovala přesně a do sytosti, filmové ateliéry si herectví této umělkyně moc neužily. Poprvé se s manželem uplatnila ve slovenské kinematografii, když si zahrála malou epizodní roličku v budovatelském dramatu Paľo Bielika PRIEHRADA (1950). A až po svém definitivním návratu do Prahy se mohla zjevit i v českém barrandovském studiu, a i když pouze dvakrát.

Její první česká filmová kreace se zároveň stala i tou nejznámější a nejslavnější. Byla ženou revizora a rekreanta Dopravního podniku Hlavního města Prahy Gustava Anděla Eliškou Andělovou ve Steklého komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955). O tři roky později ji diváci viděli naposledy jako sestru v nemocenské pojišťovně v povídce GLORIE ze snímku O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (1958) Jiřího Krejčíka.

Vydatně vystupovala v rozhlase („Demokrati“ 1953 Janka Jesenského), televizi (žena v televizním filmu Václava Kršky ODCHÁZETI S PODZIMEM z roku 1965 apod.) a dabingu (tetu Elizabeth Randomovou v podání May Robsonové v LEOPARDÍ ŽENĚ a nebo mamku hranou Helène Dieudonnéovou v komedii VÝHODNÁ KOUPĚ).

Během své slovenské éry se stala i pedagožkou (stejně jako manžel): jako učitelka na Státní konzervatoři v Bratislavě a jejího Odborného divadelního kursu (1950 – 1952) a jako externí pedagožka (1951 – 1953) na bratislavské Vysoké škole múzických umění (VŠMU). Za divadelní práci byla poctěna Státní cenou (1952) a paradoxně po pěti letech na penzi i titulem Zasloužilé umělkyně (1967).

Jejím manželem byl divadelní a filmový herec a divadelní režisér Drahoš Želenský (1896 – 1959), syn herce, režiséra a ředitele Karla Želenského (1865 – 1935), bratr herečky Laury Želenské (1895 – 1969) a švagr herce, režiséra a ředitele Karla Třešňáka (1896 – 1955). S Drahošem měla Milada Želenská syna, také herce Karla Želenského (1930 – 2007).

Drahoš měl ještě z prvního manželství s operetní subretou Hanou Zieglerovou herečku Lídu Želenskou (1919 – 1998), díky níž byl ještě obdařen vnučkou Janou Prachařovou (*1937, manželka herce Ilji Prachaře 1924 – 2005), pravnukem Davidem Prachařem (*1959), prapravnukem Jakubem Prachařem (*1983) a zetěm, divadelním režisérem Karlem Kalistou (1890 – 1954). Milada Želenská zemřela 28. září 1974 v Praze ve věku vysokých sedmasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour