Marcel Vallée

Francouzský herec Marcel Vallée byl dlouholetou významnou osobností bulvárních pařížských divadel, na svém kontě má také více než sto vedlejších nebo středně velkých rolí ve filmu. Pocházel z Paříže a jeho celé jméno bylo Marcel Alexandre Armand Vallée. Divadlo začal hrát v roce 1902 a původně spolupracoval s prestižními scénami, později se ale věnoval lidovějšímu pojetí divadla. Nedlouho po hereckém křestu na divadelních prknech jej ke spolupráci přizval proslulý komik Max Linder, s nímž kolem roku 1906 natočil několik krátkých filmů.

V divadle začínal pod vedením významného režiséra Firmina Gémiera a hrál na jevišti Théâtre Antoine, za první světové války působil v New Yorku, kde americkému publiku pomáhal zpřístupnit francouzskou klasiku (Molière). Po návratu do Francie začal znovu točit filmy, oslovovali jej významní režiséři jako Marcel L′Herbier nebo Jacques Feyder, nejčastěji ale Henri Diamant-Berger, pod jehož vedením se Marcel Vallée objevil jako sluha Mousqueton v němé verzi Dumasova slavného románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1921). Objevil se také v režijním debutu slavného René Claira PAŘÍŽ SPÍ (Paris qui dort, 1923).

Mezitím Marcel Vallée pokračoval v práci na jevišti, střídal různá pařížská divadla, zmínku si zaslouží jeho účast v Pagnolově slavné hře Topaze uvedené v roce 1928 v Théâtre des Variétés. Tady hrál ředitele školy Oscara Muche a tuto roli si pak zopakoval ve dvou stejnojmenných filmových adaptacích této hry (TOPAZE, 1932; TOPAZE, 1950). Teprve po nástupu zvukové éry ve filmu začal Vallée točit filmy ve větší míře a jen ve třicátých letech jich stihl kolem šedesáti. Takto početně bohatá filmografie pochopitelně v sobě zahrnuje řadu průměrných až podprůměrných titulů tehdejší francouzské kinematografie v žánru veseloher a sentimentálních melodramat, velké role ale Marcel Vallée odehrál i v umělecky hodnotných filmech.

Znovu točil s Henrim Diamant-Bergerem a Marcelem L′Herbierem, spolupracoval také s režiséry cizího původu, kteří počátkem třicátých let nalezli tvůrčí zázemí ve Francii, například Robert Siodmak (NEPOKOJE – Tumultes, 1932) nebo Max Ophüls (BOŽSKÁ – Divine, 1935). Zmínku si zaslouží i francouzské verze úspěšné české komedie ŽIVOT JE PES (Le mari rêvé, 1934); tady hrál nakladatele Rolanda, jehož v české předloze ztvárnil Theodor Pištěk. Vedle tehdy převládajících rolí ředitelů, starostů nebo policejních inspektorů stojí za zmínku velká příležitost v Duvivierově filmu MALÝ KRÁL (Le petit roi, 1933).

Nejvíce vytíženým filmovým hercem byl Marcel Vallée koncem třicátých let, kdy točil i deset titulů ročně, tehdy ale pomalu začal klesat význam jeho rolí, navíc pracoval s režiséry spíše průměrných kvalit, několikrát to byl například Pierre Caron, tvůrce béčkových komedií. Připomeňme ale významného režiséra Pierra Chenala, v jehož adaptaci slavného románu Pošťák zvoní vždycky dvakrát natočené jako POSLEDNÍ OBRAT (Le dernier tournant, 1939) se představil ve středně velké roli soudce. Ve čtyřicátých letech točil již o poznání méně, z doby druhé světové války stojí za zmínku nadčasové filmy uvedené tehdy i v českých protektorátních kinech KOMEDIE ŠTĚSTÍ (La comédie du bonheur, 1940) nebo melodramatický příběh z první světové války MODRÝ ŠÁTEK (Le voile bleu, 1942).

Po válce stál Vallée před kamerou spíše již jen výjimečně, poměrně velkou příležitost ale dostal ještě v adaptaci osvědčené literární předlohy z 19. století MAJITEL HUTÍ (La maitre des forges, 1947), v roli správce špitálu se objevil i v prvním francouzském oscarovém filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947). Jeho filmografii uzavírají dvě vedlejší role ve filmech slavného Sachi Guitryho; v životopisném snímku NAPOLEON (Napoléon, 1955) ztvárnil generála Carteauxe, ve filmu VRAHOVÉ A ZLODĚJI (Assassins et voleurs, 1957) hrál starožitníka.

Marcel Vallée zemřel ve Fontaine-le-Port nedaleko Paříže 31. října 1957 ve věku 77 let. Jeho manželkou byla herečka Jeanne Pérez (1894-1975).

Pavel "argenson" Vlach