Miluše Zoubková

Miluše Zoubková se narodila 7. července 1923 v Brně. Pro profesionální hereckou dráhu se připravila roku 1943 absolvováním na brněnské Státní konzervatoři. Ještě za okupace stihla projít Středočeskou činohrou ředitele Josefa Burdy (1943 – 1944) a olomouckým Českým divadlem (1944 – 1945).

Po roce 1945 definitivně přešla do Prahy jako herečka Divadla na Vinohradech (1945 – 1953), Burianova D 34 (1955 – 1958) a Městských divadel pražských (1958 – 1986), kde hostovala jako penzistka až do roku 1988. Ovšem po roce 1989 se stáhla do naprostého soukromí, kde si v klidu na odpočinku dožila až do své smrti.

Zpočátku vytvářela díky svému atraktivnímu zjevu mladé a milovnické úlohy, později se ale přehrála do menších charakterních postav. Výrazný byl její oválný obličej s vysokým čelem i zvláštní měkký hlasový projev.

Miluše Zoubková se na divadelních prknech zpočátku objevila jako Marie („Lakomec“), Helena („Sen noci svatojánské“), Žena („Dům doni Bernardy“), Čarodějnice („Macbeth“), Antonina („Dostigajev a ti druzí“), Alména („Jupiter“), Hospodská a Dáma („Boris Godunov“), Lotty („Filosofská historie“), Polja („Vassa Železnovová“), Lojzka („Ulička odvahy“), Komtesa Hortensie („Babička“), Fanchette („Němci“), Terezka („Tvrdohlavá žena“), Krásná paní („Jan Roháč“), Poussette („Kabinet starožitností“) apod.

Od poloviny 50. let si Zoubková zahrála v inscenacích „Máj“ (Sbor), „Žebrácká opera“ (Dolly), „Evžen Oněgin“ (Dáma v černém), „Švejk“ (Franzi Hummelshuber), „Poslední dějství“ (Greta), „Příliš štědrý večer“ (Růženka), „Monika“ (Sekretářka), „Zlaté tele“ (Listonoška), „Švédská zápalka“ (Akulka), „Ruy Blas“ (Kasilda), „Vajíčko“ (Třetí žena), „Čekanky“ (Jitka), „Modré z nebe“ (Janet), „Každý něco pro vlast“ (Rákosová), „Ideální manžel“ (Basildonová), „Já, k čertu, žiju rád!“ (Athéna), „Médea“ (Žena z chóru), „Marie Stuartovna“ (Markéta Kurlová), „Lesní panna“ (Davisonová), „Klapzubova jedenáctka“ (Klepna a Sekretářka), „Malá noční inventura“ (Marie), „Orchestr“ (Leona) a nebo „Osel a stín“ (Themistoklová).

Ač pražská herečka, filmem byla celkem opomíjená. Během let 1947 – 1995 sehrála na třináct filmových postav s většími i menšími časovými rozestupy. Po první epizodní roličce v historickém filmu Vladimíra Borského JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947) vytvořila svojí jedinou titulní úlohu záletné a mazané paní Aleny, která svede i samotného ďábla v komedii ALENA (1947) Miroslava Cikána.

Ve 40. a 50. letech ještě Miluše Zoubková sehrála Evu Bervidovou v Kubáskově ŽÍZNI (1949), Kláru v dramatu PADĚLEK (1957) Vladimíra Borského a mlynářku v pohádce Jaroslava Macha JAK SE FRANTA NAUČIL BÁT (1959). Až v 60. letech hrála nejčastěji, i když opět představovala čtyři epizodky sekretářky v Rychmanově VĚŠTCI (1963) a nebo matky Hynka (Jiří Bednář) v psychologickém dramatu NA LANĚ (1963) Ivo Nováka.

Ve druhé polovině let šedesátých se před kameru postavila jako sousedova (Mirko Musil) milenka ve filmové komedii Miroslava Hubáčka FLÁM (1966) a ve větší úloze dámy ze suity mladé princezny Blanky z Valois (Daniela Kolářová) v historické komedii SLASTI OTCE VLASTI (1969) Karla Steklého, kterážto musí svoji princeznu doprovázet na strastiplné cestě až do Čech.

V 70. letech byla prodavačkou knih Jánskou v Matějkových NÁVRATECH (1972) a ještě manželkou MUDr. Petra Drasnara (Miroslav Plzák) v komedii CAUSA KRÁLÍK (1979) Jaromila Jireše. O dva roky později natočila v 80. letech jen roličku matky Martina (Jan Hrušínský) v psychologickém dramatu Františka Vláčila HADÍ JED (1981). Na svojí zcela poslední filmovou kreaci musela Zoubková čekat čtrnáct let.

Po roce 1989 se herecky angažovala právě jen ve filmu – jako Kulometná dáma v thrilleru Filipa Renče VÁLKA BAREV (1995). Účinkovala též v rozhlase („Lidová suita“ aj.), dabingu a v televizních filmech (MADAME SANS – GENE, MUŽ A ŽENA ad.) i seriálech (NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ či DYNASTIE NOVÁKŮ).

I jako řada kolegů, i ona obdržela roku 1997 od Nadace Život umělce Cenu Senior Prix. Ze soukromí této herečky víme pouze fakt, že byla provdána jako Miluše Sosnarová. Miluše Zoubková zemřela v zapomenutí 30. května 2005 v Praze. Její přesné datum úmrtí se k naší veřejnosti dostalo až po téměř sedmi letech.

Jaroslav "krib" Lopour