Herec
1990Film - Drama
1989
Film - Rodinný
1988
Film - Krátkometrážní, Pohádka
1985
Film - Pohádka
1984
Film - Pohádka
1982
Film - Krimi, Drama
Film - Drama
Film - Rodinný, Drama
1981
Film - Komedie
Film - Psychologický, Drama
1980
Seriál - Drama
1979
Film - Komedie
Film - Thriller
Film - Životopisný
1978
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Drama
1977
Film - Drama
Krejčí Záševek a bradatý kámen
Film - Pohádka
Film - Rodinný, Drama
Film - Drama
1976
Film - Drama
Film - Drama
1975
Seriál - Komedie
Film - Drama
Film - Drama
1973
Film - Válečný, Drama, Historický
Film - Válečný, Drama, Historický
1972
Seriál - Komedie, Krátkometrážní
Film - Drama
Film - Drama
1971
Seriál - Válečný, Drama
Film - Krátkometrážní, Rodinný
1969
Film - Drama
1968
Film - Drama
1961
Film - Psychologický, Drama
1960
Film - Rodinný, Válečný, Drama
Film - Krimi
1959
Film - Dobrodružný, Krimi, Drama
Milan Holubář se narodil 9. prosince 1926 v Brně. Ale už ve druhé polovině nacistické okupace začínal s divadlem v kočovné Secově divadelní společnosti a v Kašpárkově divadle. Po okupaci nastoupil na brněnskou Státní konzervatoř (1945 – 1948) a po jejím absolvování (už za studií hrál ve Svobodném divadle Brno) se stal profesionálním hercem.
Byl hercem krátce Hanáckého divadla v Přerově, Městského oblastního divadla Karlovy Vary (1948 – 1950), Východočeského divadla v Pardubicích (1950 – 1967) a do svého odchodu na odpočinek brněnského Satirického divadla Večerní Brno (1967 – 1986), kde ještě krátce před smrtí hostoval. Jako herec využíval úsporný typ herectví, mimiky a gest. Ojediněle si vyzkoušel též divadelní režii (ale především pohádky), mj. „27. vagónů bavlny“.
Na divadelních prknech zpočátku sehrál Lojzu („Okénko“), Myslivce („Loupežník“), Benetku („Škola, základ života“), Machovce („Temno“), Zikmunda („Jan Hus“), Francka („Maryša“), Dona Juana („Don Juan“), Dominga („Don Carlos“), Cyrana („Cyrano z Bergeracu“), Vocílku („Strakonický dudák“), Olivera („Jak se vám líbí“), Macheatha („Žebrácká opera“), Franc a Ivan („Lucerna“), Jánošíka („Jánošík“), Velebu („Veselé paničky windsorské“), Sekáčka („Paní Marjánka“), Makduffa („Macbeth“), Kazarina („Maškaráda“), Rufia („Caesar a Kleopatra“), Vojtěcha („Život Josefa“), Nolleta („La Musica“) a nebo Bartoše („Všechny zvony světa“).
Na brněnském jevišti se objevil v inscenacích „Kat a blázen“ (Don Cristobal), „Těžká Barbora“ (Žoldnéř), „Josef Švejk“ (Dr. Grünstein), „Caesar“ (Titus Papullus), „Revizor“ (Hejtman Skvoznik – Dmuchanovský), „Na tý louce zelený“ (Direktor), „Byl jednou jeden…“ (Muzikant), „Únos Sabinek“ (Pavel Karpíšek), „Člověk nikdy neví“ (Finch), „Římská lázeň“ (Cekov), „Nejsme v Chicagu“ (Náčelník), „Přátelská služba“ (Csatai), „Energičtí lidé“ (Plešoun), „Líbej mě, Alfréde!“ (Plukovník), „Nebožtík Nasredin“ (Zlatník, Starý mazák a Veterán), „C. k. polní maršálek“ (Géza), „Zpívající Benátky“ (Don Marzio), „Limonádový Joe“ (Dakota Kid), „Haškův pražský dekameron“ (Pan Bukl), „Autobus“ (Vesničan), „Den, kdy unesli papeže“ (Papež Albrecht IV.), „Maximalista“ (Tesař), „Einstein nebo Fellini?“ (Policista) apod.
Filmografie Milana Holubáře čítá pouhých sedm titulů, což je zapříčiněno jeho pardubickým a brněnským angažmá. Debutoval jako strážmistr SNB Žáček v Kachyňově dramatu o pohraničnících a převaděčích KRÁL ŠUMAVY (1959).
O rok později byl rotným Rudolfem Sodomou v PRÁČETI (1960) opět Karla Kachyni a především poručíkem VB Karlem Burdou v detektivce Martina Friče BÍLÁ SPONA (1960), jenž se stal nejvýraznější filmovou kreací Milana Holubáře. V celkem slibně započaté práci pro film před pauzou skončil psychologickým dramatickým filmem POUTA (1961) Karla Kachyni, kde sehrál kupce vily pana Šnajdra.
Po sedmileté přestávce si na něho opět vzpomněl režisér Karel Kachyňa a svěřil mu v dramatu VÁNOCE S ALŽBĚTOU (1968) epizodku hráče karet. Sedmdesátá léta, která se stala jeho poslední filmovou dekádou, uvedl jen dvěma snímky. Režisér Otakar Vávra využil jeho fyzických předpokladů a obsadil ho do historické postavy poslance Sudetoněmecké strany Dr. Ernsta Kundta, jenž se podílel v tragických dnech podzimu 1938 na rozbití Československa, ve dvojdílné a výpravné „historické“ rekonstrukci DNY ZRADY (1973).
A o dva roky později se na filmovém plátně Holubář zjevil naposledy jako otec Máriky (Brigita Hausnerová) gazda Hodula v Kachyňově (režíroval jeho pět snímků) ŠKAREDÉ DĚDINĚ (1975).
Především během svého angažmá v Brně spolupracoval s tamním studiem rozhlasu (př. „Hvězda zvaná Pelyněk“, „Diskusní příspěvek“, „Amulet“, „Pátrací skupina zasahuje“, „Zadívejte se na hvězdy“, „Vraždy z archivu“), dabingu (PUTOVNÍ KINO, VIVA MARIA!, STALO SE ZA BÍLÉHO DNE aj.) a televize – filmy (VENCA, TANGO, KDO CHYTÁ ŠTĚSTÍ ZA PAČESY, LÉTO BEZ DOVOLENÉ, NASREDIN, ABAJ A ŽABAJ, ŠAHRAZÁD atd.) a seriály (LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH nebo SLOVÁCKO SA NESÚDÍ).
Byl krátce manželem herečky Anny Ferencové (*1927), dcery komika Ference Futuristy (1891 – 1947). Milan Holubář zemřel 27. srpna 1992 v nemocnici v Třebíči ve věku nedožitých šestašedesáti let.