Kurt Gerron

Kurt Gerron (občanským jménem Kurt Gerson) byl německým hercem, zpěvákem a režisérem. Narodil se jako jedináček do dobře situované rodiny berlínského obchodníka. Gerron nechtěl být hercem, původně se chtěl stát lékařem. Složil přijímací zkoušky na lékařskou fakultu, ale místo studia rukoval na frontu první světové války. Psal se rok 1914 a Gerron byl téhož roku těžce raněn, po vyléčení prohlášen za nebojeschopného a propuštěn do civilu, začal studovat medicínu a účinkoval ve svém prvním filmu FRÄULEIN PUPPE, MEINE FRAU.

Studium mu bylo zkráceno a Gerron se ke konci války ocitl na frontě znovu, jako lékař. Situace z počátku války se opakovala, byl několikrát raněn a po demobilizaci roku 1920 rezignoval na práci lékaře a nastoupil do kabaretu. Zde si jej povšimla Trude Hesterbergová a jeho umělecké kariéře výrazně napomohla. Trude Hesterbergová byla zakladatelkou berlínské „Wilde Bühne“. Tato scéna byla založena v divadle Tingel-Tangel, to pro změnu sídlilo ve sklepě divadla Theater des Westens. „Wilde Bühne“ se zařadilo mezi nejvýznamější centra zábavy, o čemž svědčí i to, že zde učinkovala celá řada pozdějších německých hvězd včetně Marlene Dietrich, Bertolta Brechta, Curta Boise (kapesní zloděj z CASABLANCA, 1942), Waltera Grosse, Theo Lingena, Trude Berliner (taktéž CASABLANCA, 1942, nebyla uvedena v titulcích), Rosy Valetti, Hanse Hermanna Schaufusse (DERRICK – TOD AM BAHNGLEIS, 1975), Kate Kühl, Hedi Schoops (z herectví přesedlala na keramiku a proslavila se v USA), Victora Palfiho, Toni van Eyck, Günthera Lüderse (HOSPODA VE SPESSARTU, 1958, hrál barona Sperlinga), Dory Gerson a dalších.

Roku 1920 natočil svůj druhý film SPUK AUF SCHLOß KITAY. Vzhledem ke svým válečným zážitkům a „poškozené duši“ byl vybírán do rolí politovánihodných, nečitelných, či soucit vzbuzujících postav. Roku 1926 si přibral i režii. Prvotinou byl nevýrazný DER LIEBE LUST UND LEID, Gerron ale projevil pro režii talent a v jeho třetím filmu s názvem MEINE FRAU, DIE HOCHSTAPLERIN hrála hlavní roli Käthe von Nagy. (Původem maďarská herečka, později zasnoubená s českým reprezentantem Vilémem Jakšem, jehož životní osud byl námětem pro PĚSTI VE TMĚ.) Roku 1930 byl již vyhledávaným hercem a zahrál si ve svém prvním zvukovém filmu DER BLAUE ENGEL. Hrál kouzelníka Kieperta a po Marlene Dietrich a jejím mužském protějšku Emilu Janningsenovi byl uváděn v titulcích jako třetí. Šlo o jeho nejúspěšnější životní období. Ve stejném roce si zahrál doktora Kalmuse ve filmové operetě DIE DREI VON DER TANKSTELLE a měl dobré kritiky i na filmy ES WIRD SCHON WIEDER BESSER a DER WEIßE DÄMON s Hansem Albersem, které režiséroval.

Po převzetí moci nacisty byl perzekvován. Jeho rozdělaný film KIND ICH FREU' MICH AUF DEIN KOMMEN dokončil Erich von Neusser. Gerron společně s manželkou a jejími rodiči emigroval roku 1933 do Amsterdamu, což se později ukázalo jako chyba. Jeho přátelé Peter Lorre a Marlene Dietrich mu nabízeli pomoc s emigrací do USA. Gerron však nabídku odmítl, věřil na další volby a politický zvrat v Německu, jako tisíce židů, kteří emigrovali do sousedicích zemí a později za to zaplatili životem. Působil v amsterdamském židovském divadle Schouwburg.

Po obsazení Holandska byl celý soubor mimo Gerrona deportován do Terezína, Gerron s rodinou do holandského sběrného tábora Westerbork a odsud v únoru 1944 do Terezína. A zde se dostáváme k jeho poslednímu filmu VŮDCE DAROVAL ŽIDŮM MĚSTO, který režiséroval s Karelem Pečeným. Gerron byl zařazen do vězeňského, němci založeného kabaretu „Karussell“. V srpnu 1944 byl přinucen německou správou tábora k režírování tohoto propagandistického snímku. Někteří židé jej za to odsuzovali, jiní, které obsadil a tím uchránil před transportem, jeho pseudokolaboraci chápali. Nicméně, po dokončení filmu byl Gerron a většina učinkujících transportována do Osvětimi a zde zplynována.

ČSFD.cz