Alla Nazimova

Alla, rodným jménem Miriam Edez Adelaida Leventon, se narodila v Jaltě v tehdejším Ruském impériu (dnes patří k Ukrajině). Byla filmovou i divadelní herečkou, scénáristkou a filmovou producentkou, kterou filmový svět znal také pod jménem Alia Nasimoff.

Narodila se jako jedno ze tří dětí do rodiny židovského původu, Yakovu Leventonovi a Sonyi Horowitzové. Vyrůstala v dysfunkční rodině a poté, co se její rodiče rozešli, pendlovala mezi internátní školou, pěstounskou péčí a příbuznými. Alla byla předčasně vyspělé dítě, například na housle hrála už v sedmi letech. Jako teenager se začala zajímat o divadlo, brala lekce herectví na akademii v Moskvě a následně se připojila ke Constantinu Stanislavskimu v Moskevském uměleckém akademickém divadle, jehož byl zakladatelem. Nejprve jako Alla Nazimova a později pouze Nazimova, umělecké jméno bylo kombinací jejího prostředního jména Adelaida a příjmení Nadezhdy Nazimove – hrdinky ruského románu „Children of the Streets“.

Její kariéra v divadle brzy vzkvétala a do roku 1903 byla hlavní hvězdou v Moskvě a Petrohradu. Ale vystupovala i v Evropě včetně londýnských a berlínských pódií během svého turné, na které se vydala se svým tehdejším přítelem, okázalým hercem a producentem, Pavlem Orlenevem. V roce 1905 se spolu přestěhovali do New Yorku a založili rusko-jazyčné divadlo na Lower East Side. Bohužel se ale tento odvážný podnik stal neúspěšným a Orlenev se vrátil do Ruska, zatímco Alla zůstala v New Yorku. O rok později debutovala na Broadwayi, kde sklidila úspěch a pozitivní kritiku. Rychle se stala extrémně úspěšnou (pojmenovali po ní i divadlo) a zůstávala po několik let hlavní hvězdou Broadwaye, často účinkovala v hrách Henrika Ibsena a Antona Pavloviče Čechova. Americká básnířka Dorothy Parker ji popsala jako ‚nejlepší Hedda Gabler‘, kterou kdy viděla. Vzhledem k její proslulosti také z 35minutového výkonu ve hře WAR BRIDES, se jí v roce 1916 poprvé naskytla možnost natočit svůj první němý film, což byla filmová verze této hry. Mladým hercem, který zde měl malou roli, byl Richard Barthelmess, jehož matka doučovala Nazimovou angličtinu. A navíc si získala pozornost známého filmového producenta Lewise J. Selznicka. Dalších pár let hrála v několika vysoce úspěšných filmech, které jí vydělaly značnou sumu peněz. Do roku 1917 díky svému kontraktu vydělávala 13.000 dolarů týdně.

V roce 1918 se Alla cítila natolik sebejistá ve svých schopnostech, že začala psát a produkovat filmy, ve kterých také hrála. Pro filmové adaptace takových význačných spisovatelů jako Oscara Wilde a Ibsena, vyvinula svou vlastní techniku natáčení filmů, které byly v oněch časech považovány za troufalé. Avšak některé projekty, včetně A DOLL’S HOUSE (1922) na motivy stejnojmenné hry Henrika Ibsena, a SALOMÉ (1923) podle Oscara Wilde, byly komerčním i kritickým fiaskem. V roce 1925 si již nemohla dovolit investovat do filmů a sponzoři stáhli své finanční podpory. Alle tak bylo ponecháno jen pár možností; vzdala se filmování a vrátila se zpět na Broadway, výrazně zazářila ve ztvárnění Natalye Petrovny pod vedením Roubena Mamouliana v newyorkské verzi adaptace A MONTH IN THE COUNTRY od Ivana Turgeneva. K tomu se předvedla v Ibsenových GHOSTS, jejíž výkon coby paní Alvingová byl vychvalován nejen kritikou. Na počátku 40. let se objevila v pár filmech, např. ESCAPE a BLOOD AND SAND.

Co se týče soukromého života Nazimove, v roce 1899 se provdala za kolegu-herce Sergeie Golovina, avšak manželství bylo pouze „na oko“ a zákonně se nikdy nerozvedli. Když byla ještě v Rusku, než odjela do Ameriky (1905), spekulovalo se o jejím údajném těhotenství a následném porodu dítěte, jehož otec mohl být buď manžel Golovin anebo její milenec Orlenev. Od roku 1912 do 1925 Nazimova žila ve svazku, který nebyl nikdy naplněn, jelikož newyorkský herec Charles Bryant byl homosexuální a „manželství“ fungovalo prakticky jako zástěrka. Ale ani Alla se nebránila zkušenostem stejného pohlaví. Mezi lety 1917 a 1922 se Nazimova v Hollywoodu oháněla značným vlivem a mocí, podle všeho byla extrémně štědrá k mladým herečkám, ve kterých viděla talent a s nimiž anebo alespoň s některými z nich se milostně zapletla. Kupříkladu, po setkání s mladou Patsy Ruth Miller na hollywoodském večírku, jí Nazimova pomohla, aby se kariéra Millerové rozjela. Další pozoruhodný příklad byla Anna May Young, jejíž debut v pouhých 14 letech byl jako komparz ve snímku THE RED LANTERN (po boku Nazimove). Nazimova také pomohla ve filmové kariéře oběma manželkám Rudolpha Valentina, Jean Acker a Natache Rambove. Ačkoli se zapletla s Ackerovou, je sporné, zda li spojitost Nazimove s Rambovou se vůbec kdy rozvinul v sexuální pletky. Nicméně existovaly klepy, že se Nazimova s Rambovou lesbicky stýkaly, avšak se to nikdy s určitostí nepotvrdilo. Ty vztahy, které se ale potvrdily, byly s herečkou Evou Le Gallienne, režisérkou Dorothy Arzner, spisovatelkou Mercedes de Acosta a s neteří Oscara Wildea Dolly Wilde. Rovněž se objevovaly spekulace o vztahu Nazimove se surrealistickou malířkou Bridget Bate Tichenor, která se v období 1940-1942 pohybovala v této společnosti v Hollywoodu. Jenže podle Tichenorové, jejich vztah ztroskotal díky dlouhodobé společnici Nazimove, Glesce Marshall, s níž žila od r. 1929 až do své smrti.

Alla Nazimova zemřela na následky infarktu ve věku 66 let v Los Angeles. Na základě jejích úspěchů ve světě filmu jí byla věnována hvězda na hollywoodském chodníku slávy.

Irena "AIMÉE" Krejčová