Čeněk Duba

Čeněk Duba se narodil 4. února 1919 ve slovinském Mariboru. Už od dětství vyrůstal a žil v Čechách. Vystudoval v Praze Státní grafickou školu a Uměleckoprůmyslovou školu (1938 – 1942). Ve 40. letech působil jako výtvarník, scenárista a režisér ve studiu Kresleného a loutkového filmu Praha a v brněnském Brentenově studiu kresleného filmu.

Za německé okupace se živil taktéž jako knižní ilustrátor. Jako režisér, spoluautor scénáře a výtvarník se podepsal pod krátkými animovanými a kreslenými groteskami a filmy VZDUCHOLOĎ A LÁSKA (1947), ATOM NA ROZCESTÍ (1947) a nebo ZÁVODNÍK (1948). Jeho snímek ATOM NA ROZCESTÍ získal několik mezinárodních ocenění v Benátkách, v Bernu a v Paříži.

V 50. letech opustil animovaný film a střídavě tvořil v dokumentárním a hraném filmu. V dokumentární oblasti je podepsán pod krátkometrážními, středometrážními i dlouhometrážními snímky IX. SJEZD KSČ (1949), ZAVAZUJEME SE (1949), dále VI. ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY V OSLO (1952), OLYMPIÁDA – HELSINKY 1952 (1952), SETKÁNÍ V BUKUREŠTI (1953), VEČERY S JINDŘICHEM PLACHTOU (1953), VZHŮRU SPORTOVCI (1953), JAROSLAV VOJTA, HEREC ČISTÉHO SRDCE (1959) atd.

V těchto filmech se věnoval hlavně tématice sportovní, letecké, lyžařské a pro děti a mládež. Tyto témata se odrazila i v jeho hrané tvorbě, kam poprvé vstoupil v roce 1950 a potom až na rozhraní 50. a 60. let, pravidelně v letech 1956 – 1962.

Ke všem svým hraným filmům si psal i náměty, literární a technické scénáře (ve spolupráci s Miroslavem Skalou, Jiřím Markem, Františkem Kožíkem, Otou Hofmanem, Georgijem Guliem, J. Z. Novákem, Jiřím Muchou a nebo s Pavlem Kohoutem). Jako režisér debutoval dramatickým příběhem VÍTĚZNÁ KŘÍDLA (1950) dělníků z továrny na výrobu letadel, kteří mají úspěšný aeroplachtařský klub.

Po šesti letech se Duba vrátil do českých kin snímkem podle povídky Františka Kožíka SYNOVÉ HOR (1956), která byla zpracována podle skutečné tragické události z let 1912 – 1913, kdy při mezinárodním lyžařském závodu v běhu na lyžích na padesát kilometrů zahynuli závodníci tkadlec a zedník Bohumil Hančl (Josef Bek) a jeho přítel Václav Vrbata (Jiří Vala). Po následující tři roky natočil pravidelně jeden film.

Nejprve to byl pro mládež sportovní snímek o klucích z hokejového družstva Bezejmenné ulice pod názvem BRANKÁŘ BYDLÍ V NAŠÍ ULICI (1957), o rok později realizoval jeden z prvních československo – sovětských koprodukčních snímků V ŠEST RÁNO NA LETIŠTI (1958) o pionýru Pepíčku Duškovi (Tomáš Sedláček), jenž se omylem zúčastní v Moskvě VI. Mezinárodního festivalu mládeže, a na konci 50. let přispěl do distribuce psychologickým dramatem šéfpilota Jana Hochmana (Josef Bek) LETIŠTĚ NEPŘIJÍMÁ (1959).

V 60. letech už realizoval jenom svůj poslední hraný snímek z prostředí Horské služby VÁNICE (1962). Jeho a Kožíkovo zpracování bylo využito i jako rozhlasová hra „Synové hor“ (1959).

I po opuštění aktivní filmařské činnosti Čeněk Duba z kinematografie neodešel. V letech 1965 – 1971 pracoval jako dabingový režisér českého změní ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů a ve Filmovém studiu Barrandov Dabing.

Během šesti let se podílel na úpravě několika desítek zahraničních titulů (př. KDYŽ KOMEDIE BYLA KRÁLEM, OLD SHATTERHAND, MUŽ Z HONKONGU, ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ, 30 LET SMÍCHU či POKLAD INKŮ). Jeho bratrem byl hudebník Karel Duba (1923 – 1968) a dcerou herečka a kostýmní výtvarnice Helena Dubová (*1944). V roce 1971 Čeněk Duba emigroval do Švýcarska (ten rok ještě pracoval na osmi snímcích, ovšem jeho jméno bylo z titulků vystřiháváno).

Ve Švýcarsku natáčel reklamní a firemní filmy, díky čemuž mohl cestovat i po světě. P roce 1989 opět pravidelně navštěvoval Čechy. Dokonce podle svého námětu a scénáře natočil krátký dokument ŽIVOT SPISOVATELE FRANTIŠKA KOŽÍKA (1995) z televizního cyklu GENUS.

Už od dětství se mj. věnoval lyžování a letectví. Byl sportovním pilotem Svazarmu, navigátorem, instruktorem i organizoval navigační soutěže na letišti na Kladně. Také proto získal Cenu za celoživotní přínos českému civilnímu letectví (2004) na III. MF leteckých filmů v Praze. Čeněk Duba zemřel 6. února 2012 ve švýcarském Curychu, pouhé dva dny po svých vysokých třiadevadesátých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour