Režisér
1983Film - Rodinný, Válečný
1981
Film - Poetický, Rodinný
1980
Film - Dobrodružný, Rodinný
1979
Film - Dobrodružný, Rodinný
1978
Film - Dobrodružný, Rodinný
1970
Film - Drama
1969
Film - Psychologický, Drama
1967
Film - Komedie, Drama
1965
Film - Komedie, Drama
1964
Film - Povídkový, Drama
1962
Film - Sportovní, Drama
1961
Film - Drama
1960
Film - Drama
1959
Film - Drama, Romantický
1957
Film - Drama
1956
Film - Drama
1954
Film - Krátkometrážní, Válečný
1953
Film - Drama
1952
Film - Drama
1949
Film - Drama
1948
Film - Komedie, Krimi
Scenárista
1981Film - Poetický, Rodinný
1980
Film - Dobrodružný, Rodinný
1979
Film - Dobrodružný, Rodinný
1978
Film - Dobrodružný, Rodinný
1970
Film - Drama
1969
Film - Psychologický, Drama
1965
Film - Komedie, Drama
1962
Film - Sportovní, Drama
1960
Film - Drama
1957
Film - Drama
1956
Film - Drama
1954
Film - Krátkometrážní, Válečný
1950
Film - Válečný, Drama
Václav Gajer se narodil 19. srpna 1923 v Šumavských Hošticích. Vystudoval na obchodní akademii, ale původně se chtěl věnovat hudbě nebo divadelní režii. Nakonec odešel k filmu. Gajer začínal v pražských filmových ateliérech roku 1943 jako poslíček a telefonista, poté u výrobní společnosti Nationalfilm (1944 až 1945) pracoval v různých asistentských funkcích u režisérů Martina Friče, Miroslava Cikána a dalších.
Po roce 1945 se stal zaměstnancem Československého státního filmu, později režisérem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Ve znárodněném filmu započal jako pomocný režisér (HRDINOVÉ MLČÍ Miroslava Cikána z roku 1946, SIRÉNA Karla Steklého 1947 a DRAVCI Jiřího Weisse 1948).
Ovšem soustavně směřoval k samostatné filmové režii. Ke svým snímkům si často psal náměty nebo literární a technické scénáře (PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ, PAST, PŘICHÁZEJÍ Z TMY, VINA VLADIMÍRA OLMERA, SEDMÝ KONTINENT, HORKÝ VZDUCH, KATEŘINA A JEJÍ DĚTI, DIVOKÝ KONÍK RYN a další).
Jako režisér se Václav Gajer zaměřoval na realistické vidění světa, na aktuální látky a na náměty ze současného života. Bez odborného zdělání (a jen po třech zkušenostech jako pomocného režiséra) dostal důvěru a mohl samostatně natočit svůj první film už roku 1948, detektivku z učňovské ozdravovny KŘÍŽOVÁ TROJKA (1948), a o rok později dramatickou agitku PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949).
Od 50. let do kin uváděl tendenční dramata USMĚVAVÁ ZEM (1952) a PŘICHÁZEJÍ Z TMY (1953), na FAMU zrealizovaný krátký film DNY A NOCI (1954), dále drama o městské mládeži VINA VLADIMÍRA OLMERA (1956), první koprodukční snímek mezi Československem a NDR (Německou demokratickou republikou) ROČNÍK 21 (1957) a s Alenou Vránovou a Eduardem Cupákem navázal opět spoluprácí (poprvé na filmu VINA VLADIMÍRA OLMERA) u dramatu SNY NA NEDĚLI (1959).
S náročnou realizací přišel na úsvitu 60. let svým dramatem SEDMÝ KONTINENT (1960) o budování melioračního systému. Dramatickému žánru zůstal věren i nadále a o rok později natočil KRÁLÍKY VE VYSOKÉ TRÁVĚ (1961).
Po nevýrazném filmu NEKLIDNOU HLADINOU (1962) z vodáckého prostředí natočil první povídku JAK SE KALÍ OCEL z triptychu MÍSTO V HOUFU (1964). Po těchto opusech dal Gajer velkou příležitost pro stárnoucího Zdeňka Štěpánka ve svém středometrážním díle HORKÝ VZDUCH (1965) o posledních chvílích starého a chudého dědy Vojty Březiny (právě Zdeněk Štěpánek).
Po tomto opusu se o dva roky později odklonil od dramatu a natočil hořkou komedii JAK SE ZBAVIT HELENKY (1967). Následovalo psychologické drama FLIRT SE SLEČNOU STŘÍBRNOU (1969) a poté drama KATEŘINA A JEJÍ DĚTI (1970), které mohli diváci kvůli drsnému a syrovému tématu shlédnout až o dlouhých pět let později a režiséru Václavu Gajerovi znemožnil v normalizaci pokračovat v samostatné režijní tvorbě.
Po zákazu režírování se Václav Gajer musel uchýlit opět jen na post pomocného režiséra ve Filmovém studiu Barrandov (ZLATÁ SVATBA, VÝSTŘELY V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH, povídka TÉMA: LÁSKA z filmu PROFESOŘI ZA ŠKOLOU, SMRT MOUCHY) a krátce v Československé televizi (BŘETISLAV A JITKA). Po osmi letech mu bylo umožněno opět natáčet, zaměřil se ovšem výhradně na dětskou tvorbu. S Tomášem Holým a Gustávem Valachem stvořil volnou trilogii POD JEZEVČÍ SKÁLOU (1978), NA PYTLÁCKÉ STEZCE (1979) a ZA TRNKOVÝM KEŘEM (1980).
V 80. letech před odchodem do penze ještě zrealizoval příběh DIVOKÝ KONÍK RYN (1981) a naposledy drama DVA KLUCI V PALBĚ (1983). Václav Gajer obdržel za SEDMÝ KONTINENT (1960) Zvláštní odměnu v Umělecké soutěži k 15. výročí zrodu lidově demokratické ČSR (1960) a za KRÁLÍKY VE VYSOKÉ TRÁVĚ (1961) Čestné uznání na IV. FČSF v Košicích (1962), dál Vyznamenání Za vynikající práci (1968).
Byl pedagogem režie na FAMU v Praze (1951 – 1957) a pedagogickým vedoucím režie u studentských filmů (př. ČERVENÉ TULIPÁNY, VIANOČNÝ DAR, NEJŠŤASTNĚJŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ, MATÚŠ, OPLATKY, ZTRACENÁ POSICE a STRACH). Byl prvním manželem herečky Naděždy Gajerové (*1928), s níž měl dceru, herečku Veroniku Gajerovou (*1963). Režisér, scenárista a pedagog Václav Gajer zemřel už v zapomenutí 1. července 1998 v Praze, krátce před svými sedmdesátými pátými narozeninami.