Jiří Lehovec

Jiří Lehovec se narodil 3. ledna 1909 v Praze. Už od dětství projevoval zájem o techniku, fotografii a film. Odmaturoval na vinohradském reálném gymnáziu, po absolvování čtyř semestrů elektrotechniky na VUT v Brně (1927 – 1929) odešel v letech 1929 – 1935 vystudovat dějiny umění a estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Už jako student psal kritiky a recenze do „Studentského časopisu“ a připojil se k české avantgardě jako člen Devětsilu, Filmklubu, Levé fronty, Českého klubu fotografů amatérů a SVU Mánes. Vedl filmovou rubriku v „Národním osvobození“ (1930), jako fotograf, jenž se zaměřoval na sociální fotografii, se poprvé představil na dvou výstavách v Praze „Nová česká fotografie“ (1930, 1931).

Po vystudování byl jako kulturní dopisovatel v Paříži, během základní vojenské služby kameramanem ve Vojenském technickém ústavu (1935 – 1938), režisérem kulturního oddělení AB na Barrandově (1938 – 1940), krátce vedl vlastní firmu pro natáčení reklam a propagačních filmů (1940) a nakonec odešel do baťových ateliérů ve Zlíně (1940 – 1944).

V letech 1944 – 1945 pracoval na Barrandově jako asistent režie (SKALNÍ PLEMENO) a pomocný režisér (ROZINA SEBRANEC) na hraných filmech. O dva roky umělecky spolupracoval na kostýmní komedii Miroslava Cikána ALENA (1947). Lehovec byl zároveň zakladatelem a šéfrežisérem Krátkého filmu Praha (1945 – 1949).

V Československém státním filmu setrval, krátce jako režisér hraných filmů (1949 – 1951) a později až do odchodu na penzi jako dokumentarista a režisér filmových a televizních krátkých dokumentárních, osvětových a propagačních snímků. Ve svých dokumentárních snímcích se zajímal hlavně o obyčejné a všední věci, které pomocí filmové řeči dokázal zachytit a předvést nově, nevšedně a originálně.

Šíře zájmu Jiřího Lehovce byl opravdu široká, ovšem ne vždy se mu povedlo všechny záměry zrealizovat. Patřil mezi zakladatele českého filmového dokumentu a české dokumentární školy. Jeho tvorba bylo po celou dobu stále tématicky, ideově i formálně stejná a byl nazýván „básníkem všednosti“. Spolupracoval s Alexandrem Hackenschmiedem, Emilem Berkou a s Janem Liborou.

Dokumentární a krátké filmy, k nimž si často psal i náměty a scénáře, točil od 30. až po 70. léta. Z jeho bohaté tvorby vyjmenujme např. tituly MÁJ (1935), KAMENNÁ SLÁVA (1938), ZAJATÝ HLAS (1939), DIVOTVORNÉ OKO (1939), MILIONY NA DLAŽBÁCH (1939), RYTMUS (1941), HUDEBNÍ JARO (1952), CO SI KDO UVAŘÍ (1954), PRAHA, MATKA MĚST (1958), ZLATÝ SEN (1958), JIŘÍ TRNKA (1967), JEJÍ PRVNÍ FILM (1973), NEJSKROMNĚJŠÍ UMĚNÍ (1974), KOUZELNÁ SVÍTILNA (1975) apod.

Ač byl Jiří Lehovec především dokumentaristou, uplatnil se několikrát i na poli českého hraného filmu. Kromě již zmíněných spoluprací z poloviny 40. let, započal za okupace jako režisér nejprve u krátkých hraných filmů a reklam ZACHRÁNĚNÉ ŠTĚSTÍ (1943), u kteréžto byl i autorem scénáře a sám reklamu sestříhal, a NEVŠEDNÍ PODÍVANÁ (1944).

Na začátku 50. let natočil svůj první celovečerní hraný film (za režijní spolupráce Jiřího Weisse) PŘIZNÁNÍ (1950) podle námětu a scénáře Josefa Neuberga a Františka Vlčka. Film, jenž však přejímal tehdejší vládní ideologii, rychle zapadl. Žánr dokumentu je silně zastoupen i ve třináct let mladším druhém (a posledním) celovečerním filmu Jiřího Lehovce, v okupačním dramatu podle jeho námětu a scénáře o českých vynálezcích penicilinu MYKOIN PH 510 (1963).

Sám Lehovec namluvil roku 1932 komentář k české verzi francouzského dokumentu U PIJÁKŮ KRVE, jenž byl jedním z prvních českých dabingů. Stál také u založení FAMU, kde léta vyučoval (1946 – 1965), později na nové Katedře dokumentární tvorby (1965 – 1983, 1990 – 1995), získal zde titul doc. (1969) a prof. (1980). Jako pedagogický vedoucí pracoval na studentském filmu Studia FAMU a Drahomíry Vihanové ZPĚV, KTERÝ NEZEMŘEL (1962).

Za své dílo obdržel Národní cenu (1940), Státní cenu II. stupně (1955) za BAREVNÝ SVĚT OTAKARA NEJEDLÉHO, Velkou cenu (1958) na Expo 1958 Brusel i Cenu Hlavního města Prahy (1959) za film PRAHA, MATKA MĚST, titul Zasloužilý umělec (1967), Trilobita (1993).

Spoluzakládal festival filmů o umění ARSfilm v Kroměříži (1964 – 1981). Jeho fotografie jsou uloženy na UMPRUM v Praze a v brněnské Moravské galerii. Jiří Lehovec zemřel 11. prosince 1995 v Praze ve věku osmdesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour