Josef Mach

Režisér a scenárista Josef Mach se narodil 25. února 1909 v Prostějově. Po čase se však jeho rodina přestěhovala do Prahy, kde mladý Josef vystudoval reálné gymnázium. Během let 1931 – 1938 si zprvu vyzkoušel práci novináře a divadelního herce, např. v Divadle Na Slupi. Přesto se začínal čím dál tím více zajímat o filmové umění.

Začínal jako filmový herec: mladík (DÍTĚ PERIFERIE), advokátův příbuzný (ROZPUSTILÁ NOC), student (POSLEDNÍ MUŽ) a čeledín (NAŠI FURIANTI). Od roku 1938 pracoval jako asistent režie u výrobních firem Grafofilm, Zdarfilm a Nationalfilm (MOŘSKÁ PANNA, DVOJÍ ŽIVOT a SKALNÍ PLEMENO). Díky známosti s režisérem Václavem Kubáskem začal s tímto tvůrcem pracovat jako spoluscénárista (anonymně u NAŠICH FURIANTŮ a již oficiálně u ŽEN U BENZINU).

Až do konce nacistické okupace, kromě asistence režisérům, pracoval výhradně jako úspěšný spoluscénárista a autor námětů (OKÉNKO DO NEBE, DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ, MODRÝ ZÁVOJ, ADVOKÁT CHUDÝCH, MĚSTEČKO NA DLANI, HOST DO DOMU, ČTRNÁCTÝ U STOLU, SKALNÍ PLEMENO a nebo nedokončená BLUDNÁ POUŤ). Scenáristické práci se až do 1955 let věnoval i pro další režiséry (např. PORTÁŠI, V HORÁCH DUNÍ, DRAVCI a MUŽ V POVĚTŘÍ) a hlavně pro své filmy (NIKDO NIC NEVÍ či HRÁTKY S ČERTEM).

Po znárodnění československé kinematografie získal i Josef Mach možnost začít pracovat jako režisér. Nejdříve si ho pod „ochranná křídla“ opět vzal Václav Kubásek, když spolu režírovali okupační komedii VELKÝ PŘÍPAD (1946) a Mach spolupracoval s ním i na dramatu V HORÁCH DUNÍ (1946). Za rok poté již pracoval až do konce 70. let jako samostatný režisér.

Během své kariéry natočil řadu žánrově různých snímků. Přes politicky angažovaná dramata, komedie, kriminálky, životopisné filmy, výtvarně stylizované pohádky a komedie, hudebně folklórová díla a dokonce westerny. Jako samostatný režisér natočil Mach dodnes oblíbenou bláznivou komedii z protektorátu s Marvanem a Filipovským NIKDO NIC NEVÍ (1947).

Od konce 40. a celá 50. léta uvedl Josef Mach do českých kin například dětský snímek ZELENÁ KNÍŽKA (1948) na námět Václava Řezáče, skautský film NA DOBRÉ STOPĚ (1948), první vesnické komedie VZBOUŘENÍ NA VSI (1949) a RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949), s Vladimírem Řepou budovatelskou komedii RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (1950), protibanderovské drama AKCE B (1951), pouze slovenský folkloristický film RODNÁ ZEM (1953), dodnes divácky úspěšnou pohádku Jana Drdy HRÁTKY S ČERTEM (1956) s dekoracemi Josefa Lady, optimistické hudební komedie FLORENC 13:30 (1957) a VALČÍK PRO MILIÓN (1960), psychologické drama HOŘKÁ LÁSKA (1958) a z vojenského prostředí ZATOULANÉ DĚLO (1958).

Naše filmová 60. léta Mach „obohatil“ kromě VALČÍKU PRO MILIÓN (1960) stylizovanou komedii (opět v malovaných kulisách) FLORIÁN (1961), snovou komedií PROSÍM, NEBUDIT! (1962), na populární seriál TŘI CHLAPI V CHALUPĚ navázal stejnojmenným snímkem (1963) opět s Lubomírem Lipským, Janem Skopečkem a Ladislavem Trojanem a komedií OBJÍŽĎKA (1968).

Pro východoněmeckou DEFU měl možnost Mach stvořit western SYNOVÉ VELKÉ MEDVĚDICE / DIE SÖHNE DER GROßEN BÄRIN (1965) a drama ČERNÝ PANTER / DER SCHWARZE PANTHER (1966). Po roce 1968 se Mach ihned přihlásil k nastávající normalizaci, kterou podpořil několika filmy (ČLOVĚK NENÍ SÁM apod.). 70. léta ale započal detektivním dramatem s majorem Kalašem (Jiří Sovák) NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH (1970).

A pokračoval dramaty ČLOVĚK NENÍ SÁM (1971) a posledním TICHÝ AMERIČAN V PRAZE (1977), komedií s Jiřím Sovákem ve čtyřroli TŘI NEVINNÍ (1973) a životopisným filmem o malíři Josefu Mánesovi (Petr Kostka) PALETA LÁSKY (1976). Režisérky se vyžil i v televizi (tř. koprodukční seriál DUHOVÝ LUK z roku 1972). Ke konci 70. let byl i supervizorem u filmů mladých režisérů Filmového studia Barrandov.

Za režii VZBOUŘENÍ NA VSI získal Národní cenu (1949), Státní cenu II. stupně (1952) za režii AKCE B, dále titul Zasloužilého mělce (1974) a Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1979). Jeho bratrem byl též režisér Jaroslav Mach (1921 – 1972). Josef Mach zemřel 7. července 1987 v Praze ve věku 78 let.

Jaroslav "krib" Lopour