Florence Marly

Atraktivní a elegantní herečka rodným jménem (Hana Smékalová) z Československa olomouckého původu se narodila 2. 6. 1919. Již v dětství se učila zpěvu a recitaci. Místní kantor ji učil i základy francouzského jazyka. Toužila se stát operní zpěvačkou, ale neměla vhodný hlas. V osmnácti letech odcestovala do Paříže, kde se věnovala studiu umění, literatury a filozofie na proslulé Sorboně. Ráda se toulala jako studentka po starých částech Paříže a zajímala se o vše možné, co se týkalo zpěvu, divadla a umění.

Vlastně náhodné setkání na jednom večírku s filmovým režisérem Pierrem Chenalem jí předurčilo cestu k filmu. Po krátké známosti a velké lásce se za něho vdala, byl o patnáct let starší. Svůj filmový debut absolvovala pod vedením svého manžela ve špionážním dramatu filmu ALIBI (1938), který u nás byl také uveden do kin a nikdo netušil, že tam hraje v hlavní roli česká herečka. V tento čas byla ve Francii považovaná za jednu z nejhezčích dívek světa. Těsně před válkou a během ní natočila cca pět filmů. V době války mladá paní Hana neboli Florence bydlela na předměstí Paříže, ale v době nástupu jejího manžela do svobodné francouzské armády musela uprchnout v roce (1940) před příchodem německé armády do Portugalska a tady získala povolení ke vstupu do Argentiny, kam se dostala dobrodružnou cestou skrze Bolívii a Paraguay. V Buenos Aires se po delší době setkala opět s manželem. Její jazykové nadání jí pomohlo rychle zvládnout španělštinu a brzo dostala hlavní roli ve španělsky mluvícím filmu, natáčeném v Argentině, CESTA BEZ NÁVRATU (1946). Právě v tomto filmu, sklidila velký úspěch u diváků a mohla mít zajištěnou hvězdnou kariéru v Argentině. Rozhodla se jinak, vrátila se do Francie začít znovu natáčet filmy v Evropě.

První významnější film byl LES MAUDITS (1947), jde o příběh malé skupiny lidí různé národnosti, kteří se na konci války setkají na německé ponorce, Florence tady zahrála roli záporné postavy výtečně, přesto tento film neměla nikdy ráda, i když byl oceněn. Byla za to nominovaná jako nejlepší herečka v kategorii dramatického filmu v Cannes. Dostala cenu filmové kritiky. Rozhodla se také navštívit Prahu, zde se setkala prvně s režisérem Otakarem Vávrou, který jí nabídl hlavní roli ve filmu KRAKATIT (1948). Na spolupráci s hercem Karlem Högerem se upřímně těšila. Svůj výdělek z filmu Krakatit přenechává svým přátelům a příbuzným v Československu, šlo o částku 100000 dolarů.

Pro Hollywood ji objevil při natáčení filmu v Itálii americký režisér Lewis Allen, od kterého dostala nejlepší reference pro Ameriku. Mezitím se učí pilně anglicky a podepisuje další smlouvy na filmy, její úžasná píle a vytrvalost se stále učit byla pro Hollywood tou nejlepší vstupenkou. Prostě touha prorazit v Hollywoodu, Mekky filmového byznysu, byla silná. Zahrála si i se slavným hercem Humphrey Bogartem ve filmu TOKYO JOE (1949). O dva roky později v Japonsku natáčí další film Tokyo File 212, ve volném čase pořádala show pro americké vojáky v Koreji. Pak natočila řadu filmů se střídavým úspěchem. Po nějakou dobu je dokonce na černé listině v USA pro podezření, že inklinuje ke komunismu a tím pádem se nemohla vrátit z natáčení v Chile do USA. Mezitím žije v Mexiku 2,5 roku, kde usiluje o vpuštění a obnovení stálého pobytu v USA. Americké úřady se rozhodly v roce (1956) znovu její jméno očistit a povolit opět vstup do země, protože došlo omylem k záměně jejího jména se zpěvačkou (Anna Marly) ruského nočního klubu.

Po vleklé manželské krizi následuje rozvod s Pierrem Chenalem a vdává se za rakouského hraběte, tím se stává hraběnkou Degenhart Wurmbrandovou. Hrabě byl starší o 26 let. Po nějakém čase se zase rozvádí. V roce (1963) byla také odsouzena v USA na 3 roky podmínečně za držení nepovolených látek. Poslední film, který natočila je horor DR. DEATH: SEEKER OF SOULS (1973) S ubíhajícími lety upadá v zapomnění a v roce 9. 11. (1978) v Glendale v Kalifornii umírá na infarkt ve věku 59 let.

Josef "tahit" B.