Božena Půlpánová

Božena Půlpánová pocházela z Prahy, kde také vystudovala gymnázium, poté v letech 1919-1922 studovala na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zároveň prošla hereckou a pěveckou průpravou, začala se věnovat recitaci poezie a v roce 1922 nastoupila jako elévka do Národního divadla, kde hrála dva roky. V letech 1924-1928 působila ve Švandově divadle, v roce 1928 se pak stala stálou členkou činohry Národního divadla a zůstala jí až do roku 1961. Její doménou byly hrdé ženy, které oplývaly více pragmatickým postojem než emocemi. Protože se ve svých počátcích věnovala hudbě a zpěvu, uměleckých vrcholů dosáhla hlavně v melodramatech. Jako činoherečka zazářila ve stěžejních kusech domácího i světového repertoáru (Léto, Měsíc nad řekou, Lidé na kře, Idiot nebo Tři sestry).

Kromě herectví vynikla Půlpánová jako intelektuálně založená vlastenka s příklonem k levicovému pojetí politiky. Za války se angažovala v odboji a byla vězněna na Pankráci a v koncentračním táboře v Terezíně. Po válce sice nadále hrála, ale těžiště svého působení přesunula na pole pedagogické činnosti, vyučovala na DAMU a konzervatoři, k tématu divadla a herectví se uplatnila také jako publicistka.

Filmaři oslovili Boženu Půlpánovou pouze dvakrát. Poprvé hrála až po válce v melodramatickém snímku LÉTO (1948), přičemž toto Šrámkovo dílo si již předtím vyzkoušela na divadelním jevišti. Ve filmu sehrála menší roli manželky hospodáře. Podruhé a naposledy se před filmovou kameru postavila v úloze sociální pracovnice ve filmu KŘIŽOVATKY (1959). O dva roky později si pak ještě zahrála v televizním filmu MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ (1961). Výraznou stopu po sobě Půlpánová zanechala také v rozhlase, kde často vystupovala jako recitátorka, proslavila ji také pro rozhlas upravená Čapkova Bílá nemoc.

Božena Půlpánová nebyla nijak významnou aktivistkou Komunistické strany, ale protože jako členka odboje byla za války spojena s ilegální činnosti Julia Fučíka, po válce patřila k těm, kteří obhajovali jeho odkaz. Tyto mimoumělecké aktivity jí pak vynesly Řád práce (1965), již předtím byla jmenována zasloužilou umělkyní (1958). Zemřela v Praze 29. října 1968 ve věku 68 let. Jejím manželem byl významný lékař a průkopník českého porodnictví, profesor Josef Lukáš (1902-1975).

Pavel "argenson" Vlach