Harold Hopetown Fraser, známý pod svým uměleckým jménem Snub Pollard, byl australský estrádní umělec, který jako dítě zpíval v kostelním sboru a už jako kluk, spolu se svojí mladší sestrou May, vystupoval s Pollard's Lilliputian Opera Company; odtud i jeho pozdější příjmení. Původ přezdívky „Snub“ jasný není. Společnost měla na přelomu 19. a 20. století několik velice úspěšných turné po Austrálii, Novém Zélandu, ale také třeba Dálném východě. V roce 1908 se s ní Harry Pollard vydal na turné po Severní Americe a po jejím skončení už zůstal ve Spojených státech. V roce 1911, už pod jménem Snub Pollard, začínal v malých rolích u Essenay Film Studios.

Od roku 1915 se na plátnech objevoval pravidelně, např. v grotesce Chaplin na pláži (1915) představuje prodavače zmrzliny. V pozdějších letech tvrdil, že to byl producent Hal Roach, kdo ho v Los Angeles objevil a začal jej obsazovat do vedlejších rolí raných filmů Harolda Lloyda a Bebe Daniels (velice úspěšná série Lonesome Luke). Svůj protáhlý obličej si Pollard ozdobil císařským knírem (podle Viléma II. Pruského), ovšem zakrouceným dolů – to byla jeho obchodní značka. Od roku 1919 ho Hal Roach už obsazoval do hlavních rolí série jednocívkových a dvoucívkových grotesek; mnoho z nich dovedně režíroval Charley Chase a v hlavní ženské úloze ho často doprovázela Marie Mosquini. Během natáčení komických výstupů byl mnohokrát zraněn a opakovaně musel navštívit nemocnici.

Jeho nejznámější groteskou je It's a Gift (1923), ve které představuje excentrického vynálezce řady zlepšovátek – včetně malého auta na „magnetický pohon“ – ve stylu Rube Goldberga (ten často maloval složité, nesmyslné nebo jednoduchý problém složitě řešící stroje). V této komedii jej pronásledují ropní magnáti, kteří mají zájem o jeho nové výtvory. Počátkem roku 1923, krátce po své druhé svatbě, se se svojí ženou vrátil do Austrálie, aby navštívil příbuzné. To vyvolalo velkou pozornost a on zde pak musel vyprávět o světě filmu. Po návratu do Států odešel po deseti letech spolupráce (v roce 1925) od Roache a v následujícím roce se přidal k nízkorozpočtovému studiu Weiss Brothers, kde se spolu s Marvinem Lobackem pokoušeli napodobovat styl Laurela a Hardyho, kopírovali jejich zápletky a gagy.

Brzy hrál ale zase „druhé housle“, např. právě vedle Laurela a Hardyho v One Good Turn (1931). V pozdějších letech prohlašoval, že mu hospodářská krize vymazala investice a že se nemohl přizpůsobit zvukovému filmu. Ve 30. letech měl nicméně malé role ve zvukových komediích a béčkových westernech („Pee Wee“, parťák Texe Rittera v roli kovboje). Jeho dřívější pověst mu zajistila práci v různých filmech o začátcích filmového průmyslu – spolu s dalšími „němými veterány“ jako byli Buster Keaton, James Finlayson nebo Chester Conklin si zahrál v Hollywood Cavalcade (1939), která obsahuje mj. honičku s „keystoneskými strážníky“ (Keystone Kops). S Chesterem Conklinem a Hankem Mannem byli obsazeni do životopisné komedie Cesta ke hvězdám (1947) a dále to byl film Man of a Thousand Faces (1957) o životě herce Lona Chaneyho.

V polovině 40. let se pravidelně objevoval ve vedlejších rolích dvoucívkových komedií studia Columbia Pictures. Poté, co se vzdal svého známého kníru, se věnoval klidnější práci, většinou v bezejmenných vstupech bez dialogu: na konci vánoční fantasy komedie Zázrak v New Yorku (1947), když do soudní síně vchází četa soudních vykonavatelů s pytlemi s poštou, přichází, provázen hlučným smíchem, jako poslední „nosič“ Pollard. Na konci slavné scény muzikálu Zpívání v dešti (1952) převezme od Gene Kellyho deštník, schová se pod něj a pokračuje v cestě. V Plné kapse zázraků (1961) Franka Capry hrál broadwayského žebráka a v jednom ze svých posledních filmů, Twist Around the Clock (1961) s Chubby Checkerem, zase na tanečním parketu několik vteřin beze slov reaguje na energicky tančící ženu.

Snub Pollard měl čtyři sourozence, jeho otec byl v Melbourne drožkářem. Ženatý byl třikrát: v roce 1917 si vzal sedmnáctiletou Myrtle Webb (tvrdil, že je mu 23), vztah netrval ani rok; v roce 1922 si vzal Elizabeth Bowen (to tvrdil, že je mu 30), ale v roce 1927 se rozvedli; v roce 1935 se oženil potřetí, s Ruth Bridges (bylo mu 46, ale uvedl 38) a v roce 1940 už bylo zase po všem. Opakované manipulace s vlastním věkem možná ukazují na jistý problém s identitou a pocitem sebevědomí, kdo ví. Umřel na rakovinu a pohřben je na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v Hollywood Hills. Ve filmovém průmyslu se pohyboval téměř padesát let a za svoje zásluhy má od roku 1960 hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Marek "džanik" Janík

Komentáře - zatím bez komentáře