Vojtěch Trapl

Vojtěch Trapl se narodil 11. května 1917 v Příbrami do rodiny profesora na gymnáziu Stanislava Trapla. Roku 1935 odmaturoval na příbramském Klasickém gymnáziu, hned začal studovat práva na Univerzitě Karlově, čehož musel nechat po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 (po osvobození si přesto doktorát dodělal a získal titul JUDr.). V letech 1939 – 1945 pracoval v Pražské úvěrní bance a poprvé přišel do styku s filmem jako zaměstnanec barrandovské výrobny Prag – Film. Za války se mj. zapojil do odbojové skupiny Předvoj (to mu ale nezabránilo, aby po skončení války psal udání i na Miloše Havla).

Ihned po porážce nacismu v roce 1945 začal díky své ctižádosti zastávat vysoké funkce v našem filmu. Byl předsedou závodní a podnikové rady Československého státního filmu (1945 – 1948), prozatímním ředitelem filmových ateliérů a laboratoří na Barrandově (1948), ředitelem Krátkého filmu Praha (1948 až 1953), vedoucím Studia pro úpravu zahraničních filmů (1953 – 1955), režisérem krátkých osvětových filmů ve Filmovém studiu Gottwaldov (1955 – 1960), dál lektorem Filmového studia Barrandov (1960 až 1964), vedoucím referátu pro film a televizi, režisérem a scenáristou zemědělských filmů u Ministerstva zemědělství (1964 – 1969).

Na začátku 70. let vytušil svoji příležitost a s vervou se zapojil do nově se utvářející normalizační kinematografie. Scenáristicky se Trapl podílel na Spartakiádách (1961 – 1975). Využil se jako vedoucí dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov (1970 – 1972) a do odchodu na penzi jako pedagog – mimořádný profesor na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy (1972 – 1976) a na FAMU (1976 – 1989).

Už od mládí byl levicově orientovaný a jako přesvědčený komunista psal od 70. let politicky zprofanové a schematické divadelní hry („Ananké“ 1972, „Tobě hrana zvonit nebude“ 1973, „Všechno rozhodně na svatbě“ 1973, „Novosvětská“ 1976, „Komu zahrát sólo…“ 1976, „Kytička pro panenku“ 1977, „Neodvolám“ 1987, „Ztracený syn 1987“), romány („Brána, kterou procházíme…“ 1976, „Velké přání“ 1983, „Kronika jitřního času“ 1987), libreta („Svatba na oko“ 1978) aj. Přispíval do periodik.

Ovšem své tvůrčí ambice věnoval i režii (i když s absencí jakéhokoliv talentu), nejdříve v krátkometrážní tvorbě. Jako scenárista, autor a režisér se Trapl podepsal u řady krátkých, osvětových, instruktážních a agitačních snímků (POSELSTVÍ MÍRU, PETR BRANDL – MALÍŘ SVĚTLA V DOBĚ TEMNA, VÝROBA OCELOVÝCH TRUBEK, SÍLA DOSTŘEDIVÁ A ODSTŘEDIVÁ, ŽIVOT V KOVECH, POHYBY ZEMĚ a nebo STAVBA A FUNKCE TĚLA SAVCE).

Jako autor námětu a scenárista se zapsal u krátkých hraných filmů Holubova ZRCADLA (1948) a PĚTIKORUNY (1959) Josefa Pinkavy. Dokonce byl za své filmy KRYSTALIZACE UŠLECHTILÉ OCELI vyznamenán Velkou cenou na MF technických filmů v Budapešti (1959) a za LES NA JAŘE a LES V LÉTĚ Čestnými diplomy na XXIII. MFF v Benátkách (1959).

Díky své angažovanosti mohl vstoupit i do českého hraného celovečerního filmu jako režisér (naštěstí jen třikrát). Podpořil normalizaci politickými filmy podle svých námětů, předloh a scénářů. Ovšem svým režijním neumětelstvím, propagandou a pamflety Vojtěch Trapl vytvořil pokleslý brak i dno české filmové produkce 70 až 80. let. Podle své divadelní hry natočil drama TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975) – pro Trapla Cena za tvůrčí úsilí (1976) na XIV. FČSF Brno, rekonstrukci únorových událostí z roku 1948 pod názvem VÍTĚZNÝ LID (1977) a nakonec uvedl do kin drama VELKÉ PŘÁNÍ (1981).

Za scénář k TV hře CHLAP PRAVDU UNESE obdržel Výroční cenu Československé televize za rok 1972 (1973) a za dlouholetou tvůrčí činnost v Československém filmu získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1975). Autorsky i režisérsky spolupracoval s dabingem, rozhlasem („Východisko“, „Hrana“) a televizí (JEDEN ZA VŠECHNY, CHLAP PRAVDU UNESE, JAKO PADLÝ SNÍH, VOLÁNÍ O POMOC, VÝLETY, NA ČÍ STRANU či cyklus ZA VYŠŠÍ INTENZITU ZEMĚDĚLSKÉ VELKOVÝROBY).

Věnoval se organizační a politické práci (připravoval koncerty v pražské Sportovní hale ke stranickým výročím, roku 1970 zakládal Svaz českých dramatických umělců a byl členem jeho Ústředního výboru). Po roce 1989 se Trapl stáhl do ústraní a překvapivě překládal pro nakladatelství Onyx do 1996 knihy s duchovní tématikou. Vojtěch Trapl zemřel v zapomenutí 3. května 1998 v Praze, osm dní před jednaosmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour