...více

Životopis

Krzysztof Zanussi pochází z celoevropsky známého aristokratického rodu. Narodil se v roce 1939 ve Varšavě. Jeho dětství formoval jednak prožitek 2. světové války, jednak intelektuální prostředí, ze kterého vzešel. V roce 1955 odmaturoval a začal studovat fyziku na varšavské univerzitě - přestože ho přitahovala kultura. Nevěřil totiž ve svobodu kulturní tvorby ve stalinském prostředí 1. poloviny 50. let. Od roku 1956 se ale politika v Polsku začala uvolňovat a Zanussi si uvědomil, že ke zvolenému oboru nemá takový vztah, jaký si původně představoval. Po čtyřech letech proto ze školy odešel a začal studovat filozofii u prof. Ingardena na Jagellonské univerzitě v Krakově.

V téže době začal natáčet amatérské filmy a promítal je na vysokých školách a ve filmových klubech. Postupně vyrobil 11 snímků, za něž získal několik ocenění, zejména v zahraničí. Vzhledem k ohlasům se rozhodl po ukončení studia na Jagellonské univerzitě v roce 1962 pokračovat ve studiu režie na Vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodzi, kterou absolvoval v roce 1966. Ve světě profesionálního filmu debutoval v roce 1969 dramatem STRUKTURA KRYSTALU, ke kterému si napsal vlastní scénář. Zanussi měl štěstí, že krátce po zahájení své kariéry zažil pád vůdce tvrdé linie Wladyslava Gomulky, kterého počátkem 70. let svrhly dělnické stávky. Mladý režisér se tak mohl postupně zařadit mezi tvůrce filmů morálního neklidu, které reflektovaly společenskou situaci v zemi a stály v intelektuální opozici vůči panujícímu pořádku. V těchto dílech si tvůrci kladli otázky o hledání mravních hodnot a poznání smyslu života.

Ze Zanussiho ranných společenských dramat stojí za zmínku RODINNÝ ŽIVOT (1971), ILUMINACE (1972) či ČTVRTLETNÍ BILANCE (1974). Ve svých dílech uplatňoval vědecké znalosti, které nashromáždil během dlouhých let svých studií, a rychle si v polské kinematografii vydobyl pověst mimořádně talentovaného a respektovaného filmaře. Koncem 80. let se stal třetím nejuznávanějším polským režisérem po Kieslowském a Wajdovi. Velký ohlas mělo jeho OCHRANNÉ ZBARVENÍ (1976) - psychologické drama popisující střet konformismu a idealismu na letním táboře vysokoškolských studentů. K dalším významným filmům se řadí SPIRÁLA (1978), KONTRAKT (1980) a KONSTANTA (1980).

Režisér se stal jedním z vedoucích, kteří stáli v čele tvůrčích skupin polské kinematografie a aktivně podporoval hnutí Solidarita. V 80. letech po vyhlášení výjimečného stavu a dočasného upevnění komunistické moci se sice ocitl v nemilosti, pokračoval nicméně s určitými omezeními ve své tvorbě. K významným filmům 80. let patří zejména ROK KLIDNÉHO SLUNCE, milostný příběh polské uprchlice z východu a amerického vojáka. Z pozdějších děl jmenujme aspoň DOTEK RUKY (1982) a ŽIVOT JAKO SMRTELNÁ CHOROBA PŘENÁŠENÁ POHLAVNÍ CESTOU (2000).

Jako režisér pracoval dosud na více než 70 filmech pro kina a televizi, k 59 dosud napsal scénář. Patří mezi nejvýznamnější evropské režiséry současnosti. Je členem Evropské filmové akademie, prezidentem Evropské federace audiovizuálních tvůrců a v neposlední řadě i významným pedagogem. Přednáší na vysokých školách v Polsku a ve Švýcarsku, na National Film School v Londýně, od roku 1992 je řádným profesorem na Slezské univerzitě v Katowicích a má i několik titulů doctor honoris causa. Je šéfem filmového studia Tor a produkčně se podílel na vzniku 12 filmů. Jako herec se objevil poprvé v roce 1979 v Kieslowského dramatu AMATÉR, kde si zahrál sám sebe. Od té doby se v podobných rolích objevil před filmovou kamerou ještě několikrát. Příležitostně se věnuje i tvorbě dokumentů.

Je nositelem řady filmových ocenění, byl např. třikrát nominován v Cannes na Zlatou palmu (za snímky RODINNÝ ŽIVOT, SPIRÁLA a KONSTANTA). Za ROK KLIDNÉHO SLUNCE obdržel v Benátkách Zlatého lva. Spolu s Andrzejem Wajdou získal na počátku 80. let zvláštní cenu newyorských filmových kritiků za umělecké mistrovství a nezávislého ducha. Od konce 70. let Zanussi systematicky působí i jako činoherní a operní režisér na řadě předních divadelních scén Evropy. Věnuje se prakticky výhradně nekomerční tvorbě a je velkým kritikem průmyslu masové kultury. Jako hluboce věřící je poradcem papeže v oblasti audiovizuální kultury. Církevní a náboženská témata se ostatně objevují i v jeho filmech (ŽIVOT ZA ŽIVOT - MAXMILIÁN KOLBE). Vedle závažných témat je jeho tvorba zajímavá i úzkou spoluprací s hudebním skladatelem Wojciechem Kilarem, který dosud dělal hudbu ke všem Zanussiho dílům.
Bez komentáře :-).
Túto osobnosť můžete okomentovat jako první.

Komentář bol úspěšne upraven!

Pro komentování musíte být přihlášeni na server. Pokud doposud nejste registrovaným členem serveru, doporučujeme se zaregistrovat.