Luigi Comencini

Salo v provincii Brescia je místem, kde poprvé spatřil světlo světa dne 8.6.1916 slavný italský režisér Luigi Comencini, známý svými sociálně laděnými snímky. Vycházel z období neorealismu, ale jeho snímky měly jemnější harmonický styl. Odtud také pochází označení "Inventore del neorealismo rosa" (vynálezce růžového neorealismu). Jeho styl byl nápaditý, odvážný a Comencini byl ochotný ve svých dílech riskovat a zkoušet různé situace, i když jeho postavy by zažité stereotypy italských domovů.

Comencini vystudoval architekturu v Miláně, poté pracoval jako kritik a novinář. U filmu začínal jako asistent a první „vlaštovkou“ jeho kariéry byl dokument z roku 1946 DĚTI VE MĚSTĚ (Bambini in citta). Stal se úspěšným scénáristou a první celovečerní hraný film pod jeho taktovkou byl snímek ZÁKAZ KRÁST (Proibito rubare – 1948), v hlavních rolích Tina Pica e Adolfo Celi. Film byl velice kladně hodnocen a hned přicházejí dva filmy v hlavní roli s Eleonorou Rossi Drago PERSIANE CHIUSE (1951) a LA TRATTA DELLE BIANCHE (1952). První velký úspěch byla režie dvou dílů slavné italské trilogie CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE (1953) a CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (1954) s Ginou Lollobrigidou a Vittorio de Sicou v hlavních rolích.

Významným rysem Comenciniho filmů jsou snímky dotýkající se problematiky druhé světové války. Připomeňme si válečné drama s Albertem Sordim VŠICHNI DOMŮ (Tutti a casa – 1960), nebo BUBOVO DĚVČE (La Ragazza di Bube – 1963) s Claudií Cardinale. Velice známá jsou jeho díla ze sedmdesátých let BOŽE, JAK HLUBOKO JSEM KLESLA (1974), úspěšný televizní seriál LE AVVENTURE DI PINOCCHIO (1972), nebo komedie z roku 1972 VYSOKÁ KARETNÍ HRA (Lo Scopone Scientifico) s Albertem Sordi a Silvanou Magnano. Comencini byl často označován jako "režisér pro děti" z důvodu jeho populárních dětských prací. Připomeňme filmy HEIDI (1952), POHLED NA LUNAPARK ( La Finestra sul Luna Park – 1956), NEPOCHOPENÝ (Incompreso – 1966), nebo již zmiňované příběhy Pinocchia.

Za svou dlouhou kariéru bylo množství Comenciniho snímků nominováno na nejrůznější ceny a v deseti případech se nominace změnily ve vítězství. 1947 Stříbrná stuha za BAMBINI IN CITTA, stejné ocenění v roce 1982 za CERCASI GESU. 1954 Stříbrný Medvěd (MFF Berlín) za CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE, 1967 David di Donatello Awards za INCOMPRESO, 1981 vítězství na Giffoni film festivalu, 1961 MFF v Moskvě a snímek TUTTI A CASA . Nejvíce úspěchů mu přinesly MFF v Benátkách se čtyřmi vítezstvími – rok 1986 „Pietro Bianchi Award“, rok 1987 „Career Golden Lion“ a dvakrát úspěch filmu VOLATATI EUGENIO (OCIC award a UNICEF award) v roce 1980. Sám Luigi Comencini byl členem poroty na MFF v Benátkách v roce 1981.

Comencini, Risi a Monicelli byli velcí režiséři italského filmu, kteří dávali největší prostor budoucím hereckým velikánům Mastroiannimu, Gassmanovi, Tognazzimu.

Luigi Comencini, Gianni Comencini ( Luigiho bratr), Mario Ferrari a Alberto Lattuada byli zakladatelé věhlasného italského filmového archivu v Miláně – Cineteca Italiana. Luigi byl po dlouhá léta jeho prezidentem.

Comenciniho manželkou byla Giulia Grifeo. Luigi byl otcem čtyř dcer. Paola (*1951) pracuje u filmu jako výtvarnice, Cristina (*1956) je scénáristka a režisérka, Francesca (*1961) je rovněž režisérkou, poslední dcera Eleonora se také několikrát objevila ve filmové branži (režie, herečka, produkce).

Posledním režijním snímkem se stává film MARCELLINO (1991), který je upravenou verzí původního komediálního dramatu Lásla Vajdy Weisze (Ladislao Vajda) MARCELLINO PAN Y VINO z roku 1955. Postupem času z důvodu zdravotních problémů Luigi Comencini opouští svou práci a nakonec po dlouhé těžké nemoci umírá v Římě 6. dubna 2007. Římský starosta Walter Veltroni popsal Comenciniho po jeho smrti jako jednoho z velkých a nezapomenutelných režisérů v dějinách filmu a na jeho adresu uvedl : „Milovali jsme ho, víc než cokoli jiného, pro jeho jemný, intenzivní pohled na svět dětství".

Petr "Hennes" Hennebichler