Carl Schenstrøm

Carl Schenstrøm pocházel z rodiny instalatéra, ale jeho dědeček provozoval cirkusový stan. On sám se po škole začal učit knihařem. Kolem roku 1890 se rodina vystěhovala do Spojených Států, ale po třech letech se vrátila zpět. Nicméně devítiletému Carlovi pomohly americké roky k velmi dobré znalosti angličtiny, která se mu později hodila ke kariéře a navíc potkal ve Státech tuláka s dlouhými vlasy a vousy a melancholickým pohledem - o mnoho let později byl inspirací pro jeho roli Majáka.

Schenstrøm po návratu do Dánska začal hrát ochotnicky divadlo. Po ukončení školy podepsal smlouvu s divadlem Nørrebro Teater v rodné Kodani. Šlo o špatně placenou práci ze spoustou volného času. Schenstrøm si přivydělával bokem, a to všelijak. Když se od kolegů doslechl, že filmaři hledají herce, přihlásil se a roku 1909 natočil svůj první film BARNET SOM VELGøRER. Jeho třetí film z roku 1910 PEDER TORDENSKJOLD zaznamenal úspěch a ze Schenstrøma se díky smlouvě s Nordiskfilmem stal profesionální herec. Pravděpodobně hrál i v dánském ATLANTIS režiséra Augusta Bloma, který se neuvádí v jeho filmografii. Tento němý velkofilm, natočen v roce 1913 měl 113 minut a herci se v té době nestarali o to, zda-li budou uvedeni v titulcích, ale zda-li se natáčení povede. Film byl často vyvolán a usušen až po šesti hodinách, a i to byl rekord. Poté jste jej prohlédli v ruce (v této fázi nepoznáte slabou neostrost, nebo „třepání") a pokud bylo vše O.K, založili jste ho do promítačky. Poslední slovo při kontrolní projekci měl režisér a produkce.

V roce 1919 si zahrál společně s Astou Nielsenovou ve filmu MOD LYSET. Jeho komického talentu si roku 1913 povšiml režisér Lau Lauritzen, senior, který se na komediální žánr specializoval. Lauritzen dělal hlavně malé komické nahrávky a brzy vysokého a vytáhlého Carla zařadil mezi své dvorní herce. Po několika letech oba opouští zázemí Nordiskfilmu a přechází ke švédské společnosti Palladium. Zde v roce 1921 přichází zlom. Režisér Lau Lauritzen natáčí komedii LANDSVÄGSRIDDARE, ve které Carl Schenstrøm již hraje Fyrtaarneta (Majáka), ale jeho hereckým partnerem je Aage Bendixen (1887 – 1973) v roli Släpvagnena. Přesto je některými historiky tento film označován jako první nápad režiséra Lauritze na komické duo dvou fyzicky jinak stavěných komiků. Režisér Lauritzen chtěl ve stejném roce pokračovat komedií z prostředí bezdomovců z názvem FILM, FLIRT OG FORLOVELSE. Ke spolupráci byl jako druhá postava místo Aageho Bendixena přizván Harald Madsen (1890–1949). Proč se tak stalo, se mi nepodařilo zjistit. Nicméně zrodili se Fy & Bi. Šlo o zkratku slov Fyrtaarnet, kterého hrál Carl Schenstrøm a Bivognen (přívěsek, nebo osoba na vás visící, až pronásledující), kterého ztvárnil Harald Madsen. Pod názvem Fyrtaarnet und Bivognen je zná dánská veřejnost, ale oba herci šli ještě dál a neovlivnili jen dánskou filmovou historii.

Po první světové válce se dostali pod ochranná křídla německých distributorů, kteří hledaly alternativy k americkým filmům, za které museli platit dolary. Pro německý trh dostali nová jména Pat und Patachon (čte se německy, tedy Patašon). Postavy tohoto jména se vyskytovaly již v knize „Hesperus oder 45 Hundposttage" německého spisovatele Jeana Paula (1763-1825) a převzala je i čeština. Nastalo období velkého mezinárodního úspěchu. V letech 1921 až 1940 natočili 55 filmů, vesměs kasovních trháků a ovlivnili generaci filmových fanoušků v mnoha zemích. Jejich dvojníci se objevili v roce 1927 na Berlínském filmovém bále. Během druhé světové války zcela zastínili Laurela a Hardyho. Synonymem „jako Pat a Patachon" se v mnoha jazycích označuje katastrofa, v českých zemích byli vytlačeni výrazem jako „jako Pat a Mat".

V roce 2005 vyšlo všech 55 filmů na DVD. Svoji kariéru, během které natočil 189 filmů ukončil Carl Schenstrøm roku 1940 v Dánsku natočeným filmem I DE GODE, GAMLE DAGE. Od roku 1910 byl ženatý s Ellen Martou Vilhelmine Butzkowskou (1884-1964). Zemřel po krátké nemoci 10. dubna 1942 a je pohřben na kodaňském hřbitově Bispebjerg. Jeho paměti Fyrtårnet fortæller (Maják vypráví) byly vydány posmrtně v roce 1943. Jeho herecký kolega Madsen se roku 1948 pokusil navázat na dřívější úspěch filmem CALLE OG PALLE s Carlem Reinholdzem. Úspěch se nedostavil a následující rok zemřel i Madsen.

ČSFD.cz