Jan Jílek

Jan Jílek se narodil 24. listopadu 1933 v obci Dlouhomilov u Šumperka do rodiny rolníka. Po základním studiu se vyučil soustružníkem a chvíli navštěvoval zemědělskou školu. Po absolvování dělnické přípravky pro pracující (1950) vystudoval v letech 1951 – 1955 herectví na pražské DAMU. Ihned po absolvování nastoupil do Divadla Jiřího Wolkera (1955 – 1991), kde setrval až do svého předčasného odchodu na odpočinek.

Kromě herecké práce se věnoval taktéž dramatice, práci spisovatelské a scénáristické. Od roku 1958 byl externím scénáristou Československého státního filmu a později i Československé televize Praha. Ve svém herectví a spisovatelské práci se Jílek zaměřoval především na komedie a dětského diváka. Během studií vystoupil i na studentské scéně DISK a už na penzi i ve Středočeském divadle na Kladně.

Na divadelních prknech se objevil jako Iljič („Strýček Váňa“), Klubko („Sen noci svatojánské“), Hiraly („Lesní panna“), Petřík („Divotvorný klobouk“), Pastevec („Princezna Pampeliška“), Sluha („Čáry máry fuk“), James („Děti kapitána Granta“), Princ („Sněhová královna“), Václav Rada („Voják“), Bonacieux („Tři mušketýři“), Pepík („Jana z parku“), Omnimor („Hrátky s čertem“), Dvořenín („Strakonický dudák“), Šefl („Loupežník“), Bubáček („Bubáci a hastrmani“), Baltazar („Romeo a Julie“), Tomáš Diarius („Zdravý nemocný“), Baptista („Zkrocení zlé ženy“), Abe („Limonádový Joe“), Doktor („Bylo nás pět“) apod.

Výrazně se uplatnil i jako autor divadelních her pro děti i dospělé („Silvestr“, „Dvojitý tep srdce“, „Jak umřít na lásku“, „Diamantoví kluci“, „Můj hrad“, „Já chci žit znovu“, „Kašpárek“, „Kašpárkovy Vánoce“, „Honza a zakletá princezna“, „Dar pro velkou lásku“ atp.), které kromě jeho domovské scény uváděla četná česká divadla, rozhlasových her („Silvestr“, „Pohádka o Popelce“), prózy („Mám talent na buben“ 1968, „Podzimní zápisky“ 1985, „Mimozemšťanů je čím dál víc“ 2006, „Milování s hudbou“ 2008) a pro divadlo adaptoval pohádkové předlohy („Čarovná Barborka“, „Sůl nad zlato“, „Šípková Růženka“, „O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku“, „Pták Ohnivák a liška Ryška“ či „Dlouhý Široký a Bystrozraký“).

Do české kinematografie vstoupil nejprve jako autor námětů a scénářů k hraným filmům ŽALOBNÍCI (1960) režiséra Ivo Nováka, OSENÍ (1960) Václava Kršky a OČI PRO PLÁČ (1983) Zdeňka Míky.

Ale kromě toho si ještě ve velkém časovém rozpětí zahrál epizodky příslušníka SNB, svědka Božislava Kácela, muže v rádiovce a vojína ve filmech Ivo Nováka ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE (1965) – povídka SMRT NA JEHLE, POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE (1966), MARATÓN (1968) a NA KONCI SVĚTA (1975), Jana Kalfuse v dětské Růžičkově SPRÁVNÉ TREFĚ (1987), studenta v dětském filmu UF – ONI JSOU TADY (1988) Oty Kovala, hasiče v Kachyňově příběhu BLÁZNI A DĚVČÁTKA (1989) a vězně ve filmu Studia FAMU a Mirjama Landy BYLO NEBYLO V JEDNOM KRÁLOVSTVÍ (1992).

A naposledy se před filmovými kamerami představil jako terapeut v psychologickém filmu KANÁREK (1999) Viktora Tauše.

Podle scénářů Jana Jílka vznikaly rozličné televizní inscenace a filmy režisérů Františka Filipa (LÁSKA JAKO TRÁM, KAŠPÁRKOVY ROLNIČKY), Jána Roháče (TCHYNĚ, DLOUHÁ BÍLÁ NIT), Jaroslava Dudka (KŘÍDLOVKA PRO MAJORÁNKA), Jaroslava Novotného (RAPOTÍNSKÁ TRAGÉDIE), Evy Sadkové (KLUK NA ŽENĚNÍ, ČEKÁNÍ), Václava Hudečka (HOLKA MODROOKÁ), Antonína Dvořáka (RAFAN), Zdeňka Zelenky (KRÁLOVSKÝ ŽIVOT OTROKA), Jana Nováka (TANEC KOLEM ZLATÉHO VEJCE), Juraje Deáka (BYLA LÁSKA…), Milana Cieslara (O JEČMÍNKOVI) i jiných.

I on se herecky uplatnil též v televizi (BETLÉMSKÁ HVĚZDA, KULIHRÁŠEK A ZAKLETÁ PRINCEZNA, O SIROTKOVI Z RADHOŠTĚ atd.) a v rozhlase. Jeho ženou byla herečka Eva Jílková a dcerou byla novinářka a moderátorka Michaela Jílková (*1968).

Získal Čestné uznání (1960) v Umělecké soutěži k 15. výročí zrodu lidově demokratické ČSR za scénář filmu OSENÍ, Výroční cenu ČST za rok 1969 (1970) za televizní film TCHYNĚ, První cenu (1970) v Soutěži literárně dramatického vysílání ústředního TV studia za původní TV inscenaci DLOUHÁ BÍLÁ NIT, První cenu (1972) ve Výběrové soutěži na TV hru RAFAN a za scenáristický přínos k pohádce KAŠPÁRKOVY ROLNIČKY Zvláštní cenu (1999). Jan Jílek zemřel po těžké nemoci 6. října 2011 v Praze ve věku nedožitých osmasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour