Joža Mrázek – Hořický se narodil 28. března 1906 v Hořicích v Podkrkonoší jako Josef Mrázek do rodiny pokrývače a tkadleny. Kvůli složitým finančním problémům už od dětství pracoval manuelní prací. Vyučil se jako tkadlec, ale tomuto povolání se nikdy nevěnoval. Poté pracoval v různých zaměstnáních (zednický přidavač, cirkusák, zednický dělník, dlaždič, čeledín, kočí aj.) po různých místech v Čechách a od roku 1927 v Praze.

Poté střídavě působil na AVU a UMPRUM (od 1929) jako profesionální model. Této činnosti se začal věnovat už v sochařské škole v Hořicích (1925 – 1926). Sochařským a malířským modelem stál Mrázek – Hořický samozřejmě i u soukromých výtvarných umělců.

Kromě této práce se věnoval též vlastní umělecké a výtvarné práci jako malíř – naivista. Svá díla poprvé vystavil v Nové síni v Praze (1969) s dalším malířem Daliborem Pokorným. Kromě tohoto se věnoval i vlastní básnické (jako insitní, naivistický autor) a recitační činnosti. Napsal například různé básně a díla „Posmrtná vzpomínka na zemřelého bohéma“, „Mojí nejmilejší“, „Maestro!“, „Vysoce vážený Sergeji Vasiljeviči“, „K jmeninám velikého budovatele socialismu“, „Krychle“ nebo vlastní krátké vzpomínky „Zde v tomto domě“.

Jeho básně a verše byly vydány též v různých sbornících „Bosé nožky“ (1969), „Kupte si štěstí v bazaru“ (1983) a ve vlastní sbírce básní „Louskáček básní Joži Mrázka – Hořického“. Dokonce jeho báseň pod názvem „Krychle“ zhudebnil a se svým Banjo Bandem zhudebnil písničkář Ivan Mládek. Jeho osobností se zajímal půlhodinový televizní dokument NÁRODNÍ MODEL JOŽKA MRÁZEK – HOŘICKÝ (1970).

Kromě tohoto dokumentu se Joža Mrázek – Hořický třikrát předvedl na filmovém plátně jako svérázný představitel ještě svéráznějších postaviček. Pro ty výborně posloužila jeho menší samorostlá postava, hustý šedivý plnovous, vysoké čelo a pleš. Poprvé se objevil (a také si zazpíval) v krátkém dvanáctiminutovém snímku Jaromila Jireše SRUB (1966) o starém muži, který se marně pokouší vyhrát nad krutou přírodou a nezmrznout v tuhé zimě ve svém opuštěném srubu.

O dva roky později si Mrázka – Hořického vybral debutující režisér Jaroslav Papoušek, v jehož už celovečerní komedii ze sochařského prostředí NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚK (1968) sehrál v podstatě sám sebe: dědu – modela s duší.

Podobnou úlohu dědy – modela kromě Mrázka – Hořického sehráli ještě např. herci Josef Vošalík, Antonín Soukup, Bohuslav Kupšovský a neherci Jan Stöckl, Josef Kolb, Josef Bartůněk, Alois Hudec, Karel Manžel a F. Lavička. Kromě těchto starších modelů poslouží jako model i mladá modelka Vránová (Hana Brejchová) a svérázný zraněný uhlíř Jindra Vošta (známý neherec Josef Šebánek).

Úplně poslední příležitost před kamerou a pouhé tři roky před smrtí mu dopřál režisér Milan Muchna, když v jeho normalizační „výchovné“ komedii MATĚJI, PROČ TĚ HOLKY NECHTĚJÍ? (1981) představil Joža Mrázek – Hořický vesnického podivína Vénu, tvůrce naivních dřevěných soch, jehož navštěvuje titulní hrdina filmu, osmnáctiletý zednický učeň a člen hasičského sboru Matěj Hůrka (Ivan Wiesner), který se snaží získat milostné zkušenosti u vesnické dívky Barči Cupalové (Dita Kaplanová), u frivolní hradlařky Vlasty Prchalové (Evelyna Steimarová) a u vnučky nápadníka Matějovy babičky Boženy H. (Milada Ježková) Jana Vokurky (Václav Král) Terezy (Yvetta Kornová). U které se mu to podaří?

Umělecký model, malíř, básník, recitátor a filmový herec Joža Mrázek – Hořický zemřel 7. prosince 1984 v Černošicích u Prahy ve věku osmasedmdesáti let. Na svém kontě zanechal pouhé tři filmové úlohy (a jednou sám sebe v dokumentu), o to však výraznější. Na počátek své dráhy modela – umělce vzpomínal Mrázek – Hořický (jenž si dovětek svého jména zvolil podle rodných Hořic) po létech takto:

„…Tam si umínil, že by se mohl stát skutečným modelem umělcem, musí poznat různé práce ve stavebnictví a pokud možno i v jiných oborech, a všímat si kolem sebe všeho! Když potom skončil v Hořicích, vykročil provádět, co si umínil. Tak poznal život ve všech svých podobách. Vyzbrojen takto, začal svoji vzestupnou dráhu modela umělce…“

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře